Alain Fabien Maurice Marcel Delon, francouzský herec, scénárista a režisér. Narodil se ve znamení Štíra 8. listopadu 1935 ve Sceaux u Paříže. Jeho otec byl provozovatelem kina, matka pracovala v lékárně. Alain Delon byl jediné dítě z manželství, které skončilo rozvodem, když mu byly čtyři roky. Vyrůstal u pěstounů v severofrancouzském Fresnes. Pro své neustálé potíže s učiteli vystřídal mnoho škol, delší dobu pobýval v jezuitském internátě St. Nicholas d'Igny u Bièvres, odkud se pokusil utéct do USA. Vyučil se řezníkem u svého otčíma, v sedmnácti letech vstoupil do armády a bojoval jako parašutista u námořnictva v Indočíně.

Bohumil Röhrich – Béďa Šedifka

*2. 11. 1905 Míla Kolář, dramaturg, beletrista, překladatel, redaktor Práce, autor divadelních her (divadelní hra o trampské romantice Dvě Marie, hrála se v malostranské Umělecké besedě v Praze)

*2. 11. 1935 Iva Hercíková (dříve Vodňanská), absolventka DAMU, spisovatelka, autorka televizních her a filmových scénářů editorka (se Zdeňkem Heřmanem) knihy Chyťte se nebe…/Magazín Divokého západu/, 1968; 1986 - 2000 žila v emigraci v USA

Skupina Pacifik za sebou zanechává čitelnou hudební stopu už více než čtyři a půl desítky let. O lídru skupiny - Tonym Linhartovi (75) – to lze tvrdit ještě v delší časové linii. Je známou osobností nejen v muzikantském, ale i v trampském světě, zejména nyní v souvislosti s právě vysílaným třináctidílným televizním seriálem Zvláštní znamení touha o historii trampingu, kde vystupuje jako pamětník a historik této subkultury.

Napadlo by vás, že matka může být o čtyři roky mladší, než její dcera? Lídě Baarové, jedné z nejobdivovanějších a také nejzatracovanějších filmových hvězd, se tento paradox přihodil. Osud nevlastní matky Lídy Baarové byl možná větším dramatem než tragedie slavné filmové hvězdy. Je to strhující příběh o jedné mladé a talentované herečce, která se v době, kdy Lída Baarová prožívala nejtěžší okamžiky svého života, dokázala vzdát slibné herecké kariéry. A to jen proto, aby pomohla těžce nemocnému otci Lídy Baarové i jeho dceři. Na konci života měla za tohle všechno tvrdě zaplatit. V duchu známé pravdy, že spravedlnost možná existuje, ale pouze pro někoho.

Šílely po ní desítky miliony mužů po celém světě. Její image dodnes kdekdo napodobuje, královnu popu Madonnu v to ve své době počítaje. Komu je podobná panenka Barbie, ideál holčiček, mužů i českých hereček? Žen po celém světě? A přitom byla Marilyn Monroe nešťastné, nevyrovnané a trochu popletené stvoření. Celý svět jí záviděl, ale opravdu nebylo co. Dětství s bláznivou matkou, dospívání u příbuzných a pěstounů, v dětském domově… Vlastně se jmenovala Norma Jean Baker.

Psal se rok 1965, pro mne zásadní a zlomový: v březnu toho roku jsem definitivně opustil svoji původní profesi – geologii - ke které mne vázala za komunistů nezrušitelná tzv. umístěnka ( závazek, že absolvovanou školu si v daném oboru nutno odpracovat, v případě střední školy a v mém případě zčásti na příbramském Bytízu, uranové šachtě, mezi „mukly“ tři roky) a nastoupil do tiskového oddělení naší největší cestovní kanceláře – Čedoku.

Podivuhodně těleso Los Brňos dal před několika desítkami let dohromady silák a srandista Franta Kocourek. Kapela to byla složená z muzikantů divných, nahodilých až šílených a ustavena byla proto, aby doprovázela Rudiho Kovandu.

Pár ohlédnutí za tím, co mne s poezií spojilo nějak výjimečně – místa, města, společnosti, kde jsem zažil něco na způsob satori, jak tomu říká východní filosofie – chvíle, které do člověka vstoupí a nemizí --- a nese si je potom jako šperky ducha, jimiž může ve vzpomínkách prokrášlit dlouhé míle pochodu samotami, bez blízké duše…

Text k této staré trampské písni napsal Jiří Voldán († 5. 10. 1985).

Z Vokounova říjnového kalendária

†2.10. 2005 RNDr. František Vlasák (T. O. Proudy – Svatojánské proudy, Sázava), ekonom a politik KSČ, od 50. let ministr vlád Československa, v době Pražského jara 1968 představitel reformního proudu v KSČ, za normalizace pronásledován, po sametové revoluci místopředseda vlády České republiky a autor nerealizovaného alternativního scénáře ekonomické reformy

„Kdokoli jsi!
Dcero nebo synu  Anglie!
Ty z mohutných  slovanských říší ! Ruse v Rusku!
Černý Afričane temného původu s božskou duší, mohutný, s ušlechtilou hlavou,
urostlých forem, se vznešeným určením, ve všem rovným se mnou!

Miki Volek k dělníkům romského původu brzy ráno, když právě končil jeden z jeho dlouhých dní: "Vidíte to, vy si tady klidně kopete, a my na vás musíme zpívat."

(Z knihy Pavla Chrastiny a Jeňýka Pacáka Olympic chvíli po ránu a zase znovu spolu)