Pavel Chrastina (1940 – 2021)
V nekrolozích Pavla Chrastiny zaznívá asi z jednoho zdroje převzatá informace – zakladatel skupiny Samuels. Je to jen kousek pravdy – na radiotechnické fakultě v Poděbradech se na přelomu 50. a 60. let minulého století potkali dva studenti – Petr Kaplan z Ostravy a Pavel Chrastina z Prahy, oba ročník 1940. Hráli tzv. bigbít, ale zase to není úplně pravda – hráli především raný rokenrol s původními texty. A protože neměli aparaturu, postavili si ti elektrostudenti vlastní zesilovač. Vměstnali ho do papundeklového kufru, jemuž říkali Samuel. A sami se tak začali nazývat.
V požehnaném věku 102 let zemřel v Praze legendární cestovatel, filmař a spisovatel Miroslav Zikmund. Se svým souputníkem Jiřím Hanzelkou navštívil v polovině minulého století na vozech Tatra osmdesát tři zemí. Jejich další působení zastavila nelibost normalizačního režimu. Poslední rozloučení se slavným cestovatelem bude ve Zlíně, kde prožil většinu svého života.
Tohoto výjimečného člověka si připomeneme textem našeho zlínského spolupracovníka, který jsme publikovali u příležitosti Zikmundových 94 narozenin. (red.)
Byl nejmladší z Beatles a celou dobu ve stínu. Vynikající instrumentalista, nejlepší z kapely, který se k sólové kytaře dostal až když Paul McCartney přešel k basovce. Vynikající skladatel, aranžér, interpret – ale to se naplno ukázalo až po roce 1970, po rozchodu Beatles.
Nezkoumal jsem proč, ale lidé ho podle všeho měli z kapely nejraději. Možná se vedle extravagantního Johna Lennona, sebestředného Paula McCartneyho a trochu legračního Ringo Starra není čemu divit. George byl fešák a mezi těmi superhvězdami celkem normální. Měl v sobě úžasný tvůrčí potenciál, ale to se ještě moc nevědělo.
Prošel si několikaletým obdobím drogové závislosti. Dostal se z ní díky objevení Boha, východní náboženské filozofie, meditacím. Stal se přítelem indického virtuosa na sitár Ravi Shankara a uvedl tento nástroj do západní kultury. I u nás žil talentovaný sitárista Emil Pospíšil, než příliš brzo prohrál boj s rakovinou.
Šílely po ní miliony mužů po celém světě. Její image dodnes kdekdo napodobuje, královnu popu Madonnu v to ve své době počítaje. Komu je podobná panenka Barbie, ideál holčiček, mužů i českých hereček? Žen po celém světě? A přitom byla Marilyn Monroe nešťastné, nevyrovnané a trochu popletené stvoření. Celý svět jí záviděl, ale opravdu nebylo co. Dětství s bláznivou matkou, dospívání u příbuzných a pěstounů, v dětském domově… Vlastně se jmenovala Norma Jean Baker.
John Wayne, Dean Martin a Ricky Nelson s režisérem filmu Rio Bravo Howardem Hawksem
Příběh filmu Rio Bravo budete dobře znát. Filmový slogan uvádí:" Neúplatný šerif John T. Chance (John Wayne) zatkne bratra nejmocnějšího farmáře v okolí, jenž se dopustil vraždy. Proti němu stojí skupina pistolníků uprchlých z vězení, kteří jsou odhodlání svého kumpána vysvobodit. Po boku šerifa stojí pouze opilec Dude (Dean Martin) a stařík Šlupka (Walter Brennan). Rio Bravo je jeden z nejslavnějších westernů s Johnem Waynem."
John Wayne ve filmu Rio Bravo
Rok 1953 přinesl velký úspěch westernu Freda Zinnemanna High Noon, v překladu V pravé poledne. Sedm nominací a čtyři Zlaté Globy, ceny udělované zahraničními novináři akreditovanými v Hollywoodu. A stejný počet nominací i udělených Cen Akademie, filmových Oscarů. V pravé poledne je příběh osamělého muže, jenž koná svou povinnost, ale okolí se od něho odvrací. K úspěchu snímku přispěly skvělé herecké výkony Gary Coopera (Cena Akademie za mužský herecký výkon v hlavní roli) a Katy Jurado (Cena Akademie, tedy Oscar, za ženský herecký výkon ve vedlejší roli) i vynikající práce ostatních profesí. Zinnemann zde odvážně překročil tradiční půdorys westernu, pohádky o boji dobra a zla. Svým pojetím to byl film spíš evropský - přemýšlivý a psychologizující.
Hodně kilometrů ve vedru a s plnou bagáží. Málo hospod. Každá se měnila v oázu. Zleva Honza Vyčítal, Jan Plivník Jedlička, Michal Hrdý, Marek Setíkovský
Vzpomínka na Jana Vyčítala (1942 - 2020), muzikanta, textaře, osobitého kreslíře, trampa.
Najednou se Honza ke mně naklonil a řekl jaksi samozřejmou věc –„proč nejedeš s náma?“ Byla středa večer, slezina té množiny mladých kreslířů a výtvarníků v Krušovické hospodě na Pankráci, a v čele stolu Honza Vyčítal. Slavný muzikant a textař, kapelník Greenhorns, ale i neobyčejně talentovaný výtvarník. Guru těch mladíků.
Byla polovina devadesátých let minulého století a já, rodilý Brňan, jsem se přesunul do Prahy jako šéfredaktor a vydavatel kulturní revue …And You, vycházející v češtině a angličtině, a létající na palubách letadel po celém světě. Znamenalo to transfer redakce do Prahy, navazování nových kontaktů, hory rukopisů, které jsem si nosil ke korekturám večer do slavného hostince U Kocoura na Malé straně… A najednou jsem od toho všeho na chvíli utekl. Na jeden večer. Za starým kamarádem Janem Vyčítalem, znali jsme se v té době už dobře třicet let.
„Ve skříni mám tři obleky a pár kravat, všechny trampské věci mám v Brně“, řekl jsem chabě. Ale v pátek jsem už stál v plně polní na smíchovském nádraží.
Začalo pět krásných let čundrování s Honzou Vyčítalem i těmi jeho divokými mladíky. Dodnes je mi líto, že to skončilo. Dodnes je mi líto, jak to skončilo. Ale tato vzpomínka je krásná. Nabízím vám záznam jednoho letního čundru tam na západ, na čarodějnou říčku Střelu a kraj kolem ní.
Honza Vyčítal zemřel loni v březnu, natáčeli jsme právě se štábem České televize v Austrálii. Ani jsem mu nebyl na pohřbu. Ahoj, Honzo!
Před devětapadesáti lety se definitivně ustálila slavná sestava Beatles. Podle některých médií 18. srpna 1962, podle jiných v září toho roku po návratu kapely z tradičního angažmá v Hamburku nastoupil na místo bubeníka Ringo Starr. Přesněji - poprvé vystoupil s Beatles.
V srpnu 1960 přivedl Paul McCartney bubeníka Pete Besta. Podle pamětníků „nehrál příliš obratně, ale obstojně“. Best s kapelou absolvoval všechna tři hamburská angažmá – už to první v roce 1960 bylo pozoruhodné: úřady vypověděly kvůli nízkému věku George Harrisona, o týden později Paul s Petem zřejmě nechtěně podpálili byt, z kterého se stěhovali. A byli rovněž vyhoštěni. Pořád byli barová kapela, ale upevňoval se základ další úžasné kariéry. Nahrávání se zpěvákem Tony Sheridanem, seznámení s manažerem Brianem Epstainem…
Vzpomínka na Karlu Vosmanskou, v Kanadě žijící českou zpěvačku. Její pozemská pouť nečekaně skončila 30. července 2020. Je tomu právě rok.
Do Brna přišla počátkem 70. let ze severní Moravy. Hezká holka s kytarou, úžasným a proměnlivým hlasem, v džínách, jakoby pořád tak trochu na cestě. Říkala si Honza. Malinko přidrzlá, což mohlo být prostředím, odkud odcházela, nebo způsobem obrany v prostředí, kam přicházela. Velice rychle zdomácněla na brněnské klubové scéně. A odtud už byl krůček k průkopníkům country hudby na Moravě, brněnským Hráčům.
Pro ně to byla zajímavá akvizice. Na to, že byli na Moravě první, byli Hráči mimořádně dobří. V té době počátků neexistoval fundus českého hudebního country materiálu, a tak Hráči přejímali nejčastěji repertoár ústeckých Bluegrass Hoppers, pozdějších Fešáků. Personálně mezi nimi byla podobnost, navíc tehdy se to tak dělalo, kdekdo hrál Rangers nebo Greenhorns. Speciálně na Greenhornech vyrostla nejméně jedna countryová až bluegrassová generace. Mezi nimi Robert Křesťan, Míša Leicht, Luboš Malina… Ostatně i taxmenský kapelník Jaroslav Čvančara se vztahuje ke Greenhornům, osobním vazbám k Pepíčkovi Šimkovi, Marko Ćermákovi…
Připomeňme si: Jan Werich (6. února 1905, Praha – 31. října 1980, Praha) byl český divadelní a filmový herec, scenárista a dramatik, představitel meziválečné avantgardy. Moudrý člověk. Tak moudrý, až to kolikrát blbům nedochází. Přesto řada jeho citátů zlidověla, a blbci je používají, aniž tuší, že jsou vlastně o nich. (fsk)
František Kocourek.
Byl to lamželezo, řecko – římský zápasník, herec, srandista, vyučený písmomalíř, uhlař, nositel, šiřitel a tvůrce brněnského hantecu. Franta Kocourek. Ale také autor povídek psaných v hantecu, který možná už odeznívá a dnes mu pomalu nerozumějí ani mladí Brňané se sluchátky v uších... A ještě předtím básník. Autor něžných, zcela vážně myšlených, ne docela insitních veršů. Dokonce člen Brněnské bohémy, spolku opravdu frustrovaných intelektuálů, k nimž na konci 60. let minulého století patřil nejen polyhistor Jan Novák, ale i režisér Karel Fuksa, básník a surrealista Pavel Řezníček, nebo divadelník Arnošt Goldflam.
Rozsáhlá kniha Čechoameričana Jana Nováka Kundera: Český život a doba vyvolala bouři odsudků i opatrných přitakání – Novák se opřel do života a díla nejvýznamnějšího žijícího českého autora. No – autora už léta především francouzského, z Kunderovy tvorby zná český čtenář jeho raná díla, a nezná pozdější, francouzsky psanou tvorbu (red.)
Obec literární je zděšena. Respektive nazlobena. Případně v rozpacích. Jan Novák, autor řady scénářů i knížek, věnoval čtyři roky života Milanu Kunderovi, nejčtenějšímu a nejznámějšímu českému spisovateli ve světě. Na osmi stech sedmdesáti devíti stranách knihy nazvané Kundera – český život a doba, rozebírá snad každý Kunderův výrok, každý jeho krok, do souvislosti dává Kunderův osobní život a život jeho knižních hrdinů, používá zprávy a odposlechy StB, vrací se ke Kunderovým všeobecně diskutovaným krokům v čase studií, k jeho vztahům k lidem, kteří ho tzv. pokrývali, nosili jeho práce pod svým jménem do rozhlasu nebo vydavatelům, a které prý opouštěl, Novák píše jak se Kundera vědomě distancoval od tzv. disidentů, jsou tam záznamy a odposlechy StB, navíc s osobitým výkladem.