Jak se redaktor stal 21. srpna 1968 kolportérem a pomáhal podpalovat tank.

Často jsem chodil spát v pět hodin ráno. Dvacátého srpna 1968 jsem šel do postele dřív a v době mezi psem a vlkem mě vzbudila moje stará milá bytná: „Pane redaktore, obsadili nás Rusáci!“ Inu v pětasedmdesáti letech mívá člověk všelijaké sny. Vyšel jsem před dům a Praha se probouzela do světla a podivně, leč intenzivně hlučela.

Dvacáté osmé pokračování rozhlasové Country pohody

Mnozí z vás si možná ještě vzpomenou, že písničkám, které začaly proskakovat na naše desky začátkem 60. let z Nashvillu, se všeobecně, a to i v odborné gramofonové hantýrce, říkalo „western“. Dnes už se povětšinou ví, že to bylo pouze velikánské nedorozumění. Ale stačí prohlédnout dokumentární fotografie té doby, abychom ty, kteří s touhle škodolibostí tenkrát přišli, omluvili a přestali je podezírat z nějakého špatného úmyslu. Na většině z nich totiž vypadají countryoví zpěváci i muzikanti jako kdyby žili celá léta na ranči, krotili mustangy v ohradách, chytali neposlušná dobytčata lasem a právě před chvílí odložili šestirané kolty a vyměnili je za kytary.

Najednou jsem cítil, že mi zpěv skýtá velké potěšení. A tak nastalo období, kdy jsem začal zpívat doslova všude. Na ulici, v koupelně, v továrně. A tam se mi poprvé dostalo pozvání, abych veřejně vystoupil před publikum. Moji noví kolegové se totiž každou sobotu proměnili v šatně z ušmudlaných tovaryšů a učňů v ostré hochy v polovysokých botách a širácích a začali hovořit  v řeči, které jsem dosud nerozuměl, neboť se v ní vyskytovala slova „potlach“,  „osada„  a  „Luka pod Medníkem“.

Protože první červnový čtvrtek vstupuje XV. ročník Notování do finále, je tento článek od nás posledním svého druhu v klubové sezóně 2017 / 2018. Než vám ale prozradím, kdo jsou jeho finalisté, zastavme se aspoň krátce u květnového, v pořadí 3. semifinále. Zde jsou jeho výsledky:

1. místo: Pavel Čadek z Brna se 108 body za písničky (s nejúspěšnějšími písničkami na 1., 4. a 5. místě v bodování večera) a 16 preferenčními hlasy,
2. místo: Pětník z Prahy se 106 body za písničky (s nejúspěšnějšími písničkami na 2. a 3. místě večera) a 12 preferenčními hlasy,
3. místo: Lážo Plážo z Lysé nad Labem se 72 body a 8 preferencemi,
4. místo: Melda & spol. z Boskovic se 66 body a 4 preferencemi,
5. místo: Miloš Miňo Antol z Prievidze (SK) se 44 body a 2 preferencemi
a 6. místo: DOTmy z Prahy se 34 body za písničky.

Klaustrofóbia je strach z uzavřených prostorů. Například: Jdu do hospody a bojím sa, že je zavřené.

Strč mobil do čaju a máš T- mobile. Strč ho do vody a máš Vodafone. Rozlom ho a máš: Oú tú!

Frank Nykl

V polovině roku 1990 se otevřely hranice a tak jsem dostal nápad, podívat se tam, kam jsem celý život nesměl. Za kopečky. Sehnal jsem si pas, oblékl si čistou zelenou košili s domovenkou, připíchl si sheriffskou hvězdu, na opasek si připnul velký nůž, vzal si bundu a stetson a vydal se vlakem k hraniční čáře do Aše. Od nás z Chodova to není vlakem daleko, ale přesto to byl příliš vzdálený svět. Ten trampský mundůr jsem si vzal proto, abych se odlišil od ostatních „mastňáků“, kteří tam do Němec šli za nákupem zlevněného zboží a taky proto, že pro mne znamenal to, za co jsem celý život bojoval - svobodu.

Redakce Portýra na devátém ročníku festivalu Porta v Třebíči. Rok konání připomíná velký programový plakát na dveřích redakce. Rok 1975. Uprostřed šéfredaktor Jan Krůta, kulturní redaktor týdeníku Mladý svět, zády sedící  Dagmar Sedlická, kulturní redaktorka deníku Mladá fronta, vlevo stojící spolupracovník Miloslav Jakub Langer, významný člen štábu Porty zastupující ministerský ÚDLUT, velká postava Porty od jejího počátku v 60. letech až po Mildův odchod do emigrace v 80. letech minulého století. Ještě předtím stačil s Ivanem Doležalem napsat, časopisecky publikovat i knižně vydat v nakladatelství Práce záslužný titul Porta je brána. A vpravo s rukopisem Fedor Skotal, v té době redaktor Brněnského večerníku. Za ním stojící hráč brněnských Hráčů Norbert Tomek se slečnou, kterou si buďto vzal, nebo nevzal. Ze slečny stejně není moc vidět. Všichni jsou mladí a hezcí.

Britští vojáci, kteří uprchli ze zajetí, pózují s vlajkou Velké Británie v kasárnách na náměstí Republiky. Fotografie vznikla v době Pražského povstání.

Dva odvážní Britové a více než 120 zesměšněných a obelstěných esesmanů…To je ústřední charakteristika skoro neuvěřitelného a dnes již zapomenutého příběhu. Příběhu z Pražského povstání v roce 1945. Hlavními aktéry tu jsou, kromě dvou Britů, také dva velitelé bojů o rozhlas, dnes již rovněž neznámí. Čtyři stateční muži, kteří ve snaze zachránit lidské životy vymysleli neskutečně drzou lest. A právě s její pomocí se rozhodli, bez jediného výstřelu, odzbrojit dokonale ozbrojené a hlavně všeho schopné esesmany.

Pokračování výběru úžasných Hesel týdne blahých šedesátých let minulého století

Trampování, slunění, hulákání, tanec, neslušný a nedostatečný oděv mužský i ženský se na posvátném místě zakazuje a přestoupení se trestá !

Skupina Huménečko, host 3. semifinále Notování

Semifinále Notování dospěla minulým kolem svého středu. Než se pustím do pozvánky na závěrečné třetí, dovolte mi krátkou rekapitulaci  druhého. To semifinále bylo nabito krásnými písničkami, z nichž vám, díky dokumentaristickému úsilí Jany Džexny Tippmanové můžeme, místo komentování výsledků nabídnout malý výběr, úsudek si určitě vytvoříte sami: