Černá Nisa nad Libercem. Sem zajížděl v první polovině 60. let minulého století Kapitán Kid, než se kvůli vznikajícímu festivalu Porta odstěhoval do Ústí nad Labem

Zvláštní znamení touha, jedenáctidílný dokumentární cyklus České televize mapující století trampingu. Scénář Fedor Skotal, dramaturgie Jana Hádková, produkce Barbora Svobodová a Jana Vokrouhlíková, asistent režie Gabriela Schὒllerová, kamera Karel Slach, režie Václav Křístek.

Když scházíte od Třebenic kousek za hrází Slapské přehrady dolů k vodě, narazíte na sochu svatého Jana. Užasle jsem zůstal stát - to je přece ona slavná socha, která těm skoro tři kilometry dlouhým peřejím dala název! Je to k nevíře, stavba Slapské přehrady byla stavbou komunismu, ale stejně někdo tu barokní plastiku nenechal zmizet pod vodou. Dole kousek pod ní jsou chaty a v nich T.O. Svatojánské proudy se šerifem Frantou Vytiskou. A nahoře nad Třebenicemi na kraji lesa směrem na Ztracenku  stojí legendární  hostinec U Taterů. Majitel Pavel Tater v ní chodí v zeleném tričku s lapidárním nápisem Hubte trampy, se*ou v lese. S režisérem Václavem Křístkem jsme si už v létě každý jedno koupili.

Takovým báječným, i když trošku hektickým závěrem natáčení jedenáctidílného televizního seriálu České televize o trampingu bylo setkání na staroslavném Utahu nad Štěchovicemi (založen 1921) a na Svatojánských proudech o druhé zářijové středě. Okolo půl stovky trampů z různých koutů republiky podílejících se na natáčení, dokonce i kamarádů ze Slovenska, společně s televizním štábem režiséra Václava Křístka se scénáristou Fedorem Skotalem, kameramanem Karlem Slachem a asistentkou režie Gabrielou Schüllerovou tak udělalo příjemnou zelenou tečku za více než rok a čtvrt trvající prací v terénu.

Bude tento potlach opravdu poslední? Po jeho skončení chtějí pořadatelé předat trampské symboly do muzea v Praze. 

Čechoameričan Petr Komárek zvaný Farář společně s kamarády trampy z amerického Texasu píše:  „Ahoj, kamarádi a kamarádky! Ačkoliv do data konání desátého jubilejního celosvětového potlachu zbývá relativně ještě hodně času, již dnes je třeba seznámit trampskou veřejnost s možnostmi a podmínkami této, pro nás všechny tak závažné události.

DOSTAVNÍK PŘIVEZL Z BRD

Jak jsme si přečetli v MS č. 43 povídání Josefa Velka o lesnim zákonu a myslíme si, že by bylo dobré k tomu říci pár slov z trampského hlediska. Díky za objektivitu toho pojednání. Sami známe důležitost ochrany přírody, při svém toulání republikou vidíme ledacos. Ale jsme většinou z toulavého trampského rodu, spíme pod širákem, chodíme necestami, děláme si ohně k ohřátí sebe a jídla. A tady je kámen úrazu.

TREFILI HŘEBÍK- ALE KAM? 

Vydali jsme se tentokrát na Plavecký hrad, krásné místo v Malých Karpatech. Krásné, ale taky špinavé. Při sbírání dřeva se nám dostala pod nohy plechovka, druhá, třetí, až jsme si mysleli, že rostou ze země jako houby. A stále jsme nacházeli další, i když už jsme měli plechovek dva velké rance. Pod hradem jsme sice našli igelitové pytle na odpadky – ale přibité ke stromu…Jak je budou vysypávat ?

Jiří Fred Jedlička

O kouři z narozeninového ohně a budoucnosti trampského muzea

Téměř dvě a půl stovky kamarádů z celé republiky, také ze Slovenska a dokonce i z Kanady, přijalo na druhý květnový víkend pozvání Freda (Jedličky), jehož jméno je neodlučně spjato s Festivalem trampských písni v Horním Jelení a mobilním trampským muzeem. V tomto datu totiž Fred uspořádal naprosto výjimečnou oslavu svého životního jubilea - ze všech stran kulaté šedesátky.

TOULOVCOVY MAŠTALE

Neděle na vandrech si bývají podobné jako vejce vejci: skromná snídaně, spěšné balení, rychle na vlak, dvě tři písničky, pár stisků rukou…a ahoj. Tahle neděle však nebyla tak docela obyčejná. Taky se vstávalo, snídalo a balilo, ale cestou k civilizaci jsme se rozhodli podívat se ještě na Toulovcovy maštale. Tak jsme vykročili. Vpředu Fred s Tunelářem, pak já, Bobina a na party nám šlapal Vlk. Za zatáčkou se objevila planinka posetá papíry, konzervami, ohryzky a bůhví čím ještě.

„Na jaře roku 1929, krátce po únorových plískanicích, v době, kdy na řece plula tříšť, byl několika kamarády z Brdské pivní (zimní) armády založen tábor Dice camp, překřtěný později na Zlaté dno. Jeho zakladateli byli Packard, Svenny Krupička, Dawe, Venca Kunc a Johny. Tento nádherný tábor byl ukryt v opravdové brdské divočině. Nedaleko Zlatého dna, směrem na východ i směrem na západ, byly v té době na pasekách milíře. Poslední milíře, které snad bylo možno na Brdech spatřit“, píše Bob Hurikán ve svých Dějinách trampingu z roku 1939 (vydány byly o rok později, pozn. aut.).

Baron byl tu noc opravdu v ráži. V noční coloradské videodiskotéce pro jednoho kamaráda na opačné straně oceánu pokračuje: „No a co má oblíbená kovbojská písnička, jedna z prvních v Supraphonu, Po zasmušilé pustině jel starý honec krafff? Nebeští jezdci, Ghost Riders on the Sky?“

Baron na mikulášském ohni. V americkém Coloradu byla zima jak v Rusku.

Stephan Jalovec řečený Baron z Denveru v Coloradu, USA, je nepřehlédnutelná postava zámořského trampingu. Podniká v realitách, už léta vede českými úřady sledovaný (a možná i podporovaný) server Domov trampů v zahraničí. Venku je od roku 1968, jako řada tehdejších exulantů, většinou trampů, odjížděl s usárnou na báječnej čundr, z kterého se vrátí hned, jak od nás odtáhnou Rusáci, protože svět to tak přece nemůže nechat. Ten čundr bude za chvíli dlouhý půl století, a ne vždy býval lehký.