Vzkazy

  • Bylinková krabička první pomoci

    Ačkoli máme zásoby různých chemických léků z lékáren, stejně tak účinné mohou být alternativní léky z bylin. Kuchyňská spíž nám tak může lecčím přispět, od obyčejně neobyčejného česneku, až po sušené bylinky. Pomoci nám mohou i různé oleje a extrakty ze speciálních prodejen.

     

    Měsíčkový krém

    Krém má antiseptické a protiplísňové účinky, používá se na různé řezné rány, odřeniny a suchou pokožku.

     

    Ptačincový krém

    Tento krém je jako dělaný při vytahování třísek. Používá se také na nežity, místa po bodnutí hmyzem, dále rovněž na zklidnění popálené pokožky, opařeniny a ekzémy.

     

    Česnek

    Potírání čerstvým stroužkem by mohlo pomoci akné a dalším pupínkům. Rozdrcený česnek se používá na vytažení kuřího oka. Vnitřně je vhodný při průduškových infekcích a zánětech pochvy.

     

    Med

    Med vytahuje hnis a jedovaté látky z ran. Při nachlazení je vhodný přidat do čaje, který nám nejenže příjemně osladí, ale i dokonce dodá potřebné vitamíny a další složky pro naše zotavení.

     

    Aloe pravá

    Používá se ke zklidnění menších popálenin, opařenin a také při popálení na slunci. K tomu je nápomocný hustý gel, který dostaneme po rozříznutí listu rostliny.

     

    Extrahovaný habr obecný

    Tento extrát se používá na menší popáleniny, spálení od slunce či k zástavě krvácení z ran. Jako zmražený zklidňuje místa po bodnutí hmyzem, křečové žíly a pohmožděniny.

     

    Levandulový olej

    Pokud nás bolí hlava, je dobré mít při ruce tento olej. Stačí, když si budeme s tímto olejem masírovat spánky a šíji. Migrény a úporné bolesti hlavy brzo odstoupí. Je vhodný i při popáleninách a odřeninách.

     

    Olej z kustovnice cizí

    Jeden z olejů, který má silné antiseptické a protiplísňové účinky. Použít jej tak můžeme na řezné rány, odřeniny a bradavice.

     

    Netřesk a okurka

    Vyluhováním lístků netřesku a oloupané salátové okurky získáme osvěžující pleťovou vodu, která je vhodná jako obklad na pokožku spálenou sluncem. Při horečně a zahleněných cestách dýchacích tuto vyluhovanou směs můžeme i pít. Nedoporučuje se však v těhotenství a při kojení.

     

    Sušené bylinky

    Mějte doma vždy při ruce směs různých usušených bylin, ze kterých můžete připravit nálevy. Ty nám pomohou při různých nemocech, očistách organismu a nepříjemných bolestech.

     

    Tablety z jilmu plavého

    Užíváme při poruchách trávení, gastritidě či žaludeční nevolnosti, uklidňuje žaludek a zmírňuje kapsle.

     

    Zázvor

    Tento přírodní všelék je vhodný pro zmírnění nevolností v těhotenství, vhodný je také při prevenci proti chřipce a dalším onemocněním.

     

    Cibule

    První pomocí při chřipce a nachlazení je cibule nakrájená s citronem a medem.

     

     

Dnes má svátek Adriana Zítra má svátek Ladislav

Hodně kilometrů ve vedru a s plnou bagáží. Málo hospod. Každá se měnila v oázu. Zleva Honza Vyčítal, Jan Plivník Jedlička, Michal Hrdý, Marek Setíkovský

Vzpomínka na Jana Vyčítala (1942 - 2020), muzikanta, textaře, osobitého kreslíře, trampa.

Najednou se Honza ke mně naklonil a řekl jaksi samozřejmou věc –„proč nejedeš s náma?“ Byla středa večer, slezina té množiny mladých kreslířů a výtvarníků v Krušovické hospodě na Pankráci, a v čele stolu Honza Vyčítal. Slavný muzikant a textař, kapelník Greenhorns, ale i neobyčejně talentovaný výtvarník. Guru těch mladíků.

