Rozsáhlá kniha Čechoameričana Jana Nováka Kundera: Český život a doba vyvolala bouři odsudků i opatrných přitakání – Novák se opřel do života a díla nejvýznamnějšího žijícího českého autora. No – autora už léta především francouzského, z Kunderovy tvorby zná český čtenář jeho raná díla, a nezná pozdější, francouzsky psanou tvorbu (red.)

Obec literární je zděšena. Respektive nazlobena. Případně v rozpacích. Jan Novák, autor řady scénářů i knížek, věnoval čtyři roky života Milanu Kunderovi, nejčtenějšímu a nejznámějšímu českému spisovateli ve světě. Na osmi stech sedmdesáti devíti stranách knihy nazvané Kundera – český život a doba, rozebírá snad každý Kunderův výrok, každý jeho krok, do souvislosti dává Kunderův osobní život a život jeho knižních hrdinů, používá zprávy a odposlechy StB, vrací se ke Kunderovým všeobecně diskutovaným krokům v čase studií, k jeho vztahům k lidem, kteří ho tzv. pokrývali, nosili jeho práce pod svým jménem do rozhlasu nebo vydavatelům, a které prý opouštěl, Novák píše jak se Kundera vědomě distancoval od tzv. disidentů, jsou tam záznamy a odposlechy StB, navíc s osobitým výkladem.

Novák říká, že Kundera je znamenitý prozaik, ale průměrný básník atd., atd., a za to všechno a mnohé jiné si vysloužil řadu více či méně kritických hlasů i odsudků. Vladimír Just třeba v příspěvku zaslaném Aktuálně.cz nazývá metodu Novákova bádání „jedna paní povídala“ a tituluje ho literárním paparazzi, příspěvek k Novákově díle jako „škváru“ inzeruje J. P. Kříž, na facebooku se objevily Kunderovy oslavné básně na Stalina a Martin Reiner tam napsal v Kunderově stylu báseň oslavující třídní boj, tu a tam probleskla pochvala. Z umírněnějších jmenujme rozhovor Jany Machalické s Milanem Uhdem v Lidových novinách. Milan Uhde oceňuje mamutí práci Novákovu, ale říká, že Kundera je příliš složitá osobnost, na kterou prostě Jan Novák nestačil. A já jsem byl nedávno v Kremnici. Je to příjemné městečko, těžící dodnes ze středověké zlaté horečky.

Učinil jsem tam objev, který zásadním způsobem ovlivňuje pohled na složitou osobnost Kunderovu a přispívá podstatným způsobem do pokladnice Kunderálií, jak ode dneška budeme všichni nazývat bádání o tomto brněnském rodáku. V Kremnici mají Muzeum gýča. Už dvanáct let sbírají tamní nadšenci všechno, co se pod tento pojem vejde. Nad vchodem se skví slova: Bratrství všech lidí bude možno založit jen na kýči. Nikdo z nás není nadčlověk, aby unikl zcela kýči. I kdybychom jím sebevíc opovrhovali, kýč patří k lidskému údělu. Podepsán: Milan Kundera.

A taky jsem kdysi četl odpověď Milana Kundery na dotaz jistého novináře, nepovažuje-li své romány plné sexu a pro západního člověka nepochopitelných situací za kýč. Milan Kundera odpověděl: Ano.

Kdybych byl jízlivý, poznamenal bych: čtyři roky života, 879 stran…. a tolik povyku věnovaných kýči z per slovutných kritiků a literátů…

Ale nejsem jizlivý.

Muzeum gýča najdete v Kremnici v bratrském Slovensku na náměstí s morovým sloupem, který má na svém dříku údajně největší počet andílků v Evropské unii. Otevřeno (muzeum) má celý týden od 10 do 16 h.