„Na jaře roku 1929, krátce po únorových plískanicích, v době, kdy na řece plula tříšť, byl několika kamarády z Brdské pivní (zimní) armády založen tábor Dice camp, překřtěný později na Zlaté dno. Jeho zakladateli byli Packard, Svenny Krupička, Dawe, Venca Kunc a Johny. Tento nádherný tábor byl ukryt v opravdové brdské divočině. Nedaleko Zlatého dna, směrem na východ i směrem na západ, byly v té době na pasekách milíře. Poslední milíře, které snad bylo možno na Brdech spatřit“, píše Bob Hurikán ve svých Dějinách trampingu z roku 1939 (vydány byly o rok později, pozn. aut.).
Baron byl tu noc opravdu v ráži. V noční coloradské videodiskotéce pro jednoho kamaráda na opačné straně oceánu pokračuje: „No a co má oblíbená kovbojská písnička, jedna z prvních v Supraphonu, Po zasmušilé pustině jel starý honec krafff? Nebeští jezdci, Ghost Riders on the Sky?“
Baron na mikulášském ohni. V americkém Coloradu byla zima jak v Rusku.
Stephan Jalovec řečený Baron z Denveru v Coloradu, USA, je nepřehlédnutelná postava zámořského trampingu. Podniká v realitách, už léta vede českými úřady sledovaný (a možná i podporovaný) server Domov trampů v zahraničí. Venku je od roku 1968, jako řada tehdejších exulantů, většinou trampů, odjížděl s usárnou na báječnej čundr, z kterého se vrátí hned, jak od nás odtáhnou Rusáci, protože svět to tak přece nemůže nechat. Ten čundr bude za chvíli dlouhý půl století, a ne vždy býval lehký.
K Šulákovi si pravidelně chodí zahrát i vynikající jazzový banjista Ivo Pluháček, vedle něho Jana Skotalová, webmaster a tvůrce grafické podoby Music Open.
I když počasí moc vánočně nevypadalo, uskutečnilo se v restauraci U Šuláka u Brněnské přehrady tradiční vánoční hraní pořádané muzikanty z Monsunu. Také již tradičně byla hospoda plná, že si málem nebylo kam sednout.
Pobavený kameraman Karel Slach
V Pardubicích stojí nový dům skautů, postavený s přispěním Bruselu za nějakých 40 milionů korun. Je krásný, nový, s neskautsky klopenými střechami – ale jak má vypadat skautsky klopená střecha?
Brněnská přehrada (foto David Hainal)
Dostavník přivezl…
Vážení a milí kamarádi, je mi už 70 roků, ale velmi rád a od A do Z čtu Mladý svět a zvláště Táborový oheň. Věřte mi, měl jsem hroznou radost, když jsem tam našel článek „60 let Ztracenky“. I já vzpomínám, jak jsme začínali před více než 50 roky trampovat v Brně – v Rokli pod hradem Veveří. Jsou to krásné vzpomínky a bohužel i smutné. Nebyla práce, žilo se těžko, jídla jsme měli málo,ale to nevadilo, abychom nezpívali, nesportovali a byli dobří kamarádi.
Kytarista, zpěvák a zakladatel skupiny Kamelot Radek Michal – Bůček
* 1. 12. 1898 Jan Plichta – pseudonym Pavel Milan (Brno), hudební skladatel (písně Až přijdeš dívko mých snů - text Ota Olšaník, Bílá jachta - text Polák - Žalman, Bílé kanoe - text Jára Tulák, Jižní kříž - text Jára Tulák, Já mám doma nosorožce - text Zdeněk Felix, Kde jsou mé pistole - text Ruda Věchet, Když jen vítr nocí zpívá - text Polák - Žalman, hudba Vladimír Foka a Pavel Milan, Námořníku, hochu snědý - text V. Bárová, Píseň samotáře, Píseň severu - Bílý losos - text V. Bárová, Pistolník, Řeka do noci jen zpívá, Savana – text Ruda Věchet)
Nedávno jsme s Danou navštívili nově otevřený obchod na jihu Denveru v oblasti zvané Lone Tree, Osamělý strom. Chtěl jsem totiž koupit střelný prach pro moji předovku značky Tradition ráže .540 tisícin inče. To je něco kolem 12 mm. Plus – mínus. Ovšem koule musíš kupovat anebo odlít ve formě, která má míru .530 tisícin inče, protože tato koule přijde obalit „plínkou“ . Plínka je kulatá hadřička kolem jednoho inče v průměru a tloušťka plínky je .10 tisícin. Plínka je vlastně ucpávka koule v hlavni předovky.
Vzpomínání na zatopené kempy
Však náhlé volání táhlé ti přeruší snění a oznámí všem : je poslední den. Voda zaplaví údolí, sosnu, chajdu, pohled zabolí. Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den, co nosil tě v náručí romantickém. Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá, svět s ní, svět s ní.
Tak zní poslední sloka známé písničky Honzy Nedvěda s názvem Hráz, kterou zpívali Brontosauři od roku 1974.
Podzimní notobraní
Kalná a mlhavá rána, deštivé prochladlé dny a zachmuřená obloha nutí člověka ke krokům, které by nějakým účinným způsobem prosvětlily tuhle podzimní depresivní náladu. Jedním z takových zaručených tahů byl i říjnový zpěvavý večer, na který si Spojené osady českobudějovické pozvaly do boršovského vodáckého kempu na břehu Vltavy pražskou kapelu Zlatý orel a písničkářského barda z Plzně – Béďu Šedifku.
Jaroslav Čvančara - Jáček
* 1. 11. 1963 Ivan Krejza – Bllemby (Vysoké Mýto), amatérský fotograf na profesionální úrovni fotografující vše okolo muziky (např. pro Folktime.cz, Zahradu, Folkový kvítek, Beltimea MusicFoto.net); vyučen číšníkem a živící se jako obchodní manažer,
* 3. 11. 1903 Josef Bartl , skladatel a textař (píseň Odliv hučí)
PŘEBORY V GRAMOTNOSTI
Byli jsme s kamarádem na víkendovém vandru a zrovna jsme započali s přípravou snídaně, když se proti nám vyřítil člověk v doprovodu svého asi sedmnáctiletého syna. “Okamžitě uhaste ten oheň! Máte vůbec občanské průkazy ?!“ spustil na nás a aby své řeči dodal korunu, zvučně poznamenal, že jestli neuposlechneme, zavolá na nás příslušníky VB. Podařilo se mu pokazit nám chuť k jídlu, tak jsme zalili oheň budoucí polévkou a šli pryč. Zajímalo nás, co si asi myslel jeho syn, který mlčky přihlížel.