Rok 1984 znamená pro Minnesengry opět několik radikálních změn. Ze skupiny odchází Jana Vejvarová, která se provdala, ale kapela již tentokrát bez zpěvačky nezůstává. Po kratší, asi čtyřměsíční pauze dámskou základnu zaplňují hned zpěvačky dvě. První z nich je tehdy ještě mladičká Pavlína Jíšová s nepřehlédnutelným, nebo spíše s nepřeslechnutelným hlasem a druhou pak Monika Klimentová, která dosud zpívala se swingovou kapelou. Poprvé za dobu existence kapely je obsazení v sestavě dvě ku dvěma. A vlastně se tak posiluje i charakteristika Minnesengrů s důrazem na sílu vokálů.

Minnesengři 1980

Přestože se Minnesengři stali na folkové scéně uznávaným pojmem, začátek 80.let nebyl pro skupinu příliš příznivý. Poznamenaly ho nejen četné odchody členů kapely, ale i rozpory v názorech na její hudební zaměření. Tvrdší styl s inklinací k bigbítu prosazovaný Honzou Borkovcem nabourával dosavadní koncepci směrem k folkloru a měkčímu folku. Situace nakonec vykrystalizovala do sestavy v podobě tria Žalman, Anděl a Jana Vejvarová. I té byl však hozen pod nohy klacek oznámením na domovské agentuře, že se Minnesengři definitivně rozpadli. Přešlapující rozpačitost nad další cestou kapely začala pomalu přerůstat v krizi.

Z letního putování Minnesengrů po kraji. Rok 1977.

I když ve druhé polovině sedmdesátých let popularita Minnesengrů sílila a přibývalo nových možností k vystupování, drsné valše konsolidace a totalitních praktik se nevyhnuli. Ať už se to týkalo nových přehrávek, kde se kromě hudební zdatnosti ověřovaly i znalosti o komunistické straně a jejích „velkých úspěších“, nebo autorské tvorby z minnesengrovské dílny. Bylo naprosto nevyhnutelné, že věci, které se hrály na pódiu nebo se natáčely, musely nejdříve projít doslova masovým mlýnkem komunistických metodiků a jiných totalitních inkvizitorů.

V anketě Radia Proglas zvítězil v kategorii zahraničních interpretů Bob Dylan s albem Tempest.

Už potřinácté vyhlásila hudební redakce Radia Proglas anketu Album roku. K hlasování jsme jako každý rok vyzvali spřízněné publicisty, hudebníky, vydavatele, promotéry a další osobnosti. Celkem se v letošním roce hlasování zúčastnilo 80 respondentů.

Každý z nich mohl hlasovat pro libovolný počet alb bez ohledu na žánry a také na rok vzniku.Albem roku (tedy albem, které nejvíc poslouchal a které jej nejvíc oslovilo) může totiž pro někoho být i nahrávka stará několik let.

Velkou radost určitě udělalo nakladatelství Mladá fronta hudebním fanouškům vydáním knihy Leonard Cohen – Pozoruhodný život, jejímž autorem je britský muzikant, žurnalista a životopisec Anthony Reynolds. Kniha přináší na 350 stranách spoustu důležitých informací, z nichž některé jsou poměrně překvapivé.

Z natáčení televizního písničkového filmu - Minnesengři se štábem. Vlevo ležící režizér Vít Hrubín, uprostřed za stativem kameraman Jan Seidel.

Do sedmdesátých let vpluli Minnesengři, navzdory přituhující politické situaci, pod plachtami naděje a nadšení. Možná i neodbytný tlak konsolidace měl vliv na to, že se v repertoáru skupiny stále více usazuje lidová písnička. A ta, zejména pak jihočeská, se také nejčastěji objevuje na seznamu rozhlasových nahrávek. Ačkoliv skupina je svým působením ještě poměrně mladá, začíná se o ní již mluvit jako o české folkové špičce. Nezbytnou součástí tohoto procesu tvůrčího i interpretačního zrání se samozřejmě stává setkávání s osobnostmi tohoto žánru a postupně tak vznikají vazby, které přežily celá desetiletí.

Rozhovor s Jaroslavem Marianem, kapelníkem skupiny Klíč, která sice už deset let nevystupuje, ale k letošnímu třicátému výročí založení kapely uspořádala – původně desetikoncertní – vzpomínkové turné. Jenže nakonec byla z desítky jedenáctka, protože koncert v pražském Gongu byl už za týden zcela vyprodaný, a tak tamní pořadatel pružně zařídil koncert ještě jeden.

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že ti čtyři sobě podobní mládenci jsou vlastně jeden mládenec. David Vostry z kanadského Edmontonu. Narodil se tam v roce 1988, jeho otcem je muzikant Áda Vostrý, který si vzal zpěvačku Lenku Slabou, natočili spolu povedené album Venkovanka (vydal Zdeněk Vřešťál) a počali dceru Leničku (dnes má 23 let), s kterou Lenka posléze za Ádou do Kanady odletěla.

S potěšením vám oznamuji, že se nám narodilo děťátko! Je zabalené v papírovém povijanu, kterému se odborně říká „digipack“. Je kulaté a placaté a uprostřed má dírku. Když zaleze do přehrávače CD, dokáže řvát 61 minut a 58 sekund, ale věřte mi, ten řev je občas docela kultivovaný....

Vlak, do kterého Minnesengři koncem 60.let nastoupili, se rozjel plnou parou. Rozběhl se kolotoč vystupování, cest, nahrávání, jehož tempo se stále zrychlovalo. Repertoár si v té době postavili hlavně na převzatých skladbách zavedených anglosaských kapel a zpěváků jako New Christy Minstrels, Tom Paxton a další. Ale nezavrhli zcela ani cestu vlastní tvorby a osobitého návratu k lidové písničce, zejména pak jihočeské.

Trio KTO v roce 1965, tenkrát ještě bez vousů. Zleva Franta Hacker, Franta Turek a Vláďa Morava

Na přelomu letošního června a července připomněla kapela KTO na několika koncertech nedožité osmdesátiny Waldemara Matušky. Ale tak trochu stranou pozornosti zůstala kulatá životní jubilea jejích dalších dvou členů, protože v červenci oslavil pětaosmdesátiny její steelkytarista Ferry Friedrich a počátkem srpna pětasedmdesátiny kapelník a jeden ze zakládajících členů KTO Franta Hacker.