Jiří Smrž má své kořeny v jihočeském Písku. Nicméně jeho Kořeny si můžete zakoupit prostřednictvím e-shopů kdekoliv v republice. Jde totiž o název nového alba, které vyšlo v listopadu v nakladatelství Galén.

V minulých dnech bylo pokřtěno v pražském klubu Kaštan a v Brně na Leitnerce, další dva křty se odehrají ještě v lednu, a to 23. 1. 2014 v 19:30 v klubu Horká vana v Českých Budějovicích a 24. 1. 2014 v 19:30 v kavárně U Vavřiny v Písku.

Na CD se čekalo dlouhé roky, předešlé album Poslední láska vyšlo v roce 2005 – a získalo žánrového Anděla v kategorii Folk a Country. Poté hned začala příprava toho dalšího a už v roce 2007 proběhl výběr skladeb, různé okolnosti však zapříčinily zdržení. Nyní jsou Kořeny tady a opravdu je co poslouchat. Křest v Brně jsem také navštívila, můžu tedy podat pár postřehů ke koncertu i vydané desce.

Jiří Smrž není zpěvákem pro davy, jeho písně jsou naléhavé a k hlubšímu zamyšlení, lidé si k nim musí najít cestu. Tu cestu do klubu Leitnerova našla jen hrstka posluchačů, ale zážitek večera to v ničem nezmenšilo. Ti, kdo dorazili, věděli, co chtějí slyšet, ostatní možná netuší, oč přicházejí.

 Hlavní protagonista večera Jiří Smrž

Bohužel pár z avizovaných hostů nedorazilo. Nejvíce mě mrzí právě kytarista Jiří Kovář, který dal albu plnější zvuk a tvář. Jiří Smrž tak opět vystoupil jen jako osamělý písničkář s kytarou. Hloubce výpovědi jeho písní to v ničem neubralo, ovšem majitelé desky budou příjemně překvapeni pestrostí zvuku, na kterém se podílela spousta hostů.

Jiří Smrž zahájil trojicí písní (Pro Eržiku a Kde je král z nového alba, Seňor Escóbar na vydání teprve čeká) a pozval prvního hosta. Dagmar Voňková na křtu nemohla chybět, už křtila i Jiřího dceru Kateřinku. Typicky něžně tiché písně vyslechli přítomní téměř bez dechu. Veselou Vrť se, prute, vrť vystřídala Duhou a poté vzdušně štebetavá ptačí Voliéra, Hostina a nakonec instrumentálka bez názvu. Interpretka zpěv umocňuje zvláštními výrazovými prostředky, hra na kytaru s propletenými dvěma smyčci rozhodně nepatří k běžným.

Dagmar Voňková

Původně byl křest plánován až po přestávce, ale kouzlem okamžiku se rozvrh změnil.  „Křtitelé“, jak kmotry poeticky autor pojmenoval, se dostavili na pódium (výskokem, ač bylo možno oběhnout vstup na pódium jinými dveřmi), aby naprosto netradičně, improvizovaně a imaginárně pokřtili desku ve jménu čtyř živlů. Robert Křesťan za oheň ve svých písních, Dáša Voňková za vzduch, který z její tvorby dýchá. Ta navíc pohotově poprosila všechny přítomné na jevišti i v hledišti, aby na CD požadovaný vzduch dýchli vlastním dechem. Zemi představovala skupina Žalozpěv, jmenovitě kapelník Jiří Nohel, který jako lesník je se zemí silně spjat. Kapela navíc s Jiřím Smržem úzce spolupracuje. Na podzim vydali také CD s názvem Nová úroda, na něm se Jiří Smrž podílel dvěma písněmi zcela a jednou napůl. Vodu pak představoval hudební redaktor radia Proglas Milan Tesař (pro mne zcela logicky, jde o křesťanské rádio a křest probíhá vodou). Ve skutečnosti se deska ničím nepolévala a zbylo na fantazii účinkujících, jak živly představí a znázorní. Opravdu kouzelný nápad, odpovídající naturelu Jiřího Smrže.

Křest CD Kořeny - zleva Jiří Smrž, Jakub Michálek, Aleš Tomek, v pozadí Jiří Nohel, v popředí Milan Tesař, Markéta Štouračová, Robert Křesťan, Dagmar Voňková

Po pauze hlavní protagonista večera představil ještě několik písní z nového alba (zazněly jak úvodní Otče noci a závěrečná titulní Kořeny, tak i možná nejsilnější Jack a já a má téměr osobní Silnice do noci) a vše zakončila zmíněná kapela Žalozpěv. Ta se představila s alternujícím basákem Jakubem Michálkem, jelikož domovský basák Petr Novotný hrál ten večer se svou domovskou kapelou Žalman  & spol. v Jihlavě. Následkem toho zazněly pouze čtyři písně (úvodní Buď laskavá, na které se podílel i Jiří Smrž, Mlčím, Sandy Denny a instrumentálka Mým pramenům). Přes dvě hodiny hudby uplynuly a s desátou večerní bylo nutno končit, jak praví místní předpis. Všichni odcházeli naplněni čímsi silným, tajemným a neuchopitelným. Ta atmosféra se nedá popsat, musí se prožít a procítit.

Nechci psát recenzi na CD, necítím se kompetentní. Mne osobně ale opravdu silně zaujalo a uchvátilo. Introvertní Jiří Smrž dokáže poslat do světa velmi silné výpovědi. Můj soukromý tip na dalšího Anděla. Deska je skvěle zpracovaná jak hudebně, k čemuž přispívá plejáda skvělých hostů, tak i graficky. Booklet s ilustracemi Vladimíra Boučka obsahuje nejen texty v češtině, ale i několik překladů do angličtiny, ukrajinštiny (Pro Eržiku), ba i arabštiny (Jack a já).  Stojí za to držet CD v ruce – a pochopitelně si je víckrát poslechnout, jeden poslech neumožní vstřebat vše.

Foto Lucia Nováková-Lucy