Pavel Vrba

Jakkoliv byl úspěšný textař a básník Pavel Vrba otevřený krásám přírody a jejímu inspirativnímu kouzlu, jeho prioritním teritoriem byla vždy bezesporu Praha. Tu měl nejen načtenou a nakoukanou ve stovkách jejích proměn a nálad, ale také zažitou hluboko pod kůží. Byla de facto jeho součástí, jeho trvalou láskou i okouzlující milenkou. Laskavým spočinutím v konejšivé náruči hospůdek a vináren, magickou vůní i chutí hořko-slaných příběhů, stále se připomínajícím kouzlem  minulých věků, nostalgickým ohlédnutím i rozervanou kafkovskou výzvou. A jak napsal on sám v úvodní stati, byla pro něho i hudbou, „v níž se vznešené pozounové fanfáry mísí s agresivním zvukem rockové kytary“. To vše si čtenář uvědomí hned v první fázi, když otevře výpravnou barevnou publikaci Moje Praha, kterou vydalo prestižní nakladatelství Naše vojsko a která byla pokřtěna, za účasti dlouhé řady osobností z hudebních a hereckých kruhů, Na Lávce pod Hradčany v posledním říjnovém dnu.

Ve věku 82 let zemřel legendární kanadský písničkář Leonard Cohen

Tu zprávu zveřejnil dnes ráno na internetu hudební kolos Sony Music - měsíc po vydání svého posledního alba You Want it Darker zemřel Leonard Cohen. Starší souputník Boba Dylana a Paula Simona, potomek židovských běženců z Evropy, který na své duchovní cestě došel až do buddhistického kláštera, v němž žil pět let. V jeho tvorbě se ostatně hledání duchovní cesty objevuje společně s dalším silným motivem - milostnou touhou. Už své první album, které vydal v roce 1967 poté, co se přestěhoval do New Yorku, otevřel legendární písničkou Suzanne. Zazněl v ní smutný, ale skutečný příběh lásky k ženě, které se nesměl dotknout ani myšlenkou - patřila jeho příteli.

Joe Jégr

Z Vokounova listopadového kalendária

*1.11.1946 Ing. Jiří Weisser – Kudrna, zpěvák a houslista skupiny Rangers; textař – píseň Verše psané na víno (s Pavlem Žákem)

†1.11.2001 Josef Jégr – Joe,  Jožka ( T. O. Divous, později T.O. Jeseter, Brno) – publicista a prozaik (Tramp 1969 - 1971+1990 - 1998, Tulák Brno 1968 - 1973 + 1990 - 1992), básník (Zlatý Trapsavec 1971; porotce Trapsavce 1972 a 1983); předseda pobočky Jack London Clubu Brno (od 17. 11. 1971),

Rozhodně není nejznámější, dokonce je známá jen docela málo – ale je to zřejmě nekrásnější písnička, kterou Kapitán Kid napsal. Žádám. Poprvé zazněla na autorské soutěži Porty v severočeských Hostomicích v roce 1971. Znali jsme jen text, který vyšel v Portýru, a melodii, kterou jsme si nesli v uších. Na chodbičce rychlíku z Prahy do Brna jsme s Wabim Daňkem na jednu kytaru, kterou jsme si předávali, tu melodii podkládali akordy. Byli jsme pilní, našli jsme jich víc, než Kid používal, ale tak to s jeho písničkami bylo vždycky – národ si je upravil. Wabi D. tu písničku v soukromí hraje dodnes, ale přizpůsobil ji svému dnešnímu naturelu – je rozvolněnější, folkovější.

