Psal se rok 1965, pro mne zásadní a zlomový: v březnu toho roku jsem definitivně opustil svoji původní profesi – geologii - ke které mne vázala za komunistů nezrušitelná tzv. umístěnka ( závazek, že absolvovanou školu si v daném oboru nutno odpracovat, v případě střední školy a v mém případě zčásti na příbramském Bytízu, uranové šachtě, mezi „mukly“ tři roky) a nastoupil do tiskového oddělení naší největší cestovní kanceláře – Čedoku.

Že čas beží dávno vieme. Dávno vieme, že Vianoce sú čoraz častejšie. Ach, aké ťažké je zvyknúť si nato. Vlastne sa to ani nedá. Len čo si zvyknete, beh času sa zase zrýchli a aby ste si znova zvykali a len čo si zvyknete… Po Vianocach 2002 nás opustil Juĺo Satinský. Čo máme oslavovať? Že čas beží?

Na fotografii zleva vysloužilý cizinecký legionář Richard Nemčok, jeho švédská přítelkyně Jana, písničkář Jaroslav Hutka

Píše se rok 1986, okolí Rotterdamu. Za písničkářem Jaroslavem Hutkou přijíždí možná z Itálie Richard Nemčok se svým děvčetem, které žije ve Švédsku. Hutka musel Československo opustit na vrcholu kariéry po podpisu Charty 77 v rámci akce Asanace. Odchází do Nizozemí, do Holandska, jak se častěji říká. Učí se jazyky, domorodý i ten anglický – a touží po domově. Po návratu do vlasti říká toto – kdybych věděl, jak strašná je emigrace, vybral bych si raději český kriminál.

Byl obdařen tříoktávovým hlasem, schopností procítit baladické písně i odvázat se v rocku. Většinou vystupoval v černých brýlích (měl potíže s očima), a světovými hity se staly v jeho podání například písně Oh, Pretty Woman, Crying nebo Only The Lonely . V roce 1989 byl posmrtně uveden do síně slávy National Academy of Popular Music/Songwriters, americké národní akademie populární hudby.

Touto aktualizovanou recenzí připomínáme nejen Mikiho dílo, ale i tématickou výstavu RyvoLove v památném kulturním domě Kaštan v Praze – Břevnově.

Činorodý hudebník Marek Rejhon měl dlouho v hlavě vzpomínku na skladbu Bedřicha Nikodéma Fialový poustevník, jež zaznívá v Menzelových (a Hrabalových) Slavnostech sněženek. Ten swingový základ se mu spojoval s lesem smyčců - a melodiemi Mikiho Ryvoly. To ještě netušil, že oba bydlí ve stejném městě a jednou se potkají, oba se starými gibsonkami.

Výstava o životě a díle bří Ryvolů bude veřejnosti přístupná od středy 27. září v prostorách Popmuzea v historické budově Kaštan (stejnojmenná zastávka tramvaje) na pražském Břevnově každou středu a čtvrtek odpoledne (16 - 20 hod.) a v sobotu od 14 do 18 hodin. Hromadné výpravy se mohou na termínu domluvit telefonicky na číslech 776 141 531-2, 605 369 286. Více informací www.popmuseum.cz, www.instagram.com/popmuseum, ww.youtube.com/@popmuseumstage3470.

Jiří Černý, 25. února 1936 – 17. srpna 2023

Jak médiím oznámil publicista Jan Rejžek, ve čtvrtek 17. srpna zemřel v nemocnici v Praze Jiří Černý, muž pracovitý, mimořádně talentovaný, vážený, ale oficiálními kruhy jaksi trvale přehlížený. S jednou výjimkou – po Listopadu dostal nabídku stát se ministrem kultury ve vládě Petra Pitharta. Jiří tu nabídku nepřijal.

O připravované výstavě v Ratajích nad Sázavou píše obětavý kurátor Ota Kmínek

No, co vám budu povídat... Před rokem jsem se prostřednictvím Facebooku, toho amerického vynálezu, seznámil s pánem ze Středního východu. S Panem kreslířem (s velkým P) Seyranem Caferlim. Z dalekého Ázerbájdžánu. O této zemi toho trochu vím, neb jsem si na základce, coby pionýr, asi tři roky psal s pionýrem z Baku.

Áda Vodrážka s kanadskou manželkou Jacgueline

Sto jedenáct svíček by bylo letos zaplálo při vzpomínce na jubileum Ády Vodrážky, někdejšího člena legendárních Westmenů a autora jedné z nejpopulárnějších trampských swingovek, kterou známe pod názvem Šilhavý mariňák. Tahle písnička se rychle rozšířila mezi vyznavači kouřových signálů, ale bez problémů přeskočila i na oficiální pódia a kotouče tehdejších černých vinylových desek.

Před sto jedenácti lety, 14. 7. 1912, se narodil Woodie Guthrie, americký písničkář pocházející z Oklahomy (vl. jm. Woodrow Wilson Guthrie). Bývá považován za zakladatele moderního amerického folku. Začínal v 30. letech minulého století jako levicový potulný muzikant, především v Kalifornii. Od r. 1938 často vystupoval s Cisco Houstonem, během 2. světové války a po ní nahrával například s Pete Seegerem, Sonny Terrym a Leadbellym. Pro těžkou chorobu (tzv. Tanec sv. Víta) byl už od r. 1952 hospitalizován. Bob Dylan u jeho lůžka proseděl mnoho hodin. Zemřel v říjnu 1967. Složil přes 1000 písní (nejslavnější se stala This Land Is Your Land – Ta zem je tvá zem).

Kdo byl praotcem českého folku? Mezi skupinami nepochybně Spirituál kvintet (tehdy ještě kvartet), založený v roce 1960. Otázka však byla, kam ho v tuzemských dimenzích zařadit. V roce 1962 vystupuje na Mezinárodním jazzovém festivalu v Karlových Varech, na Portě v Ústí nad Labem je zařazen do kategorie Country and Western, přestože už v roce 1964 kapela vystupovala společně s americkým folkovým rebelem Pete Seegerem v rámci jeho československého turné. Mezi písničkáři se o prvenství přetahovali vlasatí kluci, sedávající na Karlově mostě i jinde, silně inspirovaní především Bobem Dylanem. Hutka, Veit, Merta, Třešňák, velmi poučený Kalandra… Ale Kryl, ten mistr výroby sanitární techniky a záchodových mís v Teplicích, absolvent bechyňské keramické průmyslovky, kde ho místo Dylana na kytaru učil o dva roky starší trampík Miki Ryvola…? Přečtěte si zasvěcený, jen zdánlivě provokující text Jiřího Černého. Publikován byl v dubnu 2019 v Ihned. (fsk)