Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Oldřiška Zítra má svátek Lada

Potkávali se v různých kapelách - třeba The Plainsmen, nebo vojenském Stonewall-Jackson. Ten malý důkaz idiocie lidově-demokratické armády mne pořád baví – soutěže armádní umělecké tvořivosti vyhrávali kovbojíčci pod jménem jižanského generála z americké občanské války. Ti mladí nadržení hráči se jmenovali Čvančara, Blažejovský, Berg, Bandaska Janovský... Taxmeni poprvé veřejně vystoupili 11. února 1971 na Saloonu Greenhorns v Národním domě na Smíchově.

Ke Greenhornům měl ale zakladatel Čvančara blízko i lidsky. Na banjo mu tříprsté Scruggsovo pikování ukazoval Marko Čermák. A jeho žižkovský soused Josef Šimek, další zakladatel Greenhornů, mu povídal nejen o muzice a hře na mandolínu a kytaru, ale psal mu o dění kolem muziky i během Jardovy prachatické vojny.

Své vzory Taxmeni v té době nedostihli. To až později. V roce 1978 jim Supraphon vydává (pod normalizačním kapelním názvem Krajánci) LP desku Z pastvin velkoměsta. Hudebně je zdařilá, možná jsou v ní kompromisy, které si ale dnes už neuvědomujete. Písničky z tohoto alba se občas dodnes hrají na menších rozhlasových stanicích. I na Moravě, na nejposlouchanějším Rádiu Čas.

 

Taxmeni s Karlou Vosmanskou (není to ta s čelenkou, to je Bandaska) na Portě 1974 ve Svitavách.

V roce 1979 Jarda Čvančara kapelu rozpustil. Možná si myslel, že už navždy. Boj s nablblým režimem stál příliš mnoho sil.

Skupinou prošla řada výborných muzikantů. Taxmeni se někdy v 70 letech s Pacifiky tak trochu přelívali tam a zpátky, u Taxmenů hrál jednu chvíli i Tony Linhart, zatímco k Pacifikům přecházeli nebo se zase vraceli Otakar Janovský zvaný Bandaska, zpěvák a hráč na foukačku Vláďa Vodrážka, až do své předčasné smrti se stal oporou Pacifiku Pepa Blažejovský… V Taxmenech hrál Jan Hromas, později lídr Kučerovců. Mandolinista Saša Pokorný, zpěvák Jan Sailer (Ohaři), ale i greenhornský houslista Petr Bryndač, kontrabasista Jarda Kovář (Blátotlačky, později Žalman a spol.) a další. A Karla Vosmanská, animální gejzír talentu. Zpěvačku brněnských Hráčů přivedl do Prahy Bandaska. Karla, samorost s úžasným hlasem, která do Brna přišla s kytarou odkudsi ze severní Moravy, poté odešla do Semaforu a nakonec zmizela snad někde v zámoří.

Druhý začátek přišel koncem osmdesátých let. Čvančara volá zpěváku Vráťovi Vyskočilovi, a ten neváhá. Společně stavějí kapelu, které postupně začínají dobrá léta. Zatímco průkopníci žánru přestávají hrát nebo umírají a z předlistopadových Greenhorns - Zelenáčů byly najednou dvě kapely, které si nemohly přijít na jméno, Taxmeni dobře nabírají dech.

 

Vráťa Vyskočil a Jaroslav Čvančara

Neobyčejně upřímně říká někde Jarda Čvančara přibližně tohle – museli jsme si říct, co budeme hrát. Věděli jsme, že na špičkové bluegrassové ekvilibristy technicky nemáme.

Vnesli do naší hudby dosud neznámý pojem – military country. Souzní s Čvančarovou celoživotní badatelskou vášní, obdobím kolem druhé světové války. Souzní ale i s kostýmy českého trampingu. Voní heroismem. Pro mne je tato odnož taxmenského hraní zcela věrohodná. Věřím jim i to, že patřili na pláž Omaha, když se slavilo výročí spojenecké invaze.

V nakladatelství Venkow tehdy ještě Zdeňka Kovaříka začínají vydávat (včetně samplerů skoro doslovně) jednu desku za druhou. Generačně souznící Fešáci se trápí nemocemi a únavou z nich, umírá zpěvák a autor Jindra Šťáhlavský. Zelenáčům to ještě docela slušně hraje, avšak odchází fenomén Mirek Hoffmann, Honza Vyčítal se znovu a znovu obklopuje výbornými mladými hráči, než je zase vyháže – ale doba zájmu o tuto muziku, o tyto tváře, je nenávratně pryč.

 

 

Jen Taxmeni sedí tu s přilbami, tu stetsony na hlavách v nastartovaném džípu zatím nehasnoucí popularity. Nejsou okoukaní, nejsou spojováni s minulou dobou. Nejsou minulost. Myslím, že mají ještě velký potenciál sdělení.

Pro posluchače pražského Country rádia natočili letos sampler podle výběru posluchačů. Ten výběr je strašlivý, avšak Taxmeni se s tím povýtce nablým repertoárem vyrovnali s nadhledem a nadmíru se ctí. Znějí rockově, z Na Okoř je cesta udělali opravdu pochod, spíš vojenský marš, občas v nich slyšíte Kabáty, baví mne Čvančarům nápad ve slavné Japonečce… Dílo vyzrálé kapely a skvělého aranžéra Jindry Vrbenského, letitého kapelníka Michala Tučného. Ostatně s Tučňáky pořád občas hrají.

Slyšel jsem Taxmeny nedávno na 80. výročí slavné osady Askalona na Hadí řece Kocábě. Už jsme pobalili televizní nářadí a ještě si chvíli počkali na jejich koncert. Pršelo, bylo vlhko, zima, vstával jsem v půl páté, zato pivo nám čepoval mistr světa v nohejbalu… Stálo to za to. Hudba Taxmenů má – s prominutím - koule. Ovšem má i důležitější orgán – má i srdce.

 

 

 

Současné složení Taxmenů:

Vratislav Vyskočil - kytarista, sólový zpěvák, zakládající člen

Pavel Kaiser - baskytara

Jaroslav Čvančara - kapelník a otec zakladatel, hráč na pětistrunné bendžo

Milan Krištov - kytara

Luděk Kodrle - bicí

Jindřich Vrbenský - skladatel a aranžér, klávesista

Karel Mrkvička - kytarista a zpěvák

 

Foto Dušan Dostál a archiv

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6545661

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz