Rozhodně není nejznámější, dokonce je známá jen docela málo – ale je to zřejmě nekrásnější písnička, kterou Kapitán Kid napsal. Žádám. Poprvé zazněla na autorské soutěži Porty v severočeských Hostomicích v roce 1971. Znali jsme jen text, který vyšel v Portýru, a melodii, kterou jsme si nesli v uších. Na chodbičce rychlíku z Prahy do Brna jsme s Wabim Daňkem na jednu kytaru, kterou jsme si předávali, tu melodii podkládali akordy. Byli jsme pilní, našli jsme jich víc, než Kid používal, ale tak to s jeho písničkami bylo vždycky – národ si je upravil. Wabi D. tu písničku hrával v soukromí, ale přizpůsobil ji svému naturelu – byla rozvolněnější, folkovější.

V listopadu 1989 vyšla na balkon Melantrichu na pražském Václavském náměstí a bez hudebního doprovodu začala zpívat „Ať Bůh dál zůstává s touto krajinou…“ skoro přesně v tónině, v které ji naposledy zpívala před dvaceti lety. Mráz mi šel po zádech. Ta stále krásná žena, v šedesátých letech asi nejhezčí zpěvačka na scéně plné hezkých zpěvaček, se zastřeným altem způsobeným vlastně defektem hlasivek, jemuž se říká nedomykavost, mi připadala jako Johanka z Arku. Česká Johanka z Arku, jež nebyla upálena asi jen nedůsledností právě hroutícího se režimu.

Z rukou prezidenta Miloše Zemana převzal Medaili Za zásluhy také badatel a muzikant Jaroslav Čvančara

Ve slavnostně vyzdobeném Vladislavském sále Pražského hradu udělil včera prezident Miloš Zeman vyznamenání 78 osobnostem. Jsou mezi nimi ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, in memoriam zlínská rodačka Ivana Trumpová, váleční hrdinové, odbojáři, lékaři i hasiči, sportovci i slavná jména české kultury, Mezi vyznamenanými z hudební oblasti jsou zpěvačka a textařka Hana Zagorová i česko-slovenský hitmaker Miroslav Meky Žbirka in memoriam.

Psal se rok 1965, pro mne zásadní a zlomový: v březnu toho roku jsem definitivně opustil svoji původní profesi – geologii - ke které mne vázala za komunistů nezrušitelná tzv. umístěnka (závazek, že absolvovanou školu si v daném oboru nutno odpracovat, v případě střední školy a v mém případě zčásti na příbramském Bytízu, uranové šachtě, mezi „mukly“ tři roky) a nastoupil do tiskového oddělení naší největší cestovní kanceláře – Čedoku.

„Kdokoli jsi!
Dcero nebo synu Anglie!
Ty z mohutných  slovanských říší! Ruse v Rusku!
Černý Afričane temného původu s božskou duší, mohutný, s ušlechtilou hlavou,
urostlých forem, se vznešeným určením, ve všem rovným se mnou!

Sestry Alanovy, Karel Vlach (druhý zleva) a Arnošt Kafka

Jak ten čas letí – ode dne, kdy opustil tento svět Arnošt Kavka, uplynulo už 28 let. Pamětníci si jistě vzpomenou na zpěváka, který jako jeden z prvních začal v Československu zpívat swingovým stylem. Byl nejen první, ale i skvělý – takže si záhy vysloužil přezdívku Dr. Swing (spojením dvou skutečností: zpíval swing a byl doktor práv).

Dnes odpoledne oznámila britská královská rodina, že ve věku 96 let zemřela královna Alžběta II. Legendární a milovaná panovnice prožila na trůně neuvěřitelných sedmdesát let, byla nejdéle sloužícím panovníkem na světě. Pro zajímavost – na trůn nastupovala v době, kdy u nás byl prezidentem Klement Gottwald. Na její místo nastupuje král s předpokládaným jménem Karel III., dosavadní korunní princ Charles.

Vlastně se jmenovala Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová. Známe ji jako Hanu Hegerovou, významnou československou zpěvačku a herečku, královnu šansonu, k jehož interpretaci našla v sobě dost odvahy i dost pokory. V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy, byla držitelkou Rytířské hvězdy francouzského Řádu umění a literatury, 4. dubna 2013 byla povýšena na komandéra francouzského Řádu za zásluhy. Dvanáctého srpna 2011 ohlásila konec  koncertní kariéry. Poslední období života nevycházela z domu. Zemřela 23. března 2021 v Praze.

Zleva countryový zpěvák a organizátor Waldemar Plch, Mistr Rudy Kovanda, silák Franta Kocourek (poznáte ho podle toho, že telefonní sluchátko drží jako činku). Dole zleva novinář Fedor Skotal, činorodý průkopník moravského folku Aleš Kvapil, dole televizní dramaturg Jaroslav Kravka. Sedmdesátá léta minulého století, Vysokoškolský klub v Brně.

Pan doktor Kravka na svém facebooku zveřejnil tuto vzpomínku na bohémské mládí s připomínkou podivuhodné aférky na scéně naší populární hudby. Nesmírně oblíbenou čtenářskou soutěž Zlatý slavík vyhrál neznámý, poměrně zpomalený invalidní důchodce z Brna, nějaký Rudy Kovanda. Tedy, vyhrál... Redakce v průběhu hlasování změnila pravidla - účastnit se mohli jen umělci kvalifikovaní, s tzv. přehrávkou. Nebylo možné dopustit, že by výkvět oflitrované socialistické kultury porazil - s prominutím - prosťáček z Moravy.

Vlastně se jmenoval baron Pierre Louis le Bris a byl potomkem starého šlechtického rodu. Rodina z něj chtěla mít architekta, ale tak klidné zaměstnání pro Pierra nebylo. V devatenácti letech dobrovolně narukoval do beznadějné války v Indočíně. V regionu, kde napřed prohrála jedna světová velmoc a o pár let později druhá světová velmoc. V kterém zvítězil komunismus a kousek vedle Rudí Khmérové, ještě něco horšího, než je komunismus.

Kresba: Pavel Hanák

Odpověď na toto tázání je jednoznačná: ano, ano! Už od náchodských gymnaziálních let je poezie přítomna v jeho díle. Byla několikrát vydána a dokonce i přednášena, a ne jen tak „obyčejně“. V 60.létech figuruje jeho básnický text Nezoufejte! v režii Evalda Schorma jako lehce provokativní titul na repertoáru tehdejší pražské „vinárny poezie“ Violy .