Původní trio KTO ze 60.let minulého století. Zleva Vláďa Morava,Franta Turek, Franta Hacker.

Pár lidem se možná zprvu nezdálo, že dělají jen v triu (dvě kytary a banjo), ale kluci si své písničky upravovali pro sebe. Franta a Vláďa hráli na kytary a zpívali. Turek hrál banjo, které si sám navrhl a stavěl mu ho houslařský mistr Přemysl Špidlen, soused vedle kterého Franta v Jungmance bydlel. Jejich muzika měla jakoby jiný, nový „šmak“. Prostě byli jinačejší.

Potkávali se v různých kapelách - třeba The Plainsmen, nebo vojenském Stonewall-Jackson. Ten malý důkaz idiocie lidově-demokratické armády mne pořád baví – soutěže armádní umělecké tvořivosti vyhrávali kovbojíčci pod jménem jižanského generála z americké občanské války. Ti mladí nadržení hráči se jmenovali Čvančara, Blažejovský, Berg, Bandaska Janovský... Taxmeni poprvé veřejně vystoupili 11. února 1971 na Saloonu Greenhorns v Národním domě na Smíchově.

Možná, že se nynější publikum Taxmenů (česky Celníků, tehdy před léty to bylo anglicky, ale soudruhy to zase tolik neuráželo, pozn. red.) ptá, jak se ten historik (řada knih a ještě víc badatelské práce) dostal ke country a navíc k její jedinečné formě military country. Inu, píšu blbostě. Samozřejmě, že se publikum neptá a netuší, že banjista je velmi renomovaný badatel. Ale lidi toho netuší…

Někteří kamarádi a kamarádky ti říkají Tondo, ale většina lidí tě zná jako Tonyho. Od kdy jsi Tony a proč?

Tony je přece anglický název Tondy, ne? V tom trampském světě se to takhle dělalo. Když někdo byl Pepík, tam mu říkali Joe, tak místo Tonda říkali Tony, no.

Mark Kroos si k souboji banjí neboli Dueling Banjos z filmu Deliverance vystačí sám.

Narodil se 18.října 1963 - frontman skupiny Buty, skladatel, zpěvák, kytarista, spisovatel, textař a herec Radek Pastrňák. Jak zpíval v autobiografické písni, vyšel ze školy, potom z průmyslovky (stavební v Ostravě), šel na vojnu a pak chvíli pracoval (na stavbě, rozvážel potraviny, dělal topiče a hlídače parkoviště). To už s Richardem Kroczkem ml. Založil skupinu U238 a později i Buty.

Minnesengři na samém počátku 70. let: zleva Ivan Zicha, Pavel Žalman Lohonka, s perkusemi Jan Borkovec, Eva Zichová, kapelník Pavel Anděl Pokorný

První vystoupení Minnesengrů na Portě ´69 v Ústí nad Labem, jedno z jejich prvních veřejných vystoupení vůbec. Bomba. Přidrzlý Honza Borkovec v roli spíkra přechází v těsně vypasované košili forbínu zprava doleva, drmolí jako dee-jay a vůbec se nepodívá do publika. Za ním čtyři mladí lidé, které tady nikdo nikdy neviděl, ale kteří přednesli něco, co okamžitě posunulo hranice rodícího se českého povědomí o folku na sáhy daleko. Také tu kategorii vyhráli, za nimi skončil třeba i Spirituál kvintet. Přinesli mocnou inspirační vlnu – jako Minnesengři začínal hrát kdekdo, pokud to tedy uměl.

Písničky na tohle cédéčko byly vybrány z několika trampských večerů a festivalových přehlídek. Mimo to, že jsou všechny od Wabiho Ryvoly, mají ještě jedno společné – nazpívalo je živě několik trampských skupin a dokonce dvě z nich nazpíval kdysi sám Wabi. Tyto dvě písničky ještě nikde na žádném nosiči nebyly vydány. Když Wabi odešel na nejdelší vandr, někteří z těchto muzikantů byli ještě trampskými benjamínky, druzí s ním prožili mnoho let anebo dokonce celý život. Že se jeho písničky stále zpívají je důkazem toho, že čas nic neubral na jejich kráse a nesmrtelnosti.

Jaroslav Hutka vydává nové album, které obdařil chytrými texty a zhudebnil je jeho dávný souputník Vladimír Veit. Jarda píše: „To nejúžasnější české vydavatelství GALÉN mi zase vydalo CD. Jsou to nové písně o zvířátkách nejen pro děti. Jmenuje se BÍLÝ SLON, většinu textů jsem napsal v jižní Francii. Můžete si ho objednat u mne za 200 Kč plus dobírka. Samozřejmě mám také celé hokynářství s sebou na koncertech.

Na americký svátek nezávislosti  oslavila nejstarší švýcarská bluegrassová kapela své neuvěřitelné 44. narozeniny. K této výjimečné příležitosti se rozhodli ještě jednou vstoupit na prkna, která znamenají svět a uspořádat privátní koncert pro své rodiny, přátele a fanoušky, kteří je během těch dlouhých let nějakým způsobem provázeli.

Zajela jsem za úžasnou muzikou a úžasnými kamarády na potlach u Stráníků na Kalek, na kozí farmu k Drexlerům. Známe se s Lubošem bratru 35 let – tenkrát byl štíhlý, mladý, krásný a začínající… muzikant. Mezi námi vládne takové to kamarádství, kdy vůbec nevadí, že se dlouho nevidíme ani neslyšíme a pak se sejdeme a v klidu navážeme na poslední hovor před několika lety a máme pocit, že jsme se viděli naposledy včera.