Miki Ryvola

Miki Ryvola je od letošního června zapsán v povědomí jihočeské kulturní veřejnosti coby předchůdce i následovník Cimrmanův, jenž (na čas poněkud odsunuv své hudební, literární, stavitelské a jiné činnosti) proslul nyní zejména výrobou keramického ptactva. Umělcův věhlas na poli výtvarném  způsobila ptákovina, která nese zřetelný rukopis mírně škodolibého, ale přece jen spíš dobromyslného humoru nezmarského.

 Všechno vlastně začalo při silvestrovské oslavě v ryvolovské oáze Fort Hazard, kde v oparu novoročního rána vymámil Pavel Jim Drengubák z Mikiho příslib, že u příležitosti červnového společného koncertu v českobudějovické Koncertní síni bude možno v přilehlé galerii uzřít i Mikiho keramická díla. A zatímco keramik s rozbřeskem na úmluvu zapomněl (dle Drengubákovy verze), Jim začal systematicky uvádět umělcovo jméno i termín výstavy ve všeobecnou známost, takže ona zpráva nakonec dolehla i na Hazard. Když si to pak spolu vyjasnili a Miki už ani nebrblal, zabral se do práce a činil se ve dne i v noci, aby pak do výstavní síně Zlatý kříž přivezl padesátku exponátů. Více než třetina se prodala záhy po vernisáži. Jak by ne, když – odhlédnuto od nesporné kvality autorských artefaktů - byla vernisáž výstavy Ptáci Mikiho Ryvoly (Vogeln von Miki Ryvola) tak působivá!

Do atria koncertní síně přišla za umělcem dobrá stovka příznivců a přátel, což Miki ohodnotil radostným konstatováním, že ve stejném kruhu lidí by rád uspořádal i svůj pohřeb. Akci zahájil omotýlkovaný Jim a uvedl vystoupení kvartetu Jihočeské komorní filharmonie, jehož členové ve fracích a společenských šatech důstojně rozezněli své nástroje a přednesli jednu z Mistrových nejslavnějších skladeb. Bedna od Whisky se ve vážnohudební úpravě stávala tu menuetem, tu čardášem – a protože hudebníci při svém smyslu pro humor ani na tu chvilku neopomněli serióznost a procítěnost projevu, brzy vytušili ptákovinu i ti nejméně zasvěcení diváci, jež na vernisáž zavedla  fundovaná anonce v místním tisku. Miki byl dojat. Když své pohnuti později chlapsky setřásl, sdělil mi: „To víš, když je silný motiv, jde všechno…“

Po velkolepé hudební produkci následovaly oslavné projevy, což byla další nezmarská odpověď na Mikiho pověstnou zálibu v oficialitách. Nejprve zahovořil ředitel VÚP dr. Pavel Zajíc, CSc., který připomněl řadu důkazů umělcovy cimrmanovské všestrannosti, mezi nimi např. sborník Pisoár a v něm zejména povídku Jak lépe jísti krysu, dále elektrifikaci drůbežárny, trkač na Zdíkovském potoce, neopomněl ani autorův návrh na zřízení ministerstva nitra atd. „Mistrův pták jakoby se chystal rozevřít svá křídla vstříc prosluněným zítřkům a jeho myš se už chystá vklouznout do tmavé dírky provoněné teplem a vůní domácí pohody. A kočky? Vážení přátelé, v keramickém světě Mistrově není koček“, uzavřel dr. Zajíc charakteristiku autorovy živočišné říše.

Druhým z projevů na vernisáži byl příspěvek redaktora AJVU prof. doc. Jaroslava Křížka, jímž byl Mirko Ryvola navždy vklíněn do zlatého fondu českého výtvarného umění.

Po přípitku, sponzorovaném Pneuservisem Hošťálek, se mi autor vyznal ze svého vztahu k ptákům: “Mám je rád, protože si jako jediní tvorové dovolují dělat spoustu naprosto bezúčelných, ale přitom krásných pohybů, což vnímám jako povznášející skutečnost…“

Poté, vyrušen nadšenými kunsthistoriky, uvedl, že největší kumšt byl udělat ptáka na bradlech, neboť se při jeho vypalování projevila řada velmi záludných pnutí. Na závěr jsem se Mistra stihla ještě zeptat na jeho vztah k vernisážím.“ No, my to na Hazardu řešíme jinak“, odpověděl s úsměvem znalce: „Otevřeme si flašku rumu a je po vernisáži…“.

Alena Binterová, Folk a country 4/1994

Foto: František Heřman