Jiří Voskovec (uprostřed) s Janem Werichem (vlevo) a Jaroslavem Ježkem (vpravo)

Z Vokounova červnového kalendária

† 2. 6.1965 Josef Peterka – Bob Hurikán (IV. šerif T. O. Hurikán) – publicista, básník, organizátor, boxer a trenér boxu; od 3. 11. 1930 člen redakčního kruhu časopisu Naše osady (1929 - 1931); trampský písničkář (písně Bó - děvče divočiny, Gabalieři, Hořící prérie, Hvězdička na nebíčku, Jednou na shledanou, Rikatado (1936), Starý šerif, Večer slunko zapadá...

Vlastně se jmenoval baron Pierre Louis le Bris a byl potomkem starého šlechtického rodu. Rodina z něj chtěla mít architekta, ale tak klidné zaměstnání pro Pierra nebylo. V devatenácti letech dobrovolně narukoval do beznadějné války v Indočíně. V regionu, kde napřed prohrála jedna světová velmoc a o pár let později druhá světová velmoc. V kterém zvítězil komunismus a kousek vedle Rudí Khmérové, ještě něco horšího, než je komunismus.

„Nejsem žádná jazzová zpěvačka. Jsem prostě zpěvačka. A zpívám, co mě baví. Když je ti dobře jen tak, protože tě zrovna nikdo nenaštval nebo protože svítí sluníčko nebo plaveš ve Vltavě nebo se cpeš šnyclem nebo vopečeným buřtem, tak tam gospel nenacpeš. Ale když máš v sobě strašně moc citů, pocitů a emocí, gospel je dobrej k tomu, aby tě neudusily“, řekla Eva Olmerová. Kritika ji vyčítala, že svůj talent propůjčuje také country. Mysleli spíš trampskou muziku, k té měla vždycky blízko. Zpívala, co cítila a především nerozlišovala žánry, ty byly důležité pro krasoduchy, kteří ji velebili a také posílali do pekel.

Riley B. King, známější spíše jako B. B. King (16. září 1925, Itta Bena, Mississippi, USA - 14. května 2015, Las Vegas, USA), byl americký bluesový kytarista, zpěvák a skladatel. Je považován za jednoho z nejlepších a nejuznávanějších bluesových umělců všech dob. Svým kytarám říkal již od 50. let „Lucille“. Zemřel ve věku 89 let 14. května 2015 v Las Vegas, kde v poslední době žil. (Wikipedie)

Vladimír Mišík

Stříhali dohola malého chlapečka, Variace na renesanční téma, 20 deka duše, Slunečný hrob… jen krátký výčet zlomku písní z archívu Vladimíra Mišíka ukazuje, že je zpěvákem, muzikantem a autorem, kterého není třeba představovat a jehož přínos pro českou hudební scénu je obrovský.

Jiřina Salačová a Karel Vlach

*3.5. 1965 Ing. Jan Frána – Hafran (T. O. Kopretina), prozaik, básník, publicista, kreslíř, organizátor a vydavatel; vlastní publikace Památníček veselého trampa, 2008 (vtipy), Divný údolí, 2009 (povídky), Vandrákův rok, 2010 (vtipy), Drobnosti z okolí, 2010 (povídky + básně),

Kdyby existovala kategorie kulturních misionářů, nepochybně by do ní patřila i Lenka Muchová, která už v roce 1984 vyměnila Prahu za pátý kontinent – tedy za Austrálii. Odvážela si tenkrát s sebou několik loutek své maminky, spoustu vzpomínek na rodinné kulturní zázemí a někde v koutku duše ještě neprobuzenou touhu implantovat české loutky a pohádky do australských podmínek.

Jiří Šlitr nebyl u nás první ani jediný, kdo zcela bezrezonančním hlasem státního úředníka přiměl své posluchače přinejmenším k úsměvu, spíš ale k osvobozujícímu řehotu. Deset let před Šlitrem podobně perlil z Brna – pravda, nezpíval – „smutný muž“ Jaroslav Válek; mimochodem autor řady skečů i pro hvězdu rozhlasové zábavy padesátých let, Jiřího Štuchala. Ve srovnání s Válkovou strnulou mluvou ovšem měla ta Šlitrova mnoho odstínů.

Egon Erwin Kisch

Z Vokounova dubnového kalendária

*1. 4. 1955 Pavel Zajíc – Zajda, od roku 1978 zpěvák a kytarista skupiny Nezmaři; písničkář (písně Vichřice P., Vím co smím), textař (texty Bál, Časy se mění, Fénix, Léto, Mamutí křik, Přicházíš, Ukolébavka, Zvláštní rána); prozaik (publikace Tmavidlo, aneb Spisy, které mi nikdo nesebral, 1998)

Po celou dobu své zpěvácké kariéry (snad až na počátky v dixielandu a v Semaforu) byl starší, než jeho spoluhráči. Nevypadal, ale byl. Od veterána Marko Čermáka ho dělí pět let, od greenhornských zakladatelů z osady Hejkalů Vyčítala, Šimka, Plivníka-Jedličky sedm let. O jedenáct let je starší, než dočasný souputník Tomáš Linka, dokonce o dvanáct let než jeho zpěvácký antipod u Greenhornů Michal Tučný. Nikdy na svá léta nevypadal, ten hezký a charismatický muž, jenž se líbil ženám a ony zase jemu.

Carl Stuart Hamblen

Přestože ani zámořský gramofonový průmysl se v třicátých létech krizi neubránil, produkce country se všeobecné utahování opasku prakticky nedotklo. Ovšem v porovnání s tehdejší pop music byly průměrné prodeje katalogu country téměř k smíchu. Paul Cohen, svého času šéf nashvilleské expozitury Decca uvádí, že prodat jedné desky 10.000 kusů byl opravdový zázrak. Přesto se díky téměř zanedbatelným nákladům na nahrávání dalo na produkci country celkem slušně vydělat. Jasným dokladem je právě tehdy vznikající a vytrvale rostoucí katalog značky Decca.