Josef Prudil

Z Vokounova trampského kalendária

 *3.10. 1901 František Halas – básník, překladatel, publicista; pod pseudonymem T. Šerif  editor a redaktor knihy Trampský smích

* 3. 10. 1941 František Tomyška – Postraš (Pardubice) – kytarista a zpěvák trampské kapely Stopa, kreslíř, humorista Tramp (1968 - 1971), porotce 23. ročníku Festivalu trampských písní v roce 1998;umělecký štukatér - v roce 2003 Medaile města Pardubic (in memoriam) za autorství modelů Pernštýnského náměstí, kostela sv. Bartoloměje a Zelené    brány, za celoživotní práci na obnově historických památek;Stopa získala Zlatou Portu 1977 za zásluhy o rozvoj trampské písně;

Šli jsme s Tonym Linhartem a jeho Monikou lesní cestou. Z louky před námi zněla hudba. Neobyčejná hudba – byla mnohohlasá a přesná, jako by ji řídil metronom. Neviditelný metronom. Odkvetlý český politik by možná řekl - neviditelná ruka metronomu. Ti muzikanti taky nebyli obyčejní: většinou bluegrasáci, ale i trampové. Dost často hráli na nástroje vyrobené firmou Čapek. Ta značka má zvuk po celém západním civilizačním okruhu. Nástroje v ní vyrábí Rosťa Čapek, syn Jana Krisťáka toho jména a nejhezčí dívky z Písku, Jarky Čapkové.

"Teď je to horší než za komunistů, teď musíš zpívat a poslat všechny ty svině do pr..le!" řekl mi nedávno jakýsi mamlas. Naštěstí na mé koncerty teď mamlasové nechodí. Je to pro ně moc malé a nepodstatné. Ani by nenaslouchali a chtěli by politiku, ale tu po svém, mamlasovském. Z takového publika jde strach. Je nebezpečné tou zbabělostí a tupostí. Nemyslí a necítí, jen konzumuje. Chce se přežírat, ale levně. Chce slyšet blbosti, nacionalismus, rasismus, politickou bezmyšlenkovitou agresivitu a pak ještě vtipy pohlavní a vylučovací. Takové publikum není dobré podporovat.

Carlisle Brothers

Dvacáté čtvrté pokračování rozhlasové Country pohody

Americká country se od svých začátků významně lišila prakticky od všech ostatních hudebních směrů mimo jiné i počtem rodinných a sourozeneckých skupin. Od dávno zapomenuté Jenkins Family přes podstatně slavnější a dodnes uctívanou Carter Family až k současným Bellamy Brothers.

Cumberland Ridge Runners

Dvacáté třetí pokračování rozhlasové Country pohody

Institucí, která dokázala nejpohotověji využít prostor vytvořený odchodem význačných osobností, jejichž „čas se naplnil“, byl nesporně v té době už dokonale zavedený rozhlasový pořad „National Barn Dance“ chicagské rozhlasové stanice WSL.

Jaroslav Samson Lenk   (foto Jiří Fišer)

Z historikova srpnového kalendária

* 1. 8. 1956 Prof. PhDr. Marek Waic, CSc. – vysokoškolský pedagog (Fakulta tělesné výchovy a sportu, odborné práce z kinantropologie; publicista (publikace Tramping v období velké hospodářské krize v Československu 1929 - 1934. In: Acta Universitas Carolinae Gymnica, 1987, roč. 23, č. 2, str. 5 - 26, Československý skauting v období velké hospodářské krize 1929 - 1934. In: Acta Universitas Carolinae Gymnica 1990, roč. 26, č. 1, str. 81-94; Český tramping 1918 - 1945, 1992)

František Kocourek.

Byl to lamželezo, řecko – římský zápasník, herec, srandista, vyučený písmomalíř, uhlař, nositel, šiřitel a tvůrce brněnského hantecu. Franta Kocourek. Ale také autor povídek psaných v hantecu, který možná už odeznívá a dnes mu pomalu nerozumějí ani mladí Brňané se sluchátky v uších... A ještě předtím básník. Autor něžných, zcela vážně myšlených, ne docela insitních veršů. Dokonce člen Brněnské bohémy, spolku opravdu frustrovaných intelektuálů, k nimž na konci 60. let minulého století patřil nejen polyhistor Jan Novák, ale i režisér Karel Fuksa, básník a surrealista Pavel Řezníček, nebo divadelník Arnošt Goldflam.