Dnes má svátek Taťána Zítra má svátek Arnošt

Olympic 1969 - zleva Miroslav Berka, Ladislav Klein, Pavel Chrastina, Jan Antonín Pacák, Petr Janda

Pavlu Chrastinovi hudba přestávala stačit. Přihlásil se ke studiu dokumentaristiky na FAMU - a byl přijat. A tady se už citelně začala rozcházet jeho cesta s kapelou. Bubeník Jan Antonín Pacák mi před časem řekl – on už chtěl i na koncerty, třeba do Košic, lítat letadlem. – Kapela to nechápala, do Košic se jezdí přece autem, celých těch sedm set kilometrů, a on chce najednou lítat? Ale Pavel potřeboval být příští den ve škole.

K rozchodu došlo v roce 1969, to už ostatně končila slavná éra raného Olympiku. Odcházeli tvůrci této éry, ta slavná jména průkopníků, a zůstával Petr Janda. Je nakonec obdivuhodné, co s postupně bezhvězdnou kapelou ještě všechno dokázal.

Po skončení studií na FAMU působil Pavel Chrastina v Československé televizi, v Krátkém filmu Praha natočil na tři desítky dokumentů. V roce 1980 odchází do exilu do Austrálie. Začínal v noblesním Melbourne, později se přemístil do nádherného Sydney, ještě v 90. letech se posunul do americké Kalifornie… Živil se filmařinou, natáčel i svatby, pohřby, promoce, neboť i v Americe má chleba dvě kůrky… Do staré vlasti se vrátil v roce 1994. Stále zůstával členem svazu australských filmových režisérů a kameramanů.

Byla to doba návratů. Jednooký textař Petr Rada znovu v klubu Mánes, Vlasta Třešňák v pivnici U Rudolfina, americký profesor Ulč se svou čínskou ženou na vernisážích výstav, Jan Kristofori v okruhu výstavních aktivit Kobry Kučery, Emanuel Mandler a hoši ze Svobodné Evropy v podskalské hospodě U tří bojovníků… A Lustig, neuvěřitelný Arnošt Lustig. Nesli v sobě zvláštní poselství, zkušenost, kterou my jsme neprožili.

V polovině devadesátých letech jsme měli redakci časopisu, jemuž jsem tehdy stál v čele, v pražské Opletalově ulici, naproti dnešnímu Divadlu Radka Brzobohatého, tehdy ovšem Euroclubu, v jehož ustavení snad měl prsty z Norska se navrátivší výtvarník a kreslíř Jan Kristofori. V tom klubu jsme měli otevřený účet, jednou za měsíc mi vedoucí předal sběrnou fakturu… A tady jsem se s Pavlem začal potkávat.

Nechodil tam za mnou, chodil za svou pozdější manželkou, televizní hlasatelkou Evou Dudkovou, která tam v té době dělala programovou vedoucí. Jak už jsem někde napsal, jednou jsme se s Chrastinou trochu schrastili, a já mu řekl věc, na kterou jsem nějaký čas myslel – nechceš si zase zahrát? Pavel se bránil (už dvacet let jsem nehrál na kytaru, volal), ale nakonec jsme se tam sešli s Pete Kaplanem, Jeňýkem Pacákem, Mílou Růžkem a dalšími – a začala krátká série exkluzivních koncertů rokenrolových hvězd, kterou jsem připravil v Malostranské besedě.

Pavel šel tehdy s Kaplanem vybírat baskytaru po pražských obchodech – a u muziky už zůstal. Hrál s Peteho Mefistem i po Kaplanově náhlé smrti v roce 2007. Byl veřejně činný, publikoval, pořád vypadal neuvěřitelně dobře, ten krásný filmař a bigbíťák.

Zemřel 28. prosince 2021; posledních pár týdnů už na tom nebyl dobře. Dost mě to zasáhlo. Proto asi je tento text tak dlouhý.

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9520752

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz