Britští vojáci, kteří uprchli ze zajetí, pózují s vlajkou Velké Británie v kasárnách na náměstí Republiky. Fotografie vznikla v době Pražského povstání.

Dva odvážní Britové a více než 120 zesměšněných a obelstěných esesmanů…To je ústřední charakteristika skoro neuvěřitelného a dnes již zapomenutého příběhu. Příběhu z Pražského povstání v roce 1945. Hlavními aktéry tu jsou, kromě dvou Britů, také dva velitelé bojů o rozhlas, dnes již rovněž neznámí. Čtyři stateční muži, kteří ve snaze zachránit lidské životy vymysleli neskutečně drzou lest. A právě s její pomocí se rozhodli, bez jediného výstřelu, odzbrojit dokonale ozbrojené a hlavně všeho schopné esesmany.

Pedagog ve výslužbě, tomu se to žertuje, když je ve výslužbě. Ale co pedagog ve službě? Mnohý rozchechtaný adept učitelského povolání ztratí za katedrou smysl pro humor. Neboť jemu – jemu! – se nikdo posmívat nebude, to by tak hrálo, husy jsme spolu nepásli, dělejte si legraci z někoho jiného, já tu nejsem pro smích.

Vážená redakce,

obracím se na Váš list s žádostí o pomoc při popularizaci své myšlenky, kterou se zabývám již sedm let. Jedná se o využití jazykových novotvarů vzniklých nedopatřením při psaní na psacím stroji. V květnu 1964 a poté dvakrát v roce 1966 (únor a listopad) jsem se pokoušel spojit se s Ústavem pro jazyk český, kde však nemají pro věc pochopení a spatřují v mé činnosti div ne podivínství. (s. Bachman )

Náš hokej měl většinu roků – zhruba od polovičky padesátých let minulého století – vlastně jen jeden důležitý úkol: porazit tým SSSR, pro který i náš tisk přejal ruské slovo sborná. A občas se nám to i podařilo, což většinou znamenalo titul mistrů světa. Nebylo většího soupeře, protože zvítězit nad ním bylo důležitější než porazit kolébku hokeje Kanadu. A od osmašedesátého roku už vlastně ani tak nešlo o hokej, ačkoliv to nikdo neřekl, resp. nemohl říci. A ztělesněním sovětského hokeje se stal tvůrce většiny jeho úspěchů té doby, trenér Anatolij Tarasov.