Lawrence Ferlinghetti

Jednou z dějinných etap, která mne nejvíce poznamenala, byla nezapomenutelná, převratná šedesátá léta. Vedle naděje na pozitivní změny a nové vlny v české kultuře to byli také takzvané květinové děti – hippies, hlásající lásku bez obručí, a neopomenutelná beat generation. Beatníci tehdy silně ovlivnili i můj pohled na literaturu, hudbu, výtvarné umění... Byl v nich oheň, vzpoura a nový vítr, bořili zaběhané mýty a zatuchlé konvence, přinášeli nový vítr do plachet doby. K nim patřil nesporně i básník, malíř a nakladatel Lawrence Ferlinghetti, se kterým se svět navždy rozloučil 22.února letošního roku. Bylo mu neuvěřitelných 101 let.

Vzpomínám si, jak horlivě jsme v té době četli a sháněli beatnickou poezii – vedle Ferlinghettiho to byl například i Ginsberg a další. Byli pro nás jakýmsi prozřením, shazováním černých brýlí a možností vymanění ze svazujícího, striktně vymezeného pohledu na život. Nemohu nevzpomenout na Ginsbergovu návštěvu Prahy v roce 1965, kde byl korunován králem tehdy neobvykle sledovaných majáles, kterých jsem se ke své lítosti nezúčastnila.

Ferlinghetti na sebe upozornil již v roce 1958 hned svou první sbírkou Lunapark v hlavě, já ho objevila až o osm let později. Stejně jako Allena Ginsberga, jehož Kvílení se stalo jakýmsi symbolem této mnohdy zatracované generace. K popularitě zmiňované knížky, kterou mimo jiné vydal právě Ferlinghetti, přispělo kupodivu i jeho obvinění z obscénnosti, coby nakladatele díla, a následný proces, který pak skončil jeho osvobozením.

Jak bylo již řečeno, Ferlinghetti byl znám především jako básník, ale psal i romány, má na kontě přes tři desítky knih, divadelní hry, byl kritikem umění a také schopným překladatelem – uměl perfektně italsky a francouzsky. Kromě toho byl i malíř a nakladatel, spolumajitel knihkupectví City Lights a stejnojmenného vydavatelství.

Nezřídka bývá označován i jako anarchisticky smýšlející kverulant, politický aktivista a svým způsobem se propojoval i do dění v tehdejším Československu, podle některých pamětníků byl spojován rovněž s proudem obrodného procesu u nás. Zasazoval se mimo jiné o propuštění uvězněných členů populární Jazzové sekce.

Také on navštívil Prahu – a to jako host Festivalu spisovatelů v roce 1998 v Praze. Té také věnoval svou báseň Řeky světla, v níž zmiňuje Vltavu, Karlův most a třeba „Staromák Sguare“.

Myslím, že on a jeho souputníci po této linii poznamenali nezaměnitelným způsobem naši tehdejší literární tvorbu i mladou kulturu, hledající svou novou cestu. A jsem ráda, že jsem k nim patřila svým maličkým nepatrným dílečkem i já...