Jaroslav Hutka vydává nové album, které obdařil chytrými texty a zhudebnil je jeho dávný souputník Vladimír Veit. Jarda píše: „To nejúžasnější české vydavatelství GALÉN mi zase vydalo CD. Jsou to nové písně o zvířátkách nejen pro děti. Jmenuje se BÍLÝ SLON, většinu textů jsem napsal v jižní Francii. Můžete si ho objednat u mne za 200 Kč plus dobírka. Samozřejmě mám také celé hokynářství s sebou na koncertech.

Na americký svátek nezávislosti  oslavila nejstarší švýcarská bluegrassová kapela své neuvěřitelné 44. narozeniny. K této výjimečné příležitosti se rozhodli ještě jednou vstoupit na prkna, která znamenají svět a uspořádat privátní koncert pro své rodiny, přátele a fanoušky, kteří je během těch dlouhých let nějakým způsobem provázeli.

Zajela jsem za úžasnou muzikou a úžasnými kamarády na potlach u Stráníků na Kalek, na kozí farmu k Drexlerům. Známe se s Lubošem bratru 35 let – tenkrát byl štíhlý, mladý, krásný a začínající… muzikant. Mezi námi vládne takové to kamarádství, kdy vůbec nevadí, že se dlouho nevidíme ani neslyšíme a pak se sejdeme a v klidu navážeme na poslední hovor před několika lety a máme pocit, že jsme se viděli naposledy včera.

Když se sejde správný dřevo, pár drátů, něco železa a mistrovské ruce, může vzniknout dobrá kytara. To je ale jen zrození. Kytara potřebuje žít. Potřebuje další ruce, které ji uvedou v život. Potřebuje někoho, kdo se do ní zamiluje, bude si ji hýčkat a hlavně, hlavně na ni bude hrát. A dobře hrát.

Benefiční koncert na pomoc obětem povodní 2002 v Putimi byl nejen premiérovou scénou pro kapelní formaci nazvanou New Rangers, ale i datem jejího vzniku. Základ nového hudebního tělesa tvořila jihočeská kapela Šance, kterou si Jirka Veisser, někdejší dlouholetý  člen legendárních Rangers, vyhlédl na strakonickém krajském kole Porty a se kterou navázal první nitky spolupráce. Přestože hlavní komunikace se odehrávala přes telefon a kapela základní repertoárovou sestavu studovala nejdříve z nahrávky, konečný výsledek byl nad očekávání skvělý.

Tomáš Berka

Byl pátek, pršelo a v pražských tramvajích panovala nervózní nálada z nadcházejícího víkendu. Zvoní telefon, volá mi Stáňa. Všichni vědí, že nerad zvedám telefon, jsem-li vnitřně soustředěn na nějakou pro mě  důležitou věc. Vzhledem k tomu, že mě již chvíli okopávala jedna španělsky mluvící turistka a já přemýšlel, jak se jí pomstít, zvedl jsem ten hovor a hlasitě jsem zařval do mobilu té turistce u ucha „ahoooj, to jsem rád, že voláš …“.

Do Strážnice jsem si pozval ty kapely a muzikanty, kteří se mnou léta sdílejí a provozují mé hudební a textařské výplody po pódiích, tedy Partu a Hop trop. Trošku ze sentimentu jsem probudil na pár koncertů Máky a Cimbál classic proto, že s tak velkým banjem (míněn je cimbál, pozn.red.) jako obsluhuje Dalibor Štrunc je opravdu paráda si zahrát. No a pro vzájemné letité sympatie Folk team a HB Stop. Myslím, že by to mohl být usměvavý a pestrý večírek.

Na konec června situovala populární jihočeská kapela Sem-Tam křest svého nového alba s názvem Návrat, a to v rámci mimořádného koncertu v kavárně českobudějovické Solnice. Bluegrassový Sem-Tam, jímž v minulosti prošla spousta známých jihočeských muzikantů a písničkářů (Pavlína Jíšová, Jarda Matějů, Jirka Smrž a další), se po delší pauze vrátil na scénu před více než třemi roky premiérovým vystoupením v Kabaretu U Váňů.

Rockový historik a recenzent Petr Gratias ohodnotil nové album Znovu Martina Kratochvíla a jeho spoluhráčů na internetovém serveru Progboard.com pěti hvězdičkami. Rozsáhlou recenzi uvádí: „Zní to neuvěřitelně, ale dlouhých osmadvacet let trvalo, než Martin Kratochvíl a jeho Jazz Q připravili na trh nové album. Dlouhá doba k tomu, aby mnozí zapomněli, mohla být ale téměř třicet let živena nadějí, že tahle umělecké persona ještě nemohla zdaleka říci svoje poslední slovo…

Skromnost a pokora, to jsou vlastnosti, jimiž bych charakterizovala Patricii Sýkorovou - šikovnou, drobnou banjistku z úspěšné českobudějovické kapely CB Dědows.

Ačkoliv vyrůstala v muzikantské rodině a hudba pro ni byla přirozenou domácí kulisou, mimoškolní hudební výuka ji nějakým podivuhodným řízením osudu minula.

Legendární charizmatický kytarista, zpěvák a etnomuzikolog Bob Brozman se narodil v New Yorku 8. března 1954. Jeho prarodiče přišli do Ameriky z Ukrajiny a Rakouska. Od útlého dětství ho fascinovala hudba. Na kytaru začal hrát v šesti letech a ve třinácti objevil a zamiloval si zvuk kovových kytar značky National. Tato láska ho provázela celý život. Byl velice hrdý na svého strýce Barney Josephsona, který vedl v newyorské Greenwich Village první klub, kde vystupovali  společně černí i bílí muzikanti – Café Society.