Byla polovina devadesátých let minulého století a já, rodilý Brňan, jsem se přesunul do Prahy jako šéfredaktor a vydavatel kulturní revue …And You, vycházející v češtině a angličtině, a létající na palubách letadel po celém světě. Znamenalo to transfer redakce do Prahy, navazování nových kontaktů, hory rukopisů, které jsem si nosil ke korekturám večer do slavného hostince U Kocoura na Malé straně… A najednou jsem od toho všeho na chvíli utekl. Na jeden večer. Za starým kamarádem Janem Vyčítalem, znali jsme se v té době už dobře třicet let. 

„Ve skříni mám tři obleky a pár kravat, všechny trampské věci mám v Brně“, řekl jsem chabě. Ale v pátek jsem už stál v plně polní na smíchovském nádraží.

Začalo pět krásných let čundrování s Honzou Vyčítalem i těmi jeho divokými mladíky. Dodnes je mi líto, že to skončilo. Dodnes je mi líto, jak to skončilo. Ale tato vzpomínka je krásná. Nabízím vám záznam jednoho letního čundru tam na západ, na čarodějnou říčku Střelu a kraj kolem ní.

Honza Vyčítal zemřel loni v březnu, natáčeli jsme právě se štábem České televize v Austrálii. Ani jsem mu nebyl na pohřbu. Ahoj, Honzo!

Potřetí za sebou jsme brodili řeku Střelu. Nemělo cenu se obouvat a zase zouvat, šli jsme proti proudu k dalšímu brodu bosí. Setmělo se a začalo pršet. Když brodíte, bágl na zádech, boty uvázané za šňůrku kolem krku a svítíte si baterkou, dělá to zvláštní efekt. Voda je náhle průzračná a vidíte až na dno. Vidíte nerovné dláždění valounů, které velmi kloužou, a občas pohyb pstruha. Jste mu celkem jedno, jako on v tuto chvíli vám.

Měli jsme za sebou horký letní den dávající najevo, že počasí nevydrží do večera, spoustu kilometrů v nohách a hospodu, v které jsme se dost zdrželi. Zatměli jsme, mokneme, brodíme se blbou západočeskou řekou a trošku nám začínají pochodovat nervy. Ne že bychom neměli rádi hospody, západočeské řeky a sami sebe navzájem, ale mít na nohou kecky, pravil bych, že je v nich plno.

Honza Vyčítal se dušuje, že nás z Vysočan dolů k řece vedl správně, měli jsme přece jít pořád doleva. Nemyslím si, že má pravdu, když přece šel na třetím rozcestí v lese doprava, ale nevymlouváme mu to. Není to důležité. Všichni jsme šli správně a zašli si o dva brody a jeden skautský tábor. Mělo to tak být.

Nemáme vodu. Dost jí kolem prší a dost protéká v proslulé říčce Střele, ale až na Plivníkovu umělohmotnou láhev zázračné tekutiny, která má údajně výtečné účinky na kdeco a kterou sebou už pár kilometrů vláčí, nemáme prostě vodu. O kousek dál ve skále je pitný pramen, ale nikomu se tam v noci nechce. Je vysoko nad řekou, vysápete se tam úzkou pěšinkou, na jedné straně skála nahoru, na druhé skála kolmo dolů. Kolem prý obcházejí duše mrtvých trampů, kterým se v noci zachtělo pramenité vody.

Klukům nic neříkám, zapnu na opasek americkou feldflašku a vydám se pěšinkou nahoru. Když zjistím, že jsem jako pavouk přisátý ke skále v tušení hloubly, kterou ani s baterkou nedohlédnu, zabalím to. Duše mrtvých kamarádů mi to rozmluvily.

Chlapci sedí u ohně pod smrky, jejichž údajnou nepromokavost zpochybňuje celonoční déšť. Nedostatek tekutin dohánějí z Mauglího láhve tuzemského rumu.

 

 

Michal Hrdý (vpravo) patřil k největším talentům českého kresleného humoru. S Honzou měli docela silný vztah, který nebyl jen vztahem žáka a učitele. Michal nepotřeboval učitele, byl ojedinělý. A příliš brzo zemřel.

Ráno mi pod nosem zavoní černá káva. Možná znáte ten lehký traperský spánek. Uhýbání před kapkami deště, které vám bubnují do hlavy. Šelest trávy, když kolem šli dva kluci, které jsme včera viděli v Rabštejně, s chrtem Donem. Vztyčím se ve spacáku a kluci s úsměvem pozdraví, jsme přece staří známí, nejmíň od včerejška. Dona nezajímám, stejně jako ty pstruhy včera. Ani on mne nezajímá, není pitný.

Pak mi zavoněla ta černá káva. V plecháčku ji přinesl Honza Vyčítal, až na zelené trenky a maskovaný klobouk na hlavě nahý a bosý. Od rána, tedy tu hodinu, kdy mírně uhýbám kapkám, slyším toho bejka hulákat na lesy. Běhá v dešti naboso v mokré trávě a má z toho docela plezír.

Ležím dál mezi kapkami deště, dívám se nahoru do větví mocného smrku a přemýšlím o tom, že turka po ránu nesnáším. Trochu si líznu a pak ten sajrajt chrstnu do křoví.

Včera jsme se koupali nahatí pod gotickým mostem u Rabštejna, je to jediné místo, v kterém se Střela mění v prudký a hluboký tok. S tužkou v zubech dobrodil za Honzou malý skautík. Honza se mu podepsal na mokrou ruku a skautík odplul. Vylezl na břeh a zamyšleně pravil kamarádovi - ty vole, já jsem ti říkal, že to není Michal Tučný.

Když jsme předevčírem odjížděli, Plivník málem nechytil vlak. Plivník chodí na jedno pražské periferní nádraží krmit toulavé kočičky. Když se vracel, zastavil se v tamní zahradní restauraci na pivo. Stolek, za nímž seděl, se kymácel natolik, že ho Plivník podložil peněženkou. Protože to bylo málo, přidal občanský průkaz. Poté zaplatil, peněženku vrátil pod stolek, slušně pozdravil a odešel domů.

Ráno měl co dělat, aby stav věcí napravil. Naštěstí ho v té hospodě zná i uklízečka jako toho hodného pána, co chodí krmit toulavé kočičky a podkládá si stolek peněženkami.

Plivník je kus Honzova života, mívali společné lásky i společné zájmy, spolu začínali s muzikou. Jan Plivník Jedlička je klasicky vzdělaný muzikant, ostatně spoluzakladatel Greenhornů a pak kus života orchestrální hráč v ostravské operetě, ale nesmí zpívat. Je způsobilý k tomu, aby umělcům na čundru naladil kytaru. Za naše peníze, křičí rozpumprdlíkovaný Vyčítal, přece šest let studoval!

 

Železniční hoboes: zleva Radek Rakus, Michal Hrdý, Honza Vyčítal, Plivník. Z té veselé party je naživu jen Radovan Rakus, dnešní předseda České unie karikaturistů.

Protimluvně je velmi smutné být na čundru se čtyřmi humoristy. Je to jako když si po ránu pustíte blbou rozhlasovou stanici. Chvíle strašného veselí. Moderátoři se sami nad sebou mohou utlouct smíchy.

Jenže tak doslova to není. Oni ti mladí kresební humoristé říkají ty věci na zbourání docela mimochodem. Smějí se nebo ne, protože je okamžitě napadá robustní pokračování. Jsou trochu cyničtí. Spoluvytvářejí osobitý časopis Sorry, který laskavostí pana vydavatele dělají hlavně pro sebe, a jmenují se Michal Hrdý, Radek Rakus, Marek Setík.

Měli jsme jich s Plivníkem ten večer u ohně na Karlově dvoře plný zuby. Rozkopli nám ešus s veselým čajem (silná příměs kořalky), pošlapali kdeco, kdeco zneuctili a ráno vylezli předčasně ze spacáků do hemžení muchniček. Přes naše varování vsadili pánové v revoltě mládí na muchničky a veselý čaj, s kterým začali další podivuhodný den..

Potom se mezi ně vmísil Honza. V americkém pitítku z druhé války začal vařit polévku, rozkvedlal v ní vajíčko a nasypal nasekané kopřivy. Dělá to tak každé ráno na čundru. Tentokrát měl na těle jen maskované triko. Trenky někde zapomněl.

