Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Marian Zítra má svátek Emanuel

Textař, muzikant, zpěvák a kreslíř Jan Vyčítal by se dnes dožil 80 let

První text Honzy Vyčítala se jmenuje Blizard, je náležitě slavný, ale spojen je se jménem jiného interpreta. Honza tehdy před léty napsal ten text za deset minut tužkou na pytlík od mouky. Jiří Grossman dopsal poslední sloku a tuto původně Reevesovu písničku proslavil svým sametovým barytonem.

„Jenže“, rozchechtal se Honza, „ta úplně první písnička vznikla někdy v roce 1956 a jmenuje se Slepec.“

S kamarádem z osady Hejkalů Honzou Rybáčkem tehdy byli na čundru u Skryjí a všechno bylo špatně. Děvčata, která na ně měla čekat, na ně nečekala. Do toho pršelo a víno, které si koupili v konzumu, bylo zkyslé. Seděli pod skalním převisem, pili zkvašené víno, dívali se do pramínků deště a pocítili silnou touhu pomstít se světu. Udělali si z toho světa srandu a on jim na to skočil.



Zlatá éra Greenhorns - začátek sedmdesátých let




Greenhorns při natáčení televizního filmu Když náš táta hrál

I já jsem byl ve svém trampském mládí zasažen neuvěřitelně sentimentální písní Slepec, kterou jsem ovšem považoval za odkaz našich předchůdců. Je v ní téměř všechno. Dva Honzové tehdy seděli pod skálou a říkali si – ještě v té kravině nemáme vlky. A připsali vlky. Ještě nemáme slepcovo kvílení. A připsali kvílení.

Když se Greenhorni dostali poprvé v devadesátém do Států, jeden z krajanů někde v Detroitu začal Slepce hrát. Honza se nadechl, že připojí veselé vysvětlení, ale všiml si, že krajan pláče. Takže neřekl nic.

Ano, spoluautorem dodnes žijící tragické písničky Slepec je Jan Vyčítal, otrávený z dívčí nevěry a zkvašeného vína. Otázkou zůstává, je-li čistá duše čtrnáctiletého trampa schopna tak rafinované pomsty, ostatně i Kapitán Kid se v dospělosti odvrátil od proslulého Slabocha Bena. Kid tehdy prohlásil, že tu písničku a) nenapsal, b) pokud ji napsal, rozhodně ji nemyslel vážně. Kupodivu právě Slaboch Ben oslovil Jana Vyčítala tak silně, že přijal trampskou přezdívku Ben. Neujala se, později mu tak říkal jen  jeden opilec od Jelínků.

Ale to není důležité.

Honza Vyčítal napsal více než dvě stě písňových textů, z nichž řada se dostala do zlatého fondu české populární hudby. Je autorem několika desítek písní (včetně melodie), mezi kterými najdeme např. Tenkrát v čtyřicátom pátom, Modlitbu za Wabiho a Wimpyho, Semtex aj.

V těchto písničkách najdete formální chyby, ale jedna vlastnost je pro Vyčítalovu tvorbu typická: pocit naléhavosti a síly sdělení. Mívám při nich pocit mrazení v zádech, a ten pocit je krásný.

Před léty mi napsal v dopisu, že za vše, čeho dosáhl, vděčí trampingu. Této větě můžete i nemusíte rozumět, můžete si do ní dosadit mnoho různých významů. Ten nejsprávnější je asi ve vědomí vlastní identity a silné vnitřní integrace. Vyčítal byl muž několika výrazných talentů, ale úspěch, jehož dosáhl, nespočíval v bezmezném spávání pod širákem. Honza přijal určitý životní styl, a tím byl tramping. Byl to i jeho úspěšný kostým, osobitá umělcova image. Jestližee jsem na velkorysou oslavu padesátin Wabiho Daňka zvolil tmavý oblek, Honza přišel v maskovaném svetru. Na zdůraznění slavnostní chvíle do něj vložil bílý límeček.

To zábradlí Michal Tučný opravdu neprosedl

S Pepou Šimkem v Lucerně

Televizní písničky - v trikovém studiu s přední projekcí "Motejlárna"

Někdy v polovině 80.let jsme společně před šéfy obrovského nakladatelství Práce obhajovali projekt sbírky trampských autorů (Čaj s příchutí jehličí, vyšla až v r.1990 a jakýsi trouba z ní mj. vycenzuroval mé povídky). Šéfové byli tak laskavi, že se nechali pozvat do chvalně známého denního baru Corso na Václaváku, útratu jsem ovšem zaplatil já. Při vědomí osudovosti chvíle jsem se dostavil v obleku, Honza  v americké parce jako do bitvy. Neboť sympatická na tomto člověku byla jeho neochota k vlastní zkorumpovanosti. Ani v minulém režimu se nesnažil ulehčit život mírnou či otevřenou kolaborací, v populárně uměleckých disciplínách zcela běžnou. A na rozdíl od jiných písničkářů si ze vzpomínek na pár let trampování neudělal živnost a nevysychající pramen vlastní tvorby.

Zajímavý je vývoj, kterým prošel jako kreslíř i jako textař a jehož výkladem nechci příliš zdržovat. Kresebně je natolik svůj, že přímo odrazuje od následování, přestože čas od času především v regionálním tisku můžete pokusy epigonů zaznamenat.

Ještě jeden talent Jan Vyčítal měl – v silné generaci nastupujících autorů tehdy v polovině 60.let minulého století, v období, kdy každé větší město mělo svůj trampský či podobný časopis, jevil vedle pozdějších profesionálních literátů a publicistů právě Vyčítal jedno z nejsilnějších literárních nadání. Nikdy se k němu nevrátil.

Byl velmi inteligentní, byl pracovitý. Vím, že v něco věřil, ale nebyla to obvyklá představa šedivého nachýleného Boha. Později jsme si na to téma dost často povídali. Honza věděl, že jsou světy kolem nás, a někdy s nimi byl ve spojení. Teď už to ví jistě, zemřel předloni na jaře.

S Michalem Tučným

Když Michal Tučný od Greenhornů (tehdy už Zelenáčů) odešel, přišel jeho starší bratr Vítek

Zelenáči (Greenhorns) v roce 1975

 

Foto: František Heřman

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8795145

Melanž

  • Rodina Čvančarova, sto let součást českého filmu

    Přijměte srdečné pozvání na zajímavou filmovou projekci dokumentárního filmu absolventů písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka Petry Stráníkové a Daniela Drábka.

    Film pojednává o žižkovské rodině Čvančarových, zapsané do dějin české kinematografie od počátku minulého století, až po současnost. Bratři Miroslav a Jaroslav Čvančarovi a zástupce nové generace Jiří Čvančara, provedou unikátními archivními materiály z doby prvorepublikových i protektorátních biografů. Bratři dodnes žijí na stejném místě, kde měla počátky i jejich rodinná filmařská kolébka.

    Těšíme se na vás ve čtvrtek 30. 3. 2023 od 18.00 hodin v Infocentru MČ Prahy 3, Milešovská 846, Praha 3 - Vinohrady.

    Celý článek...  
  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz