Ve věku 70 let a deseti měsíců zemřel písničkář Stanislav Jan Wabi Daněk. Jeho téměř padesátiletá úspěšná hudební kariéra začala vítězstvím sokolovské skupiny Plížák na západočeském předkole Porty na jaře 1971. Téhož roku na celostátním finále Porty triumfovali Plížáci znovu s repertoárem svého zpěváka, na levém křídle stojícího Wabiho Daňka. Zpěváka, jenž hrál a zpíval se zavřenýma očima. Tehdy v Karviné se definitivně prosadila na hudební scéně nová kategorie - moderní trampská píseň.
Tony Stejskal na letošní Old Boys Expedition.Přezdívku Bosá hlava před léty vytvořil s laskavostí sobě vlastní Miki Ryvola (foto Guri)
Z Vokounova netradičního kalendária
* 1. 10. 1907 Črtomír Zorec – Črni Ris – woodcrafter; Slovinec; v letech 1927 - 1929 studoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze; kreslil do časopisu Vatra; Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.
„Naložím listí, odložím hrábě, založím oheň, vyložím listí, přiložím do ohně, vložím tam brambory, proložím natí, uložím kolečko, k němu doložím hrábě, předložím problém hladu, podložím stůl, na něj položím talíř – a pak se složím.“ Takhle si s češtinou uměl hrát jenom Luděk Nekuda (*10. října 1942 – † 10. 3. 1988).
Pavel Bobek
* 6. 9. 1962 Mgr. & Mgr. Miroslav Svoboda – Pískle – publicista v samizdatovém trampském časopise Pajda, redaktor webu Skriptum, předseda o. s. Exodus Avalon o. s. ve spolupráci s Exodus o. s. vydal publikaci K. Růžičky – Lišáka Rycí vidle navždy - II. vydání a publikaci M. Valiny Claim)
*11. 9. 1977 JUDr. David Koura – advokát; editor, historik woodcraftu a skautingu; autor bibliografie a „archivu“ M. Nevrlého - Náčelníka
Dvacáté sedmé pokračování rozhlasové Country pohody
„Okemah bylo jedno z nejrozezpívanějších, nejroztančenějších, nejprochlastanějších, nejprostopášnějších, nejuječenějších, nejucouranějších, nejupovídanějších, nejrozesmátějších, nejuplakanějších, nejprostřílenějších, nejbezohlednějších, nejkrvavějších, nejhravějších a všemožně nejvyzbrojenějších rančersko farmářských městeček celé Oklahomy, protože bylo jedním z prvních, které se rozvíjelo díky mohutnému rozmachu petrolejářství“. Tímhle originálním, naprosto vyčerpávajícím, zdánlivě nemilosrdným, ale pravdivým způsobem vzpomíná na své rodné město jedna z nejpozoruhodnějších postav americké country a folku -Woodrow Wilson "Woody" Guthrie (14. července 1912 - 3. října 1967). Stejně originální byla i jeho životní i umělecká pouť
Zdeněk Šmíd (v popředí) při natáčení seriálu ČT Proč bychom se netopili
Z Vokounova květnového kalendária
* 2. 5. 1917 Jaroslav Moravec – skladatel; textař (píseň Hm, Hm - hudba L. Korbař, Je na západ cesta dlouhá - hudba L. Korbař, text Nevěrná Rosita - hudba J. Malina, Otloukej se, píšťaličko - hudba K. Běhounek, Pár kouzel znát - hudba Emil Ludvík, Psáno je ve hvězdách - hudba Alfons Jindra, Promluvit s ní - hudba Alois Wolf, Sladce mě líbej - hudba Alfons Jindra, Valčík na rozloučenou – hudba Robert Burns, Vlající šátek - hudba L. Korbař, Za modrým obzorem – hudba Jiří Prášek)
Hanka Hosnedlová s Číší Petra Voka, kterou přebrala z rukou primátora města České Budějovice Jiřího Svobody
Cenu Jihočeského klubu Obce spisovatelů získala spisovatelka a novinářka Hana Hosnedlová, zakládající členka redakce Music Open
Už plný tucet symbolických Číší Petra Voka předal Jihočeský klub Obce spisovatelů literátům z jižních Čech, za nimiž zůstává čitelná stopa jejich písemného díla. Tu dvanáctou číši v pořadí si odnesla publicistka a novinářka Hanka Hosnedlová, mimo jiné také dlouholetá předsedkyně Jihočeského klubu Obce spisovatelů.
