Scházel jsem dolů po Malostranském náměstí. Zatavil jsem se na chvíli U kocoura, ta pivnice už měla svá slavná léta za sebou, i štamgasti se přesunuli k sousednímu Hrochovi. Dal jsem si malé blbé pivo a rovnal si v hlavě text. Na dnešní večerní setkání legend českého rock' n´rollu v Malostranské besedě jsme s Petem Kaplanem přizvali i Pavla Sedláčka.

 Scházel jsem tím nádherným svažitým náměstím, jaksi osamělý uprostřed japonských turistů, a z otevřených oken Besedy se nesla zvuková zkouška. A nádherný plný mužský hlas. Ruský bohatýr, ale žádného jsme nezvali. Jenomže - znáte je, oni se neptají. Kdo to je? Někdo si z nás dělá srandu? Takhle přece žádná rock' n´rollová legenda nezpívá, ledaže by…

Pavel Sedláček, restauratér, zpěvák v kondici lepší než druhdy za mlada, když ještě nebyl hoteliér ani vězeň. Když ještě zpíval v Semaforu legendární písničku Suchého a Šlitra Život je pes. Mimochodem, znovu jsem ocenil úžasný minimalismus tohoto klipu, který s mimořádně nízkým dostatkem nápadů natočili dva legendární režiséři -  Ján Roháč a Vladimír Svitáček. Tak se rodily české hudební videoklipy, ale to ještě nikdo nevěděl, že se tomu jednou tak bude říkat. Tehdy to byly televizní písničky, a byly průkopnické i v mezinárodní měřítku.

Ta písnička byla Pavlu Sedláčkovi jako šitá na míru. Bylo mu dvaadvacet, vypadal  ještě mladší, a v obměně pěveckých hrdinů po éře krásných mužných barytonů Cortésů, Vašíčků, Dudů zosobňoval nástup nové doby. Byl přijatelnější, než Karel Gott, který vypadal divně a na jeho kantilénu si národ ani hudební publicistika nemohli zvyknout. Sedláček klidně mohl být ten kluk, který prožívá s nadsázkou napsaný text " pak utíkal jsem večerem / a nebyl jsem si jist / zda neskončí to malérem / až budu trsat twist…" V oné výměně hudebních generací to byl věrohodný chlapecký hrdina. Současník, to bylo důležité, barytoni už odplouvali někam do Triany, nechavše tady Milana Chladila.

Pavel Sedláček má obchodní talent, ví se to o něm a poprvé se to rozneslo, když byl odsouzen do vězení zato, že si z Německa přivezl za své vydělané peníze automobil. Je možné, že Sedláček soudruhům vadil. Zpíval rock n´roll, byl populární a právě žil s nejslavnější českou popovou zpěvačkou. Dokonce hrál i ve filmu.

Tím se Pavlova zpěvácká kariéra uzavřela. Vystudoval hotelovou školu, obchodní talent dále uplatňoval v československém pohostinství, a když si bral o hodně mladší manželku, neměla nevěsta tušení, že její nastávající byl někdy zpěvák.

Tu chlapeckou roli ale česká populární hudba potřebovala. Byla po ní (a ještě pak dlouho) poptávka. Tehdy ji okamžitě zaplnil Václav Neckář, zpívající v plzeňské Alfě. Pavel Sedláček se už neměl kam vrátit, i kdyby o to někdo stál, i kdyby si někdo ještě vzpomněl.

V polistopadové éře vystupuje se svou kapelou Cadillac, kterou jednou dokázal proměnit v big-band. Nebylo na světě mnoho rock' n´rollových big-bandů, spíš bych řekl, že je to trochu protimluv. Trochu pitomost. Nicméně Pavel Sedláček dokázal v prosinci 2006 pozvat k padesátinám rock n´rollu do pražské Lucerny i Karla Gotta, Yvonne Přenosilovou, Karla Černocha, Pavla Bobka a další tehdejší hvězdy, aby si s tím nezvyklým big-bandem také zazpívali.

Dodnes mne dojme čistota české nahrávky hitu Raye Hildebranda Hey Paula. Pustil jsem si znovu originální snímek dua Paul and Paula - ale ta česká verze je prostě lepší. Nejen výkonem úžasné Evy Pilarové, ale i souzněním jejího partnera. Z té nahrávky je dodnes cítit, že ti dva se měli rádi.

Myslím si, že život letos jednaosmdesátiletého Pavla Sedláčka (nar. 4. července 1941 v Praze) není pes, i když to tak jednu dobu mohlo vypadat..