Dnes má svátek Alois Zítra má svátek Pavla

Možná, že se nynější publikum Taxmenů (česky Celníků, tehdy před léty to bylo anglicky, ale soudruhy to zase tolik neuráželo, pozn. red.) ptá, jak se ten historik (řada knih a ještě víc badatelské práce) dostal ke country a navíc k její jedinečné formě military country. Inu, píšu blbostě. Samozřejmě, že se publikum neptá a netuší, že banjista je velmi renomovaný badatel. Ale lidi toho netuší…

Já se k Čvančarovi, k jeho rodině, která díky filmům ovlivňovala celou kulturu naší republiky, tedy té první, ještě rád vrátím. Až najdu materiály od jeho strýců a všelijak to pospojuju. Ale proč country a proč military country, na to vám odpovím hned. Čvančarovi byla největší distribuce filmů po celé republice. A tak ji komunisté samozřejmě znárodnili, a jak je jejich zvykem, celé jejich imperium (dneska bychom řekli know-how) užili na „vytvoření“ státní filmové distribuce.

Ale protože věděli prd, tak netušili, že rozpůjčované kopie se budou vracet ne státu, ale Čvančarům na Žižkov. A tak jsem sice poznal Jardu jako banjistu, ale asi jsme si trochu padli do oka, takže mě občas pozval na promítání. Nádherné americké kovbojky a americké revuální filmy plné swingu a stepování a Formbyho jedinečné tenorové banjo a milostné filmy natočené na kolesových parnících na Mississippi, mohl jsem si na ta komorní představení vodit i slečny (tedy jednu) a pro většinu z nich to bylo afrodisiakum….

P.S.

Kdykoliv jsem napsal Čvančara, tak mi z toho počítač udělal Švancara.

P.P.S.

Při promítání amerických filmů jsem s údivem hleděl na to, jak gentlemani z Jihu bojují s těmi padouchy a vrahy ze Severu. Jak do jižanské armády dobrovolně vstupují otroci. Jak se indiánští sadisti předvádějí ve vyvražďování poklidných farmářských rodin a obzvláště se jim líbí znásilňovat bělošky a mlátit s jejich dětmi o kůly na uvazování koní, dokud tomu neudělá přítrž domobrana. Já to znal všechno naopak. Ale military country má někde tady, v archivech Čvančarů, základ.

 

Vystoupení Taxmenů na Slavnostech svobody v Plzni 2012

 

Senice - Taxmeni u pomníku seskoku parašutistů skupiny SILVER A. Jaroslav Čvančara zcela vpravo.

Foto Dušan Dostál a archiv

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9685328

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz