Václav Neckář a Marta Kubišová

Ačkoliv výstava nazvaná Obrazy ze Zlatého pobřeží, instalovaná v kavárně pražského Paláce Lucerna, byla otevřena již začátkem druhé poloviny března, teprve po Velikonocích se konala její dodatečná oficiální vernisáž. Autorem vystavovaných obrazů je Jan Schneider, který odešel na cestu bez návratu před pouhými patnácti měsíci. Kulturní veřejnost ho však zná především jako nezapomenutelného textaře, poetu, prozaika, ale i jako nekompromisního novináře Svobodné Evropy. Dvacítka vystavených sytě barevných obrazů dýchá jižním sluncem španělského pobřeží, slanou vůní moře a romantikou přístavních uliček. A také duší básníka...

Byl konec ledna tohoto roku a na chvíli napadlo tolik sněhu, že by se televizní přenosák nedostal k lesnímu divadlu v Řevnicích. Wabi doporučil interiér karlínského Charlestonu, chodíval sem dvacet let. Atmosféra amerického klubu z dvacátých let minulého století. Taky bych sem chodil, kdybych bydlel naproti.

Nečekaně otevřenou zpověď uvidíte v pátek 1 dubna od 21.30 na programu ČT1. Wabi Daněk ale současně říká, že se už nechce vracet do minulosti. Chce se dívat dopředu.

Kdybych Pavla Žalmana Lohonku neznala víc než půlku století, asi bych ani nevěřila, že letos 20.března tenhle poetický a přemýšlivý hledač lásky, krásy a romantiky oslaví kulatou sedmdesátku. Pro mne totiž stále zůstává oním plachým hubeným klukem se zasněným pohledem, i když dneska je z něj folková hvězda a dokonce Rytíř českého folku, jak zní jedno z jeho mnoha ocenění.

Dr. Jan Šmolka – pseudonym Viktorka Bárová

Z Vokounova březnového kalendária

*1. 3. 1946 Ivan Dvořák (T. O. Paběrky), publicista, kniha Report (osudy židovské rodiny), organizátor (pod hlavičkou TJ Nohyb pořádal folkové koncerty v 70. létech - V. Merta atp.); Bezčasí (nohybská kultura v letech 1976-1985, Galén 2011)

Táže se lord Brisenden svého sluhy: „James, máme my na zámku televizor?“  „ Nikoli, pane“, odvětí James. „A sakra, to jsem zase celej večer čučel do kamen…“ posteskne si lord. (Nutno vyprávět s co nejvěrnějším anglickým přízvukem).

Dr. Jiří Tichota

Z rozhovoru Jiřího Tichoty s novinářem a spisovatelem Janem Krůtou

Moje žena je dcerou  televizního redaktora Vladimíra Toska, který v roce šedesát osm držel do poslední chvíle vysílač, než Rusáci obsadili Cukrák. Za války létal v Anglii a hned věděl, o co tady půjde. Ještě v srpnu se svým synem emigroval a stal s v Anglii vedoucím redaktorem Listů. Asi v roce pětaosmdesát jsem najednou dostal předvolání do Bartolomějské. Začalo to jako vždycky, byli tam dva – jeden hodný, druhý zlý. Začali katedrou, jak o mně všechno vědí a pak najednou: Kdy jste se naposled viděl s Václavem Havlem a s jeho bratrem? Už jsem věděl, odkud vítr fouká. Ivan Havel byl před časem na Žofíně na našem koncertu. Oni kývali a hned dodali: A potom byl dvacet minut u vás v šatně. O čem jste si povídali? No, k tomu se ještě vrátíme. Zatím nám tu nechte pas my si vás zavoláme…

Odešel muzikant a producent Stanislav Chmelík, hudební partner Jitky Vrbové.

Akát je strom listnatý, jeho květy tvoří hrozny, a také jeho listy se skládají z množiny lístků.  Má takový zajímavý botanický název – trnovník Robinia. Je to na první i druhý pohled strom krásný. Kvete bíle. Voní tak silně, že když jdeš v červnu akátovou alejí, máš pocit, že se tou vůní musíš brodit. Ta vůně nám říká, že jaro finišuje, trhá svou hrudí cílovou pásku. Brzo  nastoupí léto. Léto se všemi svými svody – chozením naboso, cácháním v tůních, spaním pod širákem a letními žízněmi všeho druhu. Akáty to je tedy akátová alej, stromořadí krásných rozkvetlých vonících stromů.

K sedmdesátým narozeninám Vladimíra Merty přinášíme i vzpomínku na autora tohoto textu – J. K. Kučera by se v minulých dnech dožil 72 let.

Architekt, režisér a písničkář za sebou při každé své činnosti zanechává stopy (noty). Musím se přiznat, že se mi na Portě stalo, že jsem při jeho sáhodlouhé písni usnul. Omlouvá mě to, že únava z nepřetržitého pití (a ještě jsem k tomu pracoval) mi zabránila vnímat intelektuální zpívanou poezii.

Chcete nahlédnout pro změnu do kuchyně slavné textařky? Poslyšte historku, kterou mi na úvod setkání vypověděla PhDr. Jiřina Fikejzová: "Jiří Zmožek chtěl kdysi otextovat melodii, která se líbila Karlu Gottovi, že mi ji dá na kazetě. Já mu řekla, že kazeťák nemám, že pracuju s přístrojem Sonet Duo, známým traktorem. On zvedl oči k nebi a prohlásil, že jsem poslední kotouč v Československu.

To, že textař a básník Pavel Vrba vydává premiérové knižní tituly i po smrti, je nezpochybnitelnou zásluhou jeho ženy Marie, kterou okruh jejích trampských přátel zná jako Salu, jiní pak zase pod přezdívkou Bystrá, jíž ji obdařil už kdysi dávno sám Pavel. Ta pak, společně s báječně se doplňujícím tvůrčím týmem, tedy připravila již třetí knižní titul s Pavlovými básněmi a poetickými texty z jeho „šuplíkové pozůstalosti“, nepochybně k radosti kulturní veřejnosti.

Alain Fabien Maurice Marcel Delon, francouzský herec, scénárista a režisér. Narodil se ve znamení Štíra 8. listopadu 1935 ve Sceaux u Paříže. Jeho otec byl provozovatelem kina, matka pracovala v lékárně. Alain Delon byl jediné dítě z manželství, které skončilo rozvodem, když mu byly čtyři roky. Vyrůstal u pěstounů v severofrancouzském Fresnes. Pro své neustálé potíže s učiteli vystřídal mnoho škol, delší dobu pobýval v jezuitském internátě St. Nicholas d'Igny u Bièvres, odkud se pokusil utéct do USA. Vyučil se řezníkem u svého otčíma, v sedmnácti letech vstoupil do armády a bojoval jako parašutista u námořnictva v Indočíně.