Možná, že se nynější publikum Taxmenů (česky Celníků, tehdy před léty to bylo anglicky, ale soudruhy to zase tolik neuráželo, pozn. red.) ptá, jak se ten historik (řada knih a ještě víc badatelské práce) dostal ke country a navíc k její jedinečné formě military country. Inu, píšu blbostě. Samozřejmě, že se publikum neptá a netuší, že banjista je velmi renomovaný badatel. Ale lidi toho netuší…

Já se k Čvančarovi, k jeho rodině, která díky filmům ovlivňovala celou kulturu naší republiky, tedy té první, ještě rád vrátím. Až najdu materiály od jeho strýců a všelijak to pospojuju. Ale proč country a proč military country, na to vám odpovím hned. Čvančarovi byla největší distribuce filmů po celé republice. A tak ji komunisté samozřejmě znárodnili, a jak je jejich zvykem, celé jejich imperium (dneska bychom řekli know-how) užili na „vytvoření“ státní filmové distribuce.

Ale protože věděli prd, tak netušili, že rozpůjčované kopie se budou vracet ne státu, ale Čvančarům na Žižkov. A tak jsem sice poznal Jardu jako banjistu, ale asi jsme si trochu padli do oka, takže mě občas pozval na promítání. Nádherné americké kovbojky a americké revuální filmy plné swingu a stepování a Formbyho jedinečné tenorové banjo a milostné filmy natočené na kolesových parnících na Mississippi, mohl jsem si na ta komorní představení vodit i slečny (tedy jednu) a pro většinu z nich to bylo afrodisiakum….

P.S.

Kdykoliv jsem napsal Čvančara, tak mi z toho počítač udělal Švancara.

P.P.S.

Při promítání amerických filmů jsem s údivem hleděl na to, jak gentlemani z Jihu bojují s těmi padouchy a vrahy ze Severu. Jak do jižanské armády dobrovolně vstupují otroci. Jak se indiánští sadisti předvádějí ve vyvražďování poklidných farmářských rodin a obzvláště se jim líbí znásilňovat bělošky a mlátit s jejich dětmi o kůly na uvazování koní, dokud tomu neudělá přítrž domobrana. Já to znal všechno naopak. Ale military country má někde tady, v archivech Čvančarů, základ.

Vystoupení Taxmenů na Slavnostech svobody v Plzni 2012

Senice - Taxmeni u pomníku seskoku parašutistů skupiny SILVER A. Jaroslav Čvančara zcela vpravo.

Foto Dušan Dostál a archiv