Miloš Majka Čech
Dnes má v Týně nad Vltavou pohřeb Majka Čech, kamarád a inspirátor trampů ze Zlatého klíče, silný duch šedesátých let minulého století (red.)
První červencová neděle byla dnem odchodu Miloše Majky Čecha, známé jihočeské legendy, básníka, výtvarníka, hudebníka a skladatele. Za dva měsíce by měll 87.narozeniny, které už, bohužel, neoslaví..
Jiří Voskovec
† 1.7. 1981 Zdeněk Burian – Siddie Burke neboli Burka (T. O. Arizona), světově uznávaný malíř a ilustrátor
*3.7. 1966 Peter Košický (Bratislava) – Sancho, textař, redaktor, básník (Trapsavec 1991, 1993, 1994, 2013); sbírka básní Verše lesných chodníkov (pocity túlavej duše…) - ilustrace Luboš Hemelík - Majk; sbírka básní Medzi nami – mezi námi, 1993 – spoluautor J. Hora - Abbé; sbírka básní Kornatenie (edice Trapsavecké miniatury č. 17, 2013);
Činorodý hudebník Marek Rejhon měl dlouho v hlavě vzpomínku na skladbu Bedřicha Nikodéma Fialový poustevník, jež zaznívá v Menzelových (a Hrabalových) Slavnostech sněženek. Ten swingový základ se mu spojoval s lesem smyčců - a melodiemi Mikiho Ryvoly. To ještě netušil, že oba bydlí ve stejném městě a jednou se potkají, oba se starými gibsonkami.
Bohumil Kašpárek - Hospodář, nejstarší český kovboj, legenda westernu a Československého Pony Expresu
* 3. 5. 1961 Ján Dulla – Modok (Martin) – woodcrafter; náčelník slovenské LLM, náčelník kmene Ďaleká cesta; redaktor a publicista v trampském časopisu Severka
Sestry Alanovy, Karel Vlach (druhý zleva) a Arnošt Kafka
Jak ten čas letí – ode dne, kdy opustil tento svět Arnošt Kavka, uplynulo už 22 let. Pamětníci si jistě vzpomenou na zpěváka, který jako jeden z prvních začal v Československu zpívat swingovým stylem. Byl nejen první, ale i skvělý – takže si záhy vysloužil přezdívku Dr. Swing (spojením dvou skutečností: zpíval swing a byl doktor práv).
Ve svých 91 letech je legendární francouzský šansoniér, zpěvák, hudebník a herec Charles Aznavour jednou z největších žijících osobností světové hudby. Zpívá v osmi jazycích, za svou osmdesátiletou kariéru složil přes 1.000 písní, nahrál desítky alb, jichž prodal přes 100 milionů kopií. Je označován za “nového romantika, Napoleona šansonu, francouzského Franka Sinatru, nebo malého muže se smutnýma očima, který do francouzské hudby přinesl nostalgii, melancholii i dříve tabuizovaná témata”.
Václav Neckář a Marta Kubišová
Ačkoliv výstava nazvaná Obrazy ze Zlatého pobřeží, instalovaná v kavárně pražského Paláce Lucerna, byla otevřena již začátkem druhé poloviny března, teprve po Velikonocích se konala její dodatečná oficiální vernisáž. Autorem vystavovaných obrazů je Jan Schneider, který odešel na cestu bez návratu před pouhými patnácti měsíci. Kulturní veřejnost ho však zná především jako nezapomenutelného textaře, poetu, prozaika, ale i jako nekompromisního novináře Svobodné Evropy. Dvacítka vystavených sytě barevných obrazů dýchá jižním sluncem španělského pobřeží, slanou vůní moře a romantikou přístavních uliček. A také duší básníka...
Byl konec ledna tohoto roku a na chvíli napadlo tolik sněhu, že by se televizní přenosák nedostal k lesnímu divadlu v Řevnicích. Wabi doporučil interiér karlínského Charlestonu, chodíval sem dvacet let. Atmosféra amerického klubu z dvacátých let minulého století. Taky bych sem chodil, kdybych bydlel naproti.
Nečekaně otevřenou zpověď uvidíte v pátek 1 dubna od 21.30 na programu ČT1. Wabi Daněk ale současně říká, že se už nechce vracet do minulosti. Chce se dívat dopředu.
Kdybych Pavla Žalmana Lohonku neznala víc než půlku století, asi bych ani nevěřila, že letos 20.března tenhle poetický a přemýšlivý hledač lásky, krásy a romantiky oslaví kulatou sedmdesátku. Pro mne totiž stále zůstává oním plachým hubeným klukem se zasněným pohledem, i když dneska je z něj folková hvězda a dokonce Rytíř českého folku, jak zní jedno z jeho mnoha ocenění.
Dr. Jan Šmolka – pseudonym Viktorka Bárová
Z Vokounova březnového kalendária
*1. 3. 1946 Ivan Dvořák (T. O. Paběrky), publicista, kniha Report (osudy židovské rodiny), organizátor (pod hlavičkou TJ Nohyb pořádal folkové koncerty v 70. létech - V. Merta atp.); Bezčasí (nohybská kultura v letech 1976-1985, Galén 2011)
Táže se lord Brisenden svého sluhy: „James, máme my na zámku televizor?“ „ Nikoli, pane“, odvětí James. „A sakra, to jsem zase celej večer čučel do kamen…“ posteskne si lord. (Nutno vyprávět s co nejvěrnějším anglickým přízvukem).
Dr. Jiří Tichota
Z rozhovoru Jiřího Tichoty s novinářem a spisovatelem Janem Krůtou
Moje žena je dcerou televizního redaktora Vladimíra Toska, který v roce šedesát osm držel do poslední chvíle vysílač, než Rusáci obsadili Cukrák. Za války létal v Anglii a hned věděl, o co tady půjde. Ještě v srpnu se svým synem emigroval a stal s v Anglii vedoucím redaktorem Listů. Asi v roce pětaosmdesát jsem najednou dostal předvolání do Bartolomějské. Začalo to jako vždycky, byli tam dva – jeden hodný, druhý zlý. Začali katedrou, jak o mně všechno vědí a pak najednou: Kdy jste se naposled viděl s Václavem Havlem a s jeho bratrem? Už jsem věděl, odkud vítr fouká. Ivan Havel byl před časem na Žofíně na našem koncertu. Oni kývali a hned dodali: A potom byl dvacet minut u vás v šatně. O čem jste si povídali? No, k tomu se ještě vrátíme. Zatím nám tu nechte pas my si vás zavoláme…