Prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc.

* 1. 2. 1877 Josef Mužík – zpěvák, humorista a textař (text Až nás soudce lasem spojí - hudba V. Malý, Na staré cestě, text Píseň modrých hor - hudba V. Malý);

* 1. 2. 1937 Vladimír Polák – Mex – fotograf pro časopis Trail; v roce 1968 emigroval a žil v městečku Olten poblíž Basileje ve Švýcarsku; organizátor trampských potlachů a slezin ve Švýcarsku i v Evropě; v Basileji založil v listopadu 1989 Občanské fórum Trampové – zajistil zásilku tiskáren a dalšího materiálu do KC OF v Praze;

Bill a Charlie Monroe

Dvacáté šesté pokračování rozhlasové Country pohody

Prakticky ve stejné době, kdy se na deskách objevily první nahrávky nejvyzrálejší, nejelegnatnější a navíc v celé historii poslední slavné sestavy ortodoxních vyznavačů tradic americké hillbilly music- dvojice Blue Sky Boys- začal i mnohem pestřejší, ve všech směrech bohatší a pro další vývoj podstatně významnější příběh původně tříčlenné party  Monroe Brothers z Kentucky. V záplavě pozdější glorifikace a oslavných tirád, provázejících každou zmínku o nejmladším z jejích členů - Billu Monroeovi - se většina autorů většinou nedostane k tomu, aby třeba jen letmo tohle rané období zmínila. A přitom je to etapa stejně zajímavá jako léta Billovy triumfální jízdy do nashvilleské Dvorany slávy a v mnohých směrech je nejspíš pro další cestu jednoznačně rozhodující.

Blue Sky Boys - zleva Earl Bolick a Bill Bolick

Dvacáté páté pokračování rozhlasové Country pohody

Invaze bratrských dvojic, které v první polovině 30. let minulého století zaplavily pláně americké hillbilly music, vyvrcholila příchodem dodnes uznávaných sourozenců Bolickových. Jediných, kteří se na moudrou radu producenta odlišili od všech ostatních už tím, že ze svého obchodního názvu vypustili právě slovo „bratři“. V návaznosti na pevně zapuštěné kořeny v Severní Karolíně – kraje „Blue Ridge Mountains, Land of the Sky“, je nahradili nádherně kamarádsky znějícím Blue Sky Boys. Stejně lákavý a průzračný jako tento název byl i jejich osobitý, nevídaně uhlazený a téměř odevzdaně jemný vokální styl, založený na pouhopouhém logicky harmonickém proplétání sólového barytonu a doprovodného tenoru.

Pavel Jelínek - Čiča   (foto Vladimír Halm)

Z Vokounova lednového kalendária

†1. 1. 1942 Jaroslav Ježek – spoluzakladatel Osvobozeného divadla, často hostem T.O. Ztracená naděje; skladatel - hudba Babička Mary-text V+ W (z revue Panoptikum), hudba Jackova píseň -text V+ W (z revue Gorila ex machina), hudba Lodnická - text V+ W (ze Hry Pěst na oko);

František Linhárek (Foto Lucia Nováková-Lucy)

† 1. 12. 1971 Josef Rudolf Munzar – Joska – vydavatel časopisu Tramping (č. 1  - 17. 7. 1930 až č. 3 - 12. 9. 1930, podtitul Nepolitický ilustrovaný týdeník pro tramping, osadnictví, stanařství a kanoistiku); přední pracovník čs. kanoistiky; člen výboru Klubu trampů londonovců (1966 - 1969); zakladatel a jednatel JLC od 5. 6. 1969 do 30. 11. 1971; zemřel po těžké nemoci;

Z archivní krabice fotek na mne nedávno vypadly dvě, zachycující dvě hudební vystoupení. Ta výmluvnější zobrazuje sestavu, která nesla postupně názvy Skiffle Kontra, pak Český skiffle a posléze - nejspíš pod stejným tlakem, který přeměnil Greenhorns v Zelenáče a Rangers v Plavce(!) –  pěkně slušně - Žáci. V obsazení Jiří a Petr Traxlerovi, Heda Hošková a vynikající basista Pavel Kozel po léta s velkým úspěchem, začasté provázeni rovněž mimořádně oblíbeným Miroslavem Horníčkem, produkovali repertoár, vycházející z lidové slovesnosti, městského folkloru, kramářských písní, ale i třeba italské renesanční písňové tvorby, dělnických, společenských či divadelních zpěvů minulosti.

Pavel Vrba

Jakkoliv byl úspěšný textař a básník Pavel Vrba otevřený krásám přírody a jejímu inspirativnímu kouzlu, jeho prioritním teritoriem byla vždy bezesporu Praha. Tu měl nejen načtenou a nakoukanou ve stovkách jejích proměn a nálad, ale také zažitou hluboko pod kůží. Byla de facto jeho součástí, jeho trvalou láskou i okouzlující milenkou. Laskavým spočinutím v konejšivé náruči hospůdek a vináren, magickou vůní i chutí hořko-slaných příběhů, stále se připomínajícím kouzlem  minulých věků, nostalgickým ohlédnutím i rozervanou kafkovskou výzvou. A jak napsal on sám v úvodní stati, byla pro něho i hudbou, „v níž se vznešené pozounové fanfáry mísí s agresivním zvukem rockové kytary“. To vše si čtenář uvědomí hned v první fázi, když otevře výpravnou barevnou publikaci Moje Praha, kterou vydalo prestižní nakladatelství Naše vojsko a která byla pokřtěna, za účasti dlouhé řady osobností z hudebních a hereckých kruhů, Na Lávce pod Hradčany v posledním říjnovém dnu.

Ve věku 82 let zemřel legendární kanadský písničkář Leonard Cohen

Tu zprávu zveřejnil dnes ráno na internetu hudební kolos Sony Music - měsíc po vydání svého posledního alba You Want it Darker zemřel Leonard Cohen. Starší souputník Boba Dylana a Paula Simona, potomek židovských běženců z Evropy, který na své duchovní cestě došel až do buddhistického kláštera, v němž žil pět let. V jeho tvorbě se ostatně hledání duchovní cesty objevuje společně s dalším silným motivem - milostnou touhou. Už své první album, které vydal v roce 1967 poté, co se přestěhoval do New Yorku, otevřel legendární písničkou Suzanne. Zazněl v ní smutný, ale skutečný příběh lásky k ženě, které se nesměl dotknout ani myšlenkou - patřila jeho příteli.

Joe Jégr

Z Vokounova listopadového kalendária

*1.11.1946 Ing. Jiří Weisser – Kudrna, zpěvák a houslista skupiny Rangers; textař – píseň Verše psané na víno (s Pavlem Žákem)

†1.11.2001 Josef Jégr – Joe,  Jožka ( T. O. Divous, později T.O. Jeseter, Brno) – publicista a prozaik (Tramp 1969 - 1971+1990 - 1998, Tulák Brno 1968 - 1973 + 1990 - 1992), básník (Zlatý Trapsavec 1971; porotce Trapsavce 1972 a 1983); předseda pobočky Jack London Clubu Brno (od 17. 11. 1971),

Josef Prudil

Z Vokounova trampského kalendária

 *3.10. 1901 František Halas – básník, překladatel, publicista; pod pseudonymem T. Šerif  editor a redaktor knihy Trampský smích

* 3. 10. 1941 František Tomyška – Postraš (Pardubice) – kytarista a zpěvák trampské kapely Stopa, kreslíř, humorista Tramp (1968 - 1971), porotce 23. ročníku Festivalu trampských písní v roce 1998;umělecký štukatér - v roce 2003 Medaile města Pardubic (in memoriam) za autorství modelů Pernštýnského náměstí, kostela sv. Bartoloměje a Zelené    brány, za celoživotní práci na obnově historických památek;Stopa získala Zlatou Portu 1977 za zásluhy o rozvoj trampské písně;

Šli jsme s Tonym Linhartem a jeho Monikou lesní cestou. Z louky před námi zněla hudba. Neobyčejná hudba – byla mnohohlasá a přesná, jako by ji řídil metronom. Neviditelný metronom. Odkvetlý český politik by možná řekl - neviditelná ruka metronomu. Ti muzikanti taky nebyli obyčejní: většinou bluegrasáci, ale i trampové. Dost často hráli na nástroje vyrobené firmou Čapek. Ta značka má zvuk po celém západním civilizačním okruhu. Nástroje v ní vyrábí Rosťa Čapek, syn Jana Krisťáka toho jména a nejhezčí dívky z Písku, Jarky Čapkové.