Režisérka Věra Chytilová zemřela a je asi nemožné aspoň naznačit, co to znamenalo pro ty z nás, co jsme od začátku sledovali její hádky, zápasy s kdekým včetně oddělení kultury Ústředního výboru KSČ (jako štít si tam vzala dvě malé děti), výbuchy energie a především hotové filmy. Snad se ale do mnohých vzpomínek vejde i jedna má malá, kratičká. Vyprávěl jsem ji v rozhlasovém Klubu osamělých srdcí Seržanta Pepře.

Textař, muzikant, zpěvák a kreslíř Jan Vyčítal by se dnes dožil 80 let

První text Honzy Vyčítala se jmenuje Blizard, je náležitě slavný, ale spojen je se jménem jiného interpreta. Honza tehdy před léty napsal ten text za deset minut tužkou na pytlík od mouky. Jiří Grossman dopsal poslední sloku a tuto původně Reevesovu písničku proslavil svým sametovým barytonem.

„Jenže“, rozchechtal se Honza, „ta úplně první písnička vznikla někdy v roce 1956 a jmenuje se Slepec.“

Karel Hašler s Adinou Mandlovou ve filmu Ať žije nebožtík (1935)

Jsem nyní pro změnu v Ládví nedaleko Prahy. Kdysi to bylo místo rekreace a oddychu mnohých Pražanů. Před chvílí jsem zastavil nedaleko rozlehlé louky. Snažím se představit si, co se tu na jaře roku 1941 odehrávalo. Tenkrát se tu natáčel film Městečko na dlani. Předlohou byl román Jana Drdy. Kniha, zachycující idylický život venkovského městečka Rukapáně, se stala jednou z nejčtenějších knih.

Byl hercem, režisérem, filmovým producentem. Také tvůrcem hudby k mnoha českým filmům. Především však byl autorem více než tří stovek písní.Vzpomeňme alespoň na některé: Česká písnička, Když padá v Praze první sníh, Staré topoly, Po starých zámeckých schodech… Karel Hašler. Okolo jeho života a hlavně okolo jeho smrti je stále ještě mnoho tajemství. Víme o tom, že byl nacisty odvlečen do koncentračního tábora Mauthausen. Víme také o tom, že tam zahynul dva dny před Štědrým dnem roku 1941.

Narodil se 14. března 1933 schizofrenní bankéřce a truhláři, který hrál basketbal. V jeho žilách koluje něco krve George Washingtona, welšských předků a afrického kmene Tikar. Nikdy se nenaučil řídit auto, i když jiných věcí dokázal opravdu hodně. V devadesátých letech žil mj. s Nastassjou Kinski, dcerou skvělého herce šílených rolí, a má s ní dceru Kenyu. Byl třikrát ženatý a má celkem sedm dětí.

Stanislav Jan Daněk (30.1.1947 – 16.11.2017) , nazývaný podle svého velikého vzoru Wabi, na Portě 1979 v Olomouci

Na sobě bílé triko a modrý svetr. Rok 1979, Dvorana Porty v Olomouci. Ještě to nikdo nevěděl, ale byl to návrat, restart úspěšně započaté kariéry. Wabi Daněk už získal porty interpretační i autorské, ale oficiálně nekoncertoval. Nemohl, neměl přehrávku. K té první jsem ho doslova musel přivléct za ruku. Byla v tehdejším Závodním klubu Královopolské strojírny v Brně. Wabi měl trému, a jako obvykle v těchto situacích se začal chovat nadrzle. Dokonce rozhněval předsedu poroty, legendárního operního pěvce Jiřího Přichystala natolik, že nebylo jasné, jestli tu základní, nejnižší kvalifikaci vůbec dostane.

Devadesátá léta minulého století, západní svět objevuje Prahu. Žijí zde desetisíce mladých Američanů, mají své hospody a puby, a v klubu Bunkr se potkávají Dolf Lundgren s Richardem Nemčokem. To je ten menší vpravo. Měří dva metry, ale Dolfovi je po ramena.

Příběh ostravského trampa, exulanta, legionáře a budovatele legendárního rockového klubu Bunkr v centru Prahy

Rovnou z vězení zamířil na nádraží. Nejel do rodné Ostravy, vlastně už nikdy se tam nevrátil, nejen proto, že nějakému tamnímu papalášovi dal pěstí. Když v Praze vystoupil z vlaku, hledal adresu, kterou dostal ve vězení od básníka a magora Jirouse. Otevřela mu Anna Šabatová. Richard se představil a řekl – přišel jsem podepsat Chartu. Pro navrátilce z výkonu trestu to byl trochu divoký začátek nového života.

Clark Gable jako Rhett Butler a Vivien Leigh jako Scarlett O'Harová ve slavném americkém filmu Jih proti Severu (Gone with the Wind) z roku 1939

Už měl jednoho Oscara, když dostal nabídku ztvárnit roli Rhetta Butlera v legendárním filmovém zpracování románu Jih proti Severu, v originále s trochu jiným názvem Gone with the Wind, Pryč s větrem. Byla z toho nominace na dalšího Oscara. V průběhu natáčení se oženil s hollywoodskou superhvězdou Carole Lombardovou, ženou jeho života. Krásná Carole zahynula v roce 1942 při letecké katastrofě – a zdrcený a nemladý jednačtyřicetiletý Clark, jako tolik amerických herců a režisérů, rukuje do armády.

Olympic 1969 - zleva Miroslav Berka, Ladislav Klein, Pavel Chrastina, Jan Antonín Pacák, Petr Janda

Pavlu Chrastinovi hudba přestávala stačit. Přihlásil se ke studiu dokumentaristiky na FAMU - a byl přijat. A tady se už citelně začala rozcházet jeho cesta s kapelou. Bubeník Jan Antonín Pacák mi před časem řekl – on už chtěl i na koncerty, třeba do Košic, lítat letadlem. – Kapela to nechápala, do Košic se jezdí přece autem, celých těch sedm set kilometrů, a on chce najednou lítat? Ale Pavel potřeboval být příští den ve škole.

   Pavel Chrastina (1940 – 2021)

V nekrolozích Pavla Chrastiny zaznívá asi z jednoho zdroje převzatá informace – zakladatel skupiny Samuels. Je to jen kousek pravdy – na radiotechnické fakultě v Poděbradech se na přelomu 50. a 60. let minulého století potkali dva studenti – Petr Kaplan z Ostravy a Pavel Chrastina z Prahy, oba ročník 1940. Hráli tzv. bigbít, ale zase to není úplně pravda –  hráli především raný rokenrol s původními texty. A protože neměli aparaturu, postavili si ti elektrostudenti vlastní zesilovač. Vměstnali ho do papundeklového kufru, jemuž říkali Samuel. A sami se tak začali nazývat.

V požehnaném věku 102 let zemřel v Praze legendární cestovatel, filmař a spisovatel Miroslav Zikmund. Se svým souputníkem Jiřím Hanzelkou navštívil v polovině minulého století na vozech Tatra osmdesát tři zemí. Jejich další působení zastavila nelibost normalizačního režimu. Poslední rozloučení se slavným cestovatelem bude ve Zlíně, kde prožil většinu svého života.

Tohoto výjimečného člověka si připomeneme textem našeho zlínského spolupracovníka, který jsme publikovali u příležitosti Zikmundových 94 narozenin.  (red.)