O připravované výstavě v Ratajích nad Sázavou píše obětavý kurátor Ota Kmínek

No, co vám budu povídat... Před rokem jsem se prostřednictvím Facebooku, toho amerického vynálezu, seznámil s pánem ze Středního východu. S Panem kreslířem (s velkým P) Seyranem Caferlim. Z dalekého Ázerbájdžánu. O této zemi toho trochu vím, neb jsem si na základce, coby pionýr, asi tři roky psal s pionýrem z Baku.

Áda Vodrážka s kanadskou manželkou Jacgueline

Sto jedenáct svíček by bylo letos zaplálo při vzpomínce na jubileum Ády Vodrážky, někdejšího člena legendárních Westmenů a autora jedné z nejpopulárnějších trampských swingovek, kterou známe pod názvem Šilhavý mariňák. Tahle písnička se rychle rozšířila mezi vyznavači kouřových signálů, ale bez problémů přeskočila i na oficiální pódia a kotouče tehdejších černých vinylových desek.

Před sto jedenácti lety, 14. 7. 1912, se narodil Woodie Guthrie, americký písničkář pocházející z Oklahomy (vl. jm. Woodrow Wilson Guthrie). Bývá považován za zakladatele moderního amerického folku. Začínal v 30. letech minulého století jako levicový potulný muzikant, především v Kalifornii. Od r. 1938 často vystupoval s Cisco Houstonem, během 2. světové války a po ní nahrával například s Pete Seegerem, Sonny Terrym a Leadbellym. Pro těžkou chorobu (tzv. Tanec sv. Víta) byl už od r. 1952 hospitalizován. Bob Dylan u jeho lůžka proseděl mnoho hodin. Zemřel v říjnu 1967. Složil přes 1000 písní (nejslavnější se stala This Land Is Your Land – Ta zem je tvá zem).

Kdo byl praotcem českého folku? Mezi skupinami nepochybně Spirituál kvintet (tehdy ještě kvartet), založený v roce 1960. Otázka však byla, kam ho v tuzemských dimenzích zařadit. V roce 1962 vystupuje na Mezinárodním jazzovém festivalu v Karlových Varech, na Portě v Ústí nad Labem je zařazen do kategorie Country and Western, přestože už v roce 1964 kapela vystupovala společně s americkým folkovým rebelem Pete Seegerem v rámci jeho československého turné. Mezi písničkáři se o prvenství přetahovali vlasatí kluci, sedávající na Karlově mostě i jinde, silně inspirovaní především Bobem Dylanem. Hutka, Veit, Merta, Třešňák, velmi poučený Kalandra… Ale Kryl, ten mistr výroby sanitární techniky a záchodových mís v Teplicích, absolvent bechyňské keramické průmyslovky, kde ho místo Dylana na kytaru učil o dva roky starší trampík Miki Ryvola…? Přečtěte si zasvěcený, jen zdánlivě provokující text Jiřího Černého. Publikován byl v dubnu 2019 v Ihned. (fsk)

Môj priateľ mi rozprával takúto príhodu. Jeho manželka išla autom do mesta /bývajú pár kilometrov od Bratislavy/ a na ceste zazrela tehotnú ženu, ktorá stopovala. Kto by nezastavil tehotnej?

Willie Nelson se svou sestrou Bobbie

V písních Willieho Nelsona se už dlouho objevuje černý humor, zejména pokud jde o téma smrti. V posledním desetiletí tento humor ještě přitvrdil. V roce 2018 napsal text "Heaven is closed and hell's overcrowded" (Nebe je zavřené a peklo přeplněné). V témže roce napsal: "Nechci být posledním stojícím mužem." Nelson řekl, že často píše o smrtelnosti ze dvou důvodů: Za prvé:  je to aktuální téma. Za druhé: "V průběhu let mi přicházeli a odcházeli přátelé. Člověk začne přemýšlet o tom, co to všechno znamená. Věřím v reinkarnaci."

Tuto sobotu 29. dubna oslaví své neuvěřitelné 90. narozeniny legendární ikona americke country music Willie Nelson. Zpěvák, skladatel, básník, aktivista, herec, psanec, umělec, který jako málokdo jiný trvale ovlivňoval country hudbu téměř sedm desetiletí, od dob Nashville Sound přes hnutí Outlaw až po současnost. Během svého pohnutého života složil přes dvaapůl tisíce písní, které můžeme slyšet na více než třech stovkách alb.

Ještě utahaný po varšavském Jazz Jamboree, vystoupil z letadla na letišti v Ruzyni sedmašedesátiletý, profesorsky vyhlížející muž, kterého jsme až do tohoto okamžiku znali pouze z nahrávek, fotografií a legendy. Druhý den ráno jsme přišli za ním do hotelu. Benny Goodman ( Dobrý muž) vstoupil těsně za námi.

K nedožitým pětaosmdesátým narozeninám jednoho z našich nejpozoruhodnějších písňových textařů.

V knížce Básník na pěti linkách uvedl: „Já píšu vždycky jako Vrba, ať je to pro kohokoliv. Pro slavného i pro toho, co slavným nikdy nebude. Vždycky k tomu přistupuju, jako bych měl tesat Michelangelovu sochu… Když jsem kdysi objevil texty Dylana, Cohena a Mitchellové, zjistil jsem s úžasem, že mám něco podobného napsaného už dávno a že ačkoliv žijeme v úplně rozdílných systémech na opačném konci zeměkoule, vytáčejí nás úplně stejný věci.“

Miki Volek k dělníkům romského původu brzy ráno, když právě končil jeden z jeho dlouhých dní: "Vidíte to, vy si tady klidně kopete, a my na vás musíme zpívat."

(Z knihy Pavla Chrastiny a Jeňýka Pacáka Olympic chvíli po ránu a zase znovu spolu)

Bylo to v roce 1969. Bylo mi čtrnáct a půl, naši vedli pohřební řeči o tomhle státě a otec už věděl, že poletí z partaje a z místa. A říkal, že se asi nedostanu na školu. Ale byly vánoce a my děti seděly u jediného programu televize, který k nám doletěl a byli jsme nostalgičtí. A tuším, že na Štěpána večer televize krátce oznámila, že tragicky zemřel Jiří Šlitr. A já měl asi poprvé v životě pocit, že to je konec. A stokrát jsem si od té doby položil otázku, jak by žil, kdyby žil dál. Co by napsal, zahrál, namaloval.