Jak ten čas letí si uvědomujeme například při takových příležitostech, jako jsou jubilea kapel, skupin a zpěváků. Například jako u oblíbené českobudějovické folkové skupiny Nezmaři, která slaví v tomto roce sice půlkulaté, ale už pětačtyřicáté jubileum své hudební existence. Tentokrát však na rozdíl od předchozích kulatých výročí nepodniknou s jubilejním koncertováním celoroční turné, ale věnovali ho ve druhé polovině května pouze domovským Českým Budějovicím. A jako hosté byli pozváni muzikanti a zpěvačky, kteří v průběhu let s Nezmary zažili kus jejich slávy.  

Country beat na pražském letišti po příletu z Nashville

Country hudba a styl – to byl vždycky můj hrnek kafe. Velmi dobře to šlo dohromady i s mým trampováním a s ním zase pár písniček, které jsem v šedesátých letech v okouzlení z atmosféry v osadě Zlatý klíč - a koneckonců v celém tehdejším trampském hnutí - napsal.

Vůbec se nelíbila svým spolužákům na střední škole Thomase Jeffersona. „Nehodila jsem se,“ vzpomíná. „Četla jsem jak divá knihy, malovala a nenadávala na negry.“ Měla nadváhu a uhry v obličeji.  Spolužáci se jí posmívali a ona poslouchala Bessie Smith a Leadbellyho. Nedokončila Texaskou universitu v Austinu. O něco později, když byla slavná, napsaly školní noviny: „Troufla si být odlišná.“

„Ten, kdo tvrdí, že něco v životě našel na sto procent, asi nemá pravdu. Tak je to i s lidovou písničkou. Copak ji můžeme najít? Vždyť je to pouť a ta pouť někde začíná a někde končí. Někdy vede ta polní cesta, po které všichni jdeme, do kopce, někdy zase z kopce. Hodně strmě, když před tím člověk lehce vystoupá.

Jimi Hendrix

 Geniální obouruký kytarista, trochu černoch a trochu indián, syn matky alkoholičky – a už to začíná mít náběh na sociální drama. Jimi byl levák, ale jeho otec to považoval za ďáblovo znamení. Jimi se proto naučil hrát oběma rukama. Znám pár takových kytaristů, ale nikdo z nich nebyl génius.

Na archivní fotografii vidíte dokument z prvního vystoupení skupiny Taxmeni v Saloonu Greenhorns v Domě kultury kovoprůmyslu (dnes Národní dům na Smíchově). Zleva skoro neviditelný kapelník Jaroslav Čvančara, vedle Luboš Berg, uprostřed Pepa Blažejovský, vpravo od něj Jan Bolestín Novák a kontrabasista Miloš Petrák. Stalo se 11.února 1971.

Vlastně to byl velký buřič a kverulant měnící své názory, přitom však kráčející neochvějně jedním směrem. Levicovým. Byl komunista a potom anitistalinista. Byl prosovětský a v době paktu Ribbentrop-Molotov i obhájce nacistického Německa. Uvážlivého prezidenta Roosevelta dokonce nazval v písni  Songs for John Doe z roku 1941 válečným štváčem. Po vpádu Německa do SSSR se stal silným zastáncem vstupu USA do války. Během ní bojoval v Pacifiku.

Semtamáci po čtyřiceti letech púsobení. Zleva Luboš Marek, Kristína Dlouhá-Nídlová, Lenka Huszárová, Pepa Pospíšilík, Tomáš Berka, Pavla Panská-Blažková, Vojta Zícha, Petra Želiborová 

Posledním veřejným koncertem roku 2021 ve studiovém sále českobudějovického rozhlasu bylo vystoupení skupiny Sem-Tam. Kapela tak oslavila čtyřicet let existence a rozhlasové studio získalo kvalitní live-nahrávky pro svá hudební vysílání. Tentokrát kapela hrála v sedmičlenném obsazení, s absencí basistky Petry Želiborové, jejíž rodina byla aktuálně uvězněná v karanténě. 

Spirituál kvintet na Portě 1982. Zleva Jiří Tichota, Jan Nedvěd, Zdenka Tichotová, František Nedvěd, Oldřich Ortinský, s kontrabasem Dušan Vančura. Autorem výpravy je Honza Vyčítal. Porta je poprvé (a nadlouho) v Plzni.

Co tehdy byl folk? Vyklouznutí z úzké škatulky spirituálů?

Než jsme se dostali k nějaké vlastní definici, uběhlo dost let. Naši dva kolegové ze zahraničního obchodu dostali nabídku na práci v zahraničí, a protože to se tehdy jako jedinečná příležitost neodmítalo, zůstali jsme ze staré party dva a nakonec jsem zůstal sám. Zkoušel jsem nové lidi, nějak jsme to pytlíkovali, ale další definitivní sestava vznikla až v roce šedesát devět. Tehdy jsme občas koncertovali s Greenhorny a  skupinou Rangers. Naše zpěvačka Odettka emigrovala a k nám za ni přišla Jarka Hadrabová z Rangers. Od nás k nim zase putovalo pětistrunné bendžo, na které hrál potom celá léta Řihošek. A tak se rozjela nová kapitola daná novým obsazením: Hadrabová, Ortinský, Thorovský, Zich, Vančura a já.