Někdy před čtvrt stoletím jsem poprvé pocítil potřebu hledání nových a mladých kamarádů, s kterými by mne spojovala ochota snášet trýzně života, jenž přece ještě nekončí a je plný způsobů jeho žití. Naši vrstevníci si postavili chaty nejlépe na jednom místě a časem je obešel přízrak prvních infarktů. Bylo by mi líto čekat na infarkt na chatě postavené v mýtických místech našeho mládí a hledal jsem generačně mladší kamarády, ochotné čas od času přespat ve sněhu nebo přejít na běžkách hřeben kteréhokoliv rozumného pohoří. Ochotné zasmát se volovině a tyto rovněž produkovat. Deset let nato jsem přemlouval další generaci.

 

Mauglí za námi na Střelu přiletěl ze Švédska v košili tamních jednotek OSN. Balík jich také dovezl na Fort Hazard, ale málokdo se už do nich vejde. Zleva Honza, Marek Setík, Mauglí, v pozadí Radek Rakus, z humoristů zdrcený Fedor Skotal, hříva Míši Hrdého.

Ve vzpomínaném období se Honza omlazoval bezvadnou partou řízků o generaci mladších. Poté se začal omlazovat dívkou mladší o dvě generace. Parta a dívka ovšem nešly dohromady.

Bylo to stále ještě období, kdy se Honza chodil ve svém pankráckém bytě dívat za zástěnu na stárnoucí obraz, jemuž říkal Doriane.

S postupem slunce se stáhly myriády muchniček, zalili jsme oheň a šli si sednout k dřevěnému stolu před Karlův dvůr, nepochybně Cimrmanovu Hospodu na mýtince.

Na prskoletu projel lesák, zvedl ruku na pozdrav, najel do výmolu a tu ruku už pak raději držel na řidítkách. Za dvacet minut byl zpátky. Koupil si lahváč a přisedl k nám.

„A odkupa vy jste, chlapci?“ zeptal se. Řekli jsme mu, že jsme z Prahy, Brna a ze Švédska.

„No to pa jo“, pravil lesák. Povídal o tom, jak včera viděl bachyni se dvěma selátky, mhouřil oči do sluníčka a pak se zeptal:

„A kdepa to v Plzni bydlíte?“

Řekli jsme mu, že v Plzni nebydlíme. Že jsme z Prahy, Brna a ze Švédska. Lesák pokýval hlavou, zadíval se na mistra Vyčítala a pravil:

„A vy myslím bydlíte v Plzni na Slovanech. Asi jsem vás tam už viděl.“

Ćervenec 1997

 

 

Veselí braši, spolužáci, souputníci, Hejkalové. U jejich ohýnků vznikala na počátku 60. let minulého století česká country. Po Plivníkově návratu z dlouholetého divadelního angažmá v Ostravě v té době zase kamarádi..

Fotografie Marek Setíkovský a Jan P. Jedlička

Foto týdne

Jste náš host číslo

8142879

Melanž

  • Letokruhy se znovu posunou

    Kamarádi a kamarádky!

    Vzhledem k vývoji celosvětové problematiky okolo pandemie corona viru se vyskytla i neúprosná nutnost jednoznačného rozhodnutí o konání LETOKRUHŮ, plánovaných původně na rok 2021 a přesunutých na červen 2022.  

    Situace v celém světě se opět rapidně zhoršila, Kanadu nevyjímaje. Proto, ač neradi, jsme museli jednoznačně konstatovat, že pořádání Letokruhů v roce 2022 je nereálné, a jsme nuceni ho posunout o další rok. Paradoxně se tak interval celosvětových trampských setkání posunul na pět let, jako tomu většinou bylo mezi celosvětovými potlachy. Naším záměrem bylo zkrátit tento interval na tři roky, ale jak vidno – člověk míní a život mění.

    Budeme doufat, že se nepříznivá situace během příštího roku změní k lepšímu a my vás budeme moci v roce 2023 přivítat na Bush River.

     

    Držte nám i vám palce!

    Za STOV Fony, Kanada 

     
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz