Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Dita Zítra má svátek Soňa

Olympic 1969 - zleva Miroslav Berka, Ladislav Klein, Pavel Chrastina, Jan Antonín Pacák, Petr Janda

Pavlu Chrastinovi hudba přestávala stačit. Přihlásil se ke studiu dokumentaristiky na FAMU - a byl přijat. A tady se už citelně začala rozcházet jeho cesta s kapelou. Bubeník Jan Antonín Pacák mi před časem řekl – on už chtěl i na koncerty, třeba do Košic, lítat letadlem. – Kapela to nechápala, do Košic se jezdí přece autem, celých těch sedm set kilometrů, a on chce najednou lítat? Ale Pavel potřeboval být příští den ve škole.

K rozchodu došlo v roce 1969, to už ostatně končila slavná éra raného Olympiku. Odcházeli tvůrci této éry, ta slavná jména průkopníků, a zůstával Petr Janda. Je nakonec obdivuhodné, co s postupně bezhvězdnou kapelou ještě všechno dokázal.

Po skončení studií na FAMU působil Pavel Chrastina v Československé televizi, v Krátkém filmu Praha natočil na tři desítky dokumentů. V roce 1980 odchází do exilu do Austrálie. Začínal v noblesním Melbourne, později se přemístil do nádherného Sydney, ještě v 90. letech se posunul do americké Kalifornie… Živil se filmařinou, natáčel i svatby, pohřby, promoce, neboť i v Americe má chleba dvě kůrky… Do staré vlasti se vrátil v roce 1994. Stále zůstával členem svazu australských filmových režisérů a kameramanů.

Byla to doba návratů. Jednooký textař Petr Rada znovu v klubu Mánes, Vlasta Třešňák v pivnici U Rudolfina, americký profesor Ulč se svou čínskou ženou na vernisážích výstav, Jan Kristofori v okruhu výstavních aktivit Kobry Kučery, Emanuel Mandler a hoši ze Svobodné Evropy v podskalské hospodě U tří bojovníků… A Lustig, neuvěřitelný Arnošt Lustig. Nesli v sobě zvláštní poselství, zkušenost, kterou my jsme neprožili.

V polovině devadesátých letech jsme měli redakci časopisu, jemuž jsem tehdy stál v čele, v pražské Opletalově ulici, naproti dnešnímu Divadlu Radka Brzobohatého, tehdy ovšem Euroclubu, v jehož ustavení snad měl prsty z Norska se navrátivší výtvarník a kreslíř Jan Kristofori. V tom klubu jsme měli otevřený účet, jednou za měsíc mi vedoucí předal sběrnou fakturu… A tady jsem se s Pavlem začal potkávat.

Nechodil tam za mnou, chodil za svou pozdější manželkou, televizní hlasatelkou Evou Dudkovou, která tam v té době dělala programovou vedoucí. Jak už jsem někde napsal, jednou jsme se s Chrastinou trochu schrastili, a já mu řekl věc, na kterou jsem nějaký čas myslel – nechceš si zase zahrát? Pavel se bránil (už dvacet let jsem nehrál na kytaru, volal), ale nakonec jsme se tam sešli s Pete Kaplanem, Jeňýkem Pacákem, Mílou Růžkem a dalšími – a začala krátká série exkluzivních koncertů rokenrolových hvězd, kterou jsem připravil v Malostranské besedě.

Pavel šel tehdy s Kaplanem vybírat baskytaru po pražských obchodech – a u muziky už zůstal. Hrál s Peteho Mefistem i po Kaplanově náhlé smrti v roce 2007. Byl veřejně činný, publikoval, pořád vypadal neuvěřitelně dobře, ten krásný filmař a bigbíťák.

Zemřel 28. prosince 2021; posledních pár týdnů už na tom nebyl dobře. Dost mě to zasáhlo. Proto asi je tento text tak dlouhý.

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8798287

Melanž

  • Rodina Čvančarova, sto let součást českého filmu

    Přijměte srdečné pozvání na zajímavou filmovou projekci dokumentárního filmu absolventů písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka Petry Stráníkové a Daniela Drábka.

    Film pojednává o žižkovské rodině Čvančarových, zapsané do dějin české kinematografie od počátku minulého století, až po současnost. Bratři Miroslav a Jaroslav Čvančarovi a zástupce nové generace Jiří Čvančara, provedou unikátními archivními materiály z doby prvorepublikových i protektorátních biografů. Bratři dodnes žijí na stejném místě, kde měla počátky i jejich rodinná filmařská kolébka.

    Těšíme se na vás ve čtvrtek 30. 3. 2023 od 18.00 hodin v Infocentru MČ Prahy 3, Milešovská 846, Praha 3 - Vinohrady.

    Celý článek...  
  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz