Dnes má svátek Antonín Zítra má svátek Roland

Potkávali se v různých kapelách - třeba The Plainsmen, nebo vojenském Stonewall-Jackson. Ten malý důkaz idiocie lidově-demokratické armády mne pořád baví – soutěže armádní umělecké tvořivosti vyhrávali kovbojíčci pod jménem jižanského generála z americké občanské války. Ti mladí nadržení hráči se jmenovali Čvančara, Blažejovský, Berg, Bandaska Janovský... Taxmeni poprvé veřejně vystoupili 11. února 1971 na Saloonu Greenhorns v Národním domě na Smíchově.

Ke Greenhornům měl ale zakladatel Čvančara blízko i lidsky. Na banjo mu tříprsté Scruggsovo pikování ukazoval Marko Čermák. A jeho žižkovský soused Josef Šimek, další zakladatel Greenhornů, mu povídal nejen o muzice a hře na mandolínu a kytaru, ale psal mu o dění kolem muziky i během Jardovy prachatické vojny.

Své vzory Taxmeni v té době nedostihli. To až později. V roce 1978 jim Supraphon vydává (pod normalizačním kapelním názvem Krajánci) LP desku Z pastvin velkoměsta. Hudebně je zdařilá, možná jsou v ní kompromisy, které si ale dnes už neuvědomujete. Písničky z tohoto alba se občas dodnes hrají na menších rozhlasových stanicích. I na Moravě, na nejposlouchanějším Rádiu Čas.

 

Taxmeni s Karlou Vosmanskou (není to ta s čelenkou, to je Bandaska) na Portě 1974 ve Svitavách.

V roce 1979 Jarda Čvančara kapelu rozpustil. Možná si myslel, že už navždy. Boj s nablblým režimem stál příliš mnoho sil.

Skupinou prošla řada výborných muzikantů. Taxmeni se někdy v 70 letech s Pacifiky tak trochu přelívali tam a zpátky, u Taxmenů hrál jednu chvíli i Tony Linhart, zatímco k Pacifikům přecházeli nebo se zase vraceli Otakar Janovský zvaný Bandaska, zpěvák a hráč na foukačku Vláďa Vodrážka, až do své předčasné smrti se stal oporou Pacifiku Pepa Blažejovský… V Taxmenech hrál Jan Hromas, později lídr Kučerovců. Mandolinista Saša Pokorný, zpěvák Jan Sailer (Ohaři), ale i greenhornský houslista Petr Bryndač, kontrabasista Jarda Kovář (Blátotlačky, později Žalman a spol.) a další. A Karla Vosmanská, animální gejzír talentu. Zpěvačku brněnských Hráčů přivedl do Prahy Bandaska. Karla, samorost s úžasným hlasem, která do Brna přišla s kytarou odkudsi ze severní Moravy, poté odešla do Semaforu a nakonec zmizela snad někde v zámoří.

Druhý začátek přišel koncem osmdesátých let. Čvančara volá zpěváku Vráťovi Vyskočilovi, a ten neváhá. Společně stavějí kapelu, které postupně začínají dobrá léta. Zatímco průkopníci žánru přestávají hrát nebo umírají a z předlistopadových Greenhorns - Zelenáčů byly najednou dvě kapely, které si nemohly přijít na jméno, Taxmeni dobře nabírají dech.

 

Vráťa Vyskočil a Jaroslav Čvančara

Neobyčejně upřímně říká někde Jarda Čvančara přibližně tohle – museli jsme si říct, co budeme hrát. Věděli jsme, že na špičkové bluegrassové ekvilibristy technicky nemáme.

Vnesli do naší hudby dosud neznámý pojem – military country. Souzní s Čvančarovou celoživotní badatelskou vášní, obdobím kolem druhé světové války. Souzní ale i s kostýmy českého trampingu. Voní heroismem. Pro mne je tato odnož taxmenského hraní zcela věrohodná. Věřím jim i to, že patřili na pláž Omaha, když se slavilo výročí spojenecké invaze.

V nakladatelství Venkow tehdy ještě Zdeňka Kovaříka začínají vydávat (včetně samplerů skoro doslovně) jednu desku za druhou. Generačně souznící Fešáci se trápí nemocemi a únavou z nich, umírá zpěvák a autor Jindra Šťáhlavský. Zelenáčům to ještě docela slušně hraje, avšak odchází fenomén Mirek Hoffmann, Honza Vyčítal se znovu a znovu obklopuje výbornými mladými hráči, než je zase vyháže – ale doba zájmu o tuto muziku, o tyto tváře, je nenávratně pryč.

 

 

Jen Taxmeni sedí tu s přilbami, tu stetsony na hlavách v nastartovaném džípu zatím nehasnoucí popularity. Nejsou okoukaní, nejsou spojováni s minulou dobou. Nejsou minulost. Myslím, že mají ještě velký potenciál sdělení.

Pro posluchače pražského Country rádia natočili letos sampler podle výběru posluchačů. Ten výběr je strašlivý, avšak Taxmeni se s tím povýtce nablým repertoárem vyrovnali s nadhledem a nadmíru se ctí. Znějí rockově, z Na Okoř je cesta udělali opravdu pochod, spíš vojenský marš, občas v nich slyšíte Kabáty, baví mne Čvančarům nápad ve slavné Japonečce… Dílo vyzrálé kapely a skvělého aranžéra Jindry Vrbenského, letitého kapelníka Michala Tučného. Ostatně s Tučňáky pořád občas hrají.

Slyšel jsem Taxmeny nedávno na 80. výročí slavné osady Askalona na Hadí řece Kocábě. Už jsme pobalili televizní nářadí a ještě si chvíli počkali na jejich koncert. Pršelo, bylo vlhko, zima, vstával jsem v půl páté, zato pivo nám čepoval mistr světa v nohejbalu… Stálo to za to. Hudba Taxmenů má – s prominutím - koule. Ovšem má i důležitější orgán – má i srdce.

 

 

 

Současné složení Taxmenů:

Vratislav Vyskočil - kytarista, sólový zpěvák, zakládající člen

Pavel Kaiser - baskytara

Jaroslav Čvančara - kapelník a otec zakladatel, hráč na pětistrunné bendžo

Milan Krištov - kytara

Luděk Kodrle - bicí

Jindřich Vrbenský - skladatel a aranžér, klávesista

Karel Mrkvička - kytarista a zpěvák

 

Foto Dušan Dostál a archiv

Foto týdne

Jste náš host číslo

9670432

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz