Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Zlata Zítra má svátek Andrea

František Kocourek.

Byl to lamželezo, řecko – římský zápasník, herec, srandista, vyučený písmomalíř, uhlař, nositel, šiřitel a tvůrce brněnského hantecu. Franta Kocourek. Ale také autor povídek psaných v hantecu, který možná už odeznívá a dnes mu pomalu nerozumějí ani mladí Brňané se sluchátky v uších... A ještě předtím básník. Autor něžných, zcela vážně myšlených, ne docela insitních veršů. Dokonce člen Brněnské bohémy, spolku opravdu frustrovaných intelektuálů, k nimž na konci 60. let minulého století patřil nejen polyhistor Jan Novák, ale i režisér Karel Fuksa, básník a surrealista Pavel Řezníček, nebo divadelník Arnošt Goldflam.

Franta Kocourek nebyl blbej svalovec, jak si dost lidí myslelo. Byl - s prominutím - chytřejší, než jeho zápasnické, uhlařské, štatlařské, hospodské, nakonec i herecké okolí. Měl v sobě něžnou duši básníka, ale raději to nedával najevo. Všude ho rádi viděli. Myslím, že jsme si byli s Frantou vzájemně součástí našich životů, ale po jeho náhlé smrti se k tomu začal hlásit kdekdo. Kdekdo měl pocit, že byl s Frantou nejlepší kamarád – a možná měli všichni pravdu. Jeho reálné příběhy byly tak neuvěřitelné, že se s nimi ve své době uvedl do těžké role vypravěče i herec Miroslav Donutil.

Franta Kocourek byl tvůrcem neskutečných situací. Byl spoluautorem dodnes činné hudební skupiny Los Brňos. Za desítky let její existenci jí prošly desítky, možná i více muzikantů. Částečných i naprostých magorů, ale i dobrých muzikantů, občas s úlovkem skvělé muzikantské hvězdy, která si jde do té pakárny s chutí zahrát. Los Brňos hrají repertoár zásadně v hantecu a jejich největší hvězdou je už léta Radek Rettegy. Také šiřitel a pokračovatekl tradice hantecu, také souputník Franty Kocourka.

Los Brňos ovšem souviseli s dalším Kocourkovým projektem – zpěvákem a brněnskou kultovní osobností Rudi Kovandou. Ruda byl invalidní důchodce, pracující v brněnském družstvu invalidů Meta, a invalidním se oficiálně stal kvůli ne zcela rozvinutému intelektu. Přesto dokázal Franta Kocourek i s Kovandou daleko překročit rámec Brna a jeho okolí, které si většinou ve své odvěké válce s Prahou jinak docela vystačí samo se sebou, a s tou válkou. V 70. letech minulého století si dokázal Franta a jeho přátelé, mezi nimi s nadšením i já, udělat srandu nejen z dobového show-bussinesu, ale i oblíbené československé ankety popularity.

Do Zlatého slavíka hlasy sám sobě tehdy posílal kdekdo. Pravděpodobně téměř všichni. Ve své době se k tomu statečně přihlásil Petr Ulrych (no a co nám s Hankou zbývalo jinýho?), mne v podzemí Lucerny v této souvislosti vykřičela Zlatá slavice N. Tehdy se o tom oficiálně nemluvilo. Dnes tuto hlasovací aktivitu potichu provozují všechna velká hudební vydavatelství, občas o tom někdo něco řekne, ale nic se nemění.

Český národ považoval v nedávné anketě za největšího Čecha Járu Cimrmana. Brňané tehdy před skoro čtyřiceti lety chtěli mít Zlatého slavíka z Kovandy. Národu i Brňanům se to docela povedlo – až na to, že pořadatelé soutěže dodatečně změnili pravidla.

Brno je dodnes přesvědčeno, že Rudi Kovanda tehdy na hlavu porazil Karla Gotta, Waldemara Matušku, Václava Neckáře a ostatní dobové hvězdy. Měli jsme o tom před časem natočit se Standou Motlem televizní reportáž. Sešel jsem se postupně s tehdejšími pořadateli Zlatého slavíka, redaktory týdeníku Mladý svět Janem Krůtou a Janem Dobiášem. Oba pánové mi nezávisle na sobě potvrdili, že Kovanda sice nevyhrál ( nyní zavládne v Brně smutek, avšak nikdo tomu věřit nebude), ale umístil se mezi nejlepšími (smutek se mírní).

Přehnalo se překotné čtvrtstoletí od chvíle, kdy Franta Kocourek na rodinném výletě na Vysočině náhle zemřel na srdeční slabost. Bylo mu čtyřicet čtyři let. Tehdy plakalo celé Brno. Viděl jsem to na vlastní oči. Na vlastní plačící oči.

Foto: Jef Krafochvíl

 

 

 

 

 

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6642883

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz