Když vyšla vzpomínková reportáž Tajemství dávných ohňů na Stvořidlech, stalo se něco neobvyklého. Roztočilo se počítadlo návštěv neuvěřitelným tempem, přes den bylo obtížné se na naše stránky vůbec dostat, systém se málem zhroutil. Upozornění na ten nenáročný text si posílali především pamětníci – a krajané ze světa, kteří na Stvořidla, Borovsko, Tofrák tehdy na počátku 60. let minulého století jezdívali.

Repríza pět let starého článku, který ve své době vyvolal značný ohlas především u českých trampů v zahraničí. Pamatují tu dobu, dobu svého mládí, pamatují stará dobrá Stvořidla, jaká dnes už nejsou.

Když jsem byl na začátku srpna na tom ohni jihlavských trampů poprvé nebo podruhé, odpověděl mi Vlčák na otázku – „držíme tradici, kterou založili staří trampové. Ty ohně jsou tady už přes padesát let.“ Chvíli jsem přemýšlel, a pak řekl –„ já jsem na ně jezdíval.“

Hudbu k písničce Vláček napsal Tišnovák Miloš Sysel zvaný Sir, textem, sólovým vokálem i hereckým výkonem obdařil Jiří Jordán Vobora, frontman legendárních brněnských Rowers. Vystupují málo, zato je to pokaždé událost. Rowers totiž nejsou jen talentovaní nositelé swingového dědictví, na skvělé úrovni udržují i tradici sborového vokálu. Píseň Vláček je z připravovaného společného CD V očích stáda koní... , které vyjde letos na podzim. Pointa klipu, jak záhy uvidíte, je rovněž taková rowerská. (ňuf)

Josef Malina, Pavel Malina a Pavel Petržela - Páca

Z Vokounova červnového kalendária

* 2. 6. 1902 Vladimír Ležák – Borin – novinářský pseudonym Otto Rikin – za I. sv. války v Cizinecké legii, po r. 1918 prozaik, dramatik a satirik; sekretář boxing kroužku (30. léta); publicista v komunistickém tisku (např. v teoretickém orgánu Komunistické internacionály mládeže instruktivní článek Práce mezi trampy), v trampské hlídce Rudého večerníku a v časopise Tramp (1929 –1931); po návštěvě SSSR v roce 1934 přešel do nakladatelství Melantrich a psal do Českého slova; v roce 1939 emigroval do Anglie, po II. sv. válce žil v Austrálii – v Melbourne vydal v roce 1959 anglicky svou knihu Vykořenění (The Uprooted Surrive); poté žil ve Skotsku a v Rakousku; zemřel při návštěvě Československa v roce 1970;

V dáli, za horama stojí chajda malá……

Dnes tam těch „chajd“ stojí více, leč v době pořízení tohoto snímku možná v kaňonu (pod obráceným poštovním razítkem z parníku František Josef s datem 3.6. 1902) ještě nestála  ani ta budka lamačů kamene, upravujících potahovou stezku pro koně, „koníčkující“ zpět převážně prázdné šífy, které dopravovaly po Vltavě zboží od Českých Budějovic do níže položených míst na řece. Ať už tam tenkrát stála či ne, v historii trampingu zaujala nezastupitelné místo – ono „to“ tady vlastně asi vše začalo.

Písničkář, muzikant, literát, keramik a grafik Miki Ryvola se 12.dubna dožívá 75 let

Seděli jsme takhle jednou s Mikim pod palmou, kterou jsem měl v libereckém bytě, byla hluboká noc a já předčítal z rukopisu nedokončené Zápisky z Garthu. (Teď si říkám: který rok to asi byl ? Vychází mi snad 1965…Tudíž někdy před víc než padesáti světelnými roky ve vzdálené galaxii.) Vyrušila nás hlučná a nevysvětlitelná rána…Teprve ráno jsme našli v koutě na podlaze skleněnou broušenou zátku od pětilitrové karafy, která odjakživa zdobí horní plochu mých dvoumetrových stojacích hodin zvaných Big Ben. Jak mohla těžká broušená zátka zničehožnic vyskočit sama z karafy, mi dodnes nedošlo – přisoudil jsem to tehdy gigantické fluktuaci, jak se nazývají jevy příčící se přírodním zákonům. Byla to prostě jakási magická moc, jaké přicházejí jednou za život.

Je možné, že tehdy v osmdesátých letech zachránil Wabi Ryvola život Janu Buddeusovi zvanému Habešan. Bylo to tehdy, když seděl celou noc u telefonu a volal kamarádům trampům. Těžce popálený Habešan zatím bojoval ve vinohradské nemocnici o život. A čekal na krev. Tu mu přinášeli kamarádi. Přinášeli vlastní krev, kterou měli v žilách. 

iří  Jiří Karas Pola, kapelník dnešních Poutníků

Z Vokounova trampského kalendária

* 3.  3. 1907 Bohuslav Čepelák – Irčan (T. O. Staří kamarádi) – spisovatel, prozaik, publicista, redaktor, nakladatel; vystudoval gymnázium (1922); v roce 1929 stál u kolébky časopisu Tramp, přispíval do Trnu, Trampa, Rudého večerníku, Světu v obrazech; jeho zásluhou vznikla v 30. letech i trampská rubrika Z údolí osad v Rudém Večerníku.  Z jeho iniciativy byly na jaře 1931 ustaveny v Praze i v ostatních městech Trampské obranné výbory - proti vyhlášce zemského prezidenta Hugo Kubáta. V letech 1926-1930 – nakladatelský pracovník Ústředního studentského ředitelství, V letech 1930 - 1935 byl příležitostným nakladatelem vydal cca 4 tituly.

Salutující Jan Spěváček v Plzni 2007 (foto Vladislav Vítek)

O prvním svátku Vánočním z tohoto světa odešel Jan Spěváček – Joe Indián (*1. 8.1944 - †25. 12. 2016), Trampové z legendární Brdské Smečky jej znali od konce 70. let z tzv. Kouzelných nocí, na nichž Joe převáděl u trampských ohňů na Brdech svá "kouzla" za pomoci psychotroniky a bílé magie. Tramp Jan Spěváček zvaný Joe Indián, byl dlouhá léta šerifem T. O. Delaware. Dlouhá léta působil jako psychotronik, astrolog a esoterik. Jako velmistr Mystické společnosti Gnostické a prezident Severočeské léčitelské komory v letech 2005 - 2016 publikoval čtyřdílné „paměti“ (Rozmluva s duchovním mistrem - Cesta magie, 2004; Rozmluva s duchovním mistrem - Cesta k mistrům, 2005; Tulák po světech, 2013; Od Blaníku do všech světadílů, 2016).

Mogul s Martou a kytarou

Tento záblesk vzpomínek opět vyvolala stará fotografie. Je na ní Mogul s Martou, v šedesátých letech minulého století velmi populární jihočeské trampské dueto.
V době, kdy tito dva byli takříkajíc „ve flóru“, působil jsem jako střední technik v Geologickém průzkumu, národní podnik, závod České Budějovice. Pod střechou naší vzorkovny za Iglou  (tamní starší rodáci pamatují, že fabrika Igla – skutečně produkující igly – tedy jehly – dominovala svým komínem široko daleko v budějické, dnes by se řeklo průmyslové zóně) jsem se seznámil s kamarádem Kenym z osady Zlatý klíč.