Teprve šedesát by měl hudební publicista Vladimír Vlasák, dlouholetý redaktor MF DNES a spolupracovník řady dalších titulů. Zemřel před pěti lety.

Pozapomenutý ruský génius, inspirátor českých folkařů i Jarka Nohavici, by se v těchto dnech dožil teprve osmdesátky. Přitom jeho hlas zaznívá doslova jako z minulého století - Vladimír zemřel, když mu bylo 42 let. Důležité je, že pořád zaznívá. Aspoň v to doufám.

S Vladimírem Vysockým je to trochu jako s přeludem. Všichni ho znají, všichni o něm slyšeli. Kolik ale znáte jeho básní? Kolik jste slyšeli jeho písniček v originále? A v češtině? Dostupné české zdroje se tváří informovaně, ale vzájemně si odporují. I v podobě jeho smrti, toho nejzásadnějšího okamžiku v životě. Podle jednoho informovaného zdroje zemřel na schodech domu, v kterém bydlel. Lid k tomu dodal okamžitě legendu – puklo mu srdce žalem. O Vysockého smrti se nesmělo psát, jedinou zmínku přinesl moskevský večerník, a jeho šéfredaktor byl za dva dny vyhozen.

Napsal si někdo na starej kůl prostinkej nápis Válka je vůl / před kůlem stojím, čepici smekám, v očích mám slzy a pak si klekám / modlím se za ty, kteří ten kůl nevidí a nečtou, že válka je vůl.

Je to až cynicky nespravedlivé, že největším hitem v rozsáhlém hudebním díle OIdřicha Veselého je tak prostinká píseň. Že z té prostinké písně velehit vlastně udělal text Františka Jemelky, a především úderný, opakující se slogan. Slogan, který se hodí do každé doby, ale do šedesátých a sedmdesátých let v tehdejším Československu jaksi zvlášť.

Začátkem června (1968, pozn. red.) po návratu Divadla Járy Cimrmana z Vídně jsme požádali profesora Ladislava Smoljaka a doktora Zdeňka Svěráka, aby nám o zájezdu vědeckého týmu, jehož jsou členy, něco napsali. Prof. Smoljak nás odkázal na září. Zeptali jsme se, zda potom už nebude pozdě. „Bude“ odpověděl profesor Smoljak, „ale to je právě důvodem našeho odkladu.“ Koncem září nám přinesli oba vědci článek, který v nezkráceném znění otiskujeme:

Náš Jára Cimrman razil heslo: Psát pozdě je znakem seriózní žurnalistiky !

Rozloučení s Wabim Daňkem proběhne tento čtvrtek 23. listopadu od 12 hodin ve Velké obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích.

Wabi Daněk s ženou Evičkou patří do legendární Osady vycházejícího slunce. Je to nejstarší východočeská trampská osada, kterou mj. zmiňuje Bob Hurikán ve svých Dějinách trampingu, dokončených v roce 1939. Mají tam takový zvyk - každý rok dva nebo tři týdny před Vánoci pořádají Zpívanou. Ta letošní bude o něco dřív - po smutečním obřadu se odebere rodina s přáteli, kamarády muzikanty a pozvanými hosty do soukromí. Nastane poslední Zpívaná s Wabim Daňkem.

Ve věku 70 let a deseti měsíců zemřel písničkář Stanislav Jan Wabi Daněk. Jeho téměř padesátiletá úspěšná hudební kariéra začala vítězstvím sokolovské skupiny Plížák na západočeském předkole Porty na jaře 1971. Téhož roku na celostátním finále Porty triumfovali Plížáci znovu s repertoárem svého zpěváka, na levém křídle stojícího Wabiho Daňka. Zpěváka, jenž hrál a zpíval se zavřenýma očima. Tehdy v Karviné se definitivně prosadila na hudební scéně nová kategorie - moderní trampská píseň.

Tony Stejskal na letošní Old Boys Expedition.Přezdívku Bosá hlava před léty vytvořil s laskavostí sobě vlastní Miki Ryvola  (foto Guri)

Z Vokounova netradičního kalendária

* 1. 10. 1907 Črtomír Zorec – Črni Ris – woodcrafter; Slovinec; v letech 1927 - 1929 studoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze; kreslil do časopisu Vatra; Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.

„Naložím listí, odložím hrábě, založím oheň, vyložím listí, přiložím do ohně, vložím tam brambory, proložím natí, uložím kolečko, k němu doložím hrábě, předložím problém hladu, podložím stůl, na něj položím talíř – a pak se složím.“ Takhle si s češtinou uměl hrát jenom Luděk Nekuda (*10. října 1942 – † 10. 3. 1988).

Pavel Bobek

* 6. 9. 1962 Mgr. & Mgr. Miroslav Svoboda – Pískle – publicista v samizdatovém trampském časopise Pajda, redaktor webu Skriptum, předseda o. s. Exodus Avalon o. s. ve spolupráci s Exodus o. s. vydal publikaci K. Růžičky – Lišáka Rycí vidle navždy - II. vydání a publikaci M. Valiny Claim)

*11. 9. 1977 JUDr. David Koura – advokát; editor, historik woodcraftu a skautingu; autor bibliografie a „archivu“ M. Nevrlého - Náčelníka

 Dvacáté sedmé pokračování rozhlasové Country pohody

 „Okemah bylo jedno z  nejrozezpívanějších, nejroztančenějších, nejprochlastanějších, nejprostopášnějších, nejuječenějších, nejucouranějších, nejupovídanějších, nejrozesmátějších, nejuplakanějších, nejprostřílenějších, nejbezohlednějších, nejkrvavějších, nejhravějších a všemožně nejvyzbrojenějších rančersko farmářských městeček  celé Oklahomy, protože  bylo jedním z prvních, které se rozvíjelo díky mohutnému rozmachu petrolejářství“. Tímhle originálním, naprosto vyčerpávajícím, zdánlivě nemilosrdným, ale pravdivým  způsobem vzpomíná na své rodné město jedna z nejpozoruhodnějších postav americké country a folku -Woodrow Wilson "Woody" Guthrie (14. července 1912 - 3. října 1967). Stejně originální byla i jeho životní i umělecká pouť

Zdeněk Šmíd (v popředí) při natáčení seriálu ČT Proč bychom se netopili

Z Vokounova květnového kalendária

* 2. 5. 1917 Jaroslav Moravec – skladatel; textař (píseň Hm, Hm - hudba L. Korbař, Je na západ cesta  dlouhá - hudba L. Korbař, text Nevěrná Rosita - hudba J. Malina, Otloukej se, píšťaličko - hudba K. Běhounek, Pár kouzel znát - hudba Emil Ludvík, Psáno je ve hvězdách - hudba Alfons Jindra, Promluvit s ní - hudba Alois Wolf, Sladce mě líbej - hudba Alfons Jindra, Valčík na rozloučenou – hudba Robert Burns, Vlající šátek - hudba L. Korbař, Za modrým obzorem – hudba Jiří Prášek)