Earl Scruggs (* 6.1.1924 + 28.3.2012)
Před pěti lety se do nebeské kapely odebral nejslavnější bluegrassový banjista všech dob Earl Scruggs. Bylo toho o něm napsáno tolik, že bych nerada nosila dříví do lesa. Proto použiji slova herce a muzikanta Steva Martina : Před ním nikdo nehrál na banjo tak jako on a po něm tak chtěli hrát všichni, nebo se o to aspon pokoušeli...
Miroslav Donutil na večeru Franty Kocourka v Brně
Ve chvalně známé restauraci Na statku v Jevanech na něho přišla řeč. - „nekecej, tys ho znal?“ zeptal se mě užaslý štamgast. - V rozhovoru se šiřitelem hantecu Janem Hlaváčkem překvapeně zvolal zkušený televizní moderátor Martin Veselovský - „počkejte, ten Franta Kocourek opravdu existoval?“ Protože kdekdo si může myslet, že si Frantu Kocourka vymyslel herec Donutil. Zasvěcení ale vědí své - co když si Franta Kocourek vymyslel herce Donutila? Protože tento legendární silák, zápasník, herec, básník a písmomalíř, univerzální jako soustruh a absolutní jako hrachová polévka (básník Jan Novák) opravdu žil a v těchto dnech by se dožil sedmdesáti.
Prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc.
* 1. 2. 1877 Josef Mužík – zpěvák, humorista a textař (text Až nás soudce lasem spojí - hudba V. Malý, Na staré cestě, text Píseň modrých hor - hudba V. Malý);
* 1. 2. 1937 Vladimír Polák – Mex – fotograf pro časopis Trail; v roce 1968 emigroval a žil v městečku Olten poblíž Basileje ve Švýcarsku; organizátor trampských potlachů a slezin ve Švýcarsku i v Evropě; v Basileji založil v listopadu 1989 Občanské fórum Trampové – zajistil zásilku tiskáren a dalšího materiálu do KC OF v Praze;
Bill a Charlie Monroe
Dvacáté šesté pokračování rozhlasové Country pohody
Prakticky ve stejné době, kdy se na deskách objevily první nahrávky nejvyzrálejší, nejelegnatnější a navíc v celé historii poslední slavné sestavy ortodoxních vyznavačů tradic americké hillbilly music- dvojice Blue Sky Boys- začal i mnohem pestřejší, ve všech směrech bohatší a pro další vývoj podstatně významnější příběh původně tříčlenné party Monroe Brothers z Kentucky. V záplavě pozdější glorifikace a oslavných tirád, provázejících každou zmínku o nejmladším z jejích členů - Billu Monroeovi - se většina autorů většinou nedostane k tomu, aby třeba jen letmo tohle rané období zmínila. A přitom je to etapa stejně zajímavá jako léta Billovy triumfální jízdy do nashvilleské Dvorany slávy a v mnohých směrech je nejspíš pro další cestu jednoznačně rozhodující.
Blue Sky Boys - zleva Earl Bolick a Bill Bolick
Dvacáté páté pokračování rozhlasové Country pohody
Invaze bratrských dvojic, které v první polovině 30. let minulého století zaplavily pláně americké hillbilly music, vyvrcholila příchodem dodnes uznávaných sourozenců Bolickových. Jediných, kteří se na moudrou radu producenta odlišili od všech ostatních už tím, že ze svého obchodního názvu vypustili právě slovo „bratři“. V návaznosti na pevně zapuštěné kořeny v Severní Karolíně – kraje „Blue Ridge Mountains, Land of the Sky“, je nahradili nádherně kamarádsky znějícím Blue Sky Boys. Stejně lákavý a průzračný jako tento název byl i jejich osobitý, nevídaně uhlazený a téměř odevzdaně jemný vokální styl, založený na pouhopouhém logicky harmonickém proplétání sólového barytonu a doprovodného tenoru.