Podle televizních statistik, sledovanosti i diváckého hodnocení nadprůměrně přijatý cyklus Zvláštní znamení touha pokračuje v říjnu premiérami každou středu před 22. hodinou na programu ČT2, a reprízami v dalších dnech. Asi nejzajímavější pro širokou diváckou obec (ovšem mimo trampů) je nedělní dopoledne. Přesné termíny premiér a repríz najdete v televizních programech. Ohlasy na toto dílo jsou nejen na stránkách České televize, ale také v Trampském magazínu, www.trampsky.magazin.cz.

Díl pátý: Posázaví není Arizona

Asi bylo otázkou času, kdy mezi trampy a spořádaným měšťanstvem vypukne otevřený konflikt. Jeho vrcholem byla v roce 1931 tzv. Kubátova vyhláška, zakazující společný pobyt chlapců a dívek v přírodě. Protestního mítinku se zúčastnilo na deset tisíc (!) trampů, mezi kterými už své sítě rozhazovali čeští fašisti a komunisti. Vyhraňuje se i převážně levicový tramping – na jedné straně stojí spisovatel a komunista Géza Včelička, na druhé straně písničkář a sportovec Bob Hurikán, údajně apolitický, ve skutečnosti spíš pravicový.

Jaroslav Jan Paulík píše dodnes působivý první trampský román Arizona, vycházejí proslulé Rodokapsy, trampingu se chápe i hraný film a režisér Karel Lamač.

Díl šestý: Světový rekord v Údolí oddechu 

Průkopníci stárnou a zakládají rodiny. Místo stanů si staví chaty, život na osadách se začíná podobat rodinné rekreaci. Jak vzpomíná pamětník – aby se někdejší zálesáci neupili k smrti, začínají sportovat. Vzniká trampský sport, který v dalších letech zplodí řadu reprezentantů a olympioniků. A vzniká fenomén chatařství, postupně měnící ráz krajiny. Vzniká i nový sport, šířící se dál do světa – nohejbal.

Půl století se hraje fotbalový turnaj u Lhotky na Brdech, a vrací se k původní recesi – fotbalisté hrají v kostýmech nebo v kanadách a s usárnami na zádech. Vznikají sportovní osady. Při 80. výročí slavné Askalony na Kocábě nám pivo čepoval mistr světa v nohejbalu. Chutnalo skvěle. V Údolí oddechu padl už ve 30.letech světový rekord v běhu na sto metrů. Čas pod 10 sec. by byl světovou senzací, kdyby trať měřila sto metrů a nevedla z kopce.

Díl sedmý: Tam, kde je pořád rvačka

Ve Španělsku vypuká občanská válka a bojovat tam odjíždějí zástupy trampů. Jedou s kytarami na bezvadný hispánský čundr – bez výcviku, proti tankům. Schyluje se ke strašné válce, v které budou čeští a slovenští trampové bojovat prakticky na všech bojištích – na západní i východní frontě, na Blízkém východě, v Africe… Pár mariňáků dokonce i v Pacifiku. Tuzemský trampský odboj organizuje trochu romanticky Bob Hurikán, trampové Packard a Broches umírají v koncentráku. Jejich camp Zlaté dno na Brdech se po válce mění v pietní místo, zasvěcené obětem války i obětem komunismu.

Štáb ČT tam natáčel v dešti na podzim a za pár týdnů tam jel znovu – to, co přečkalo komunistické represe, vykáceli najatí dřevorubci. V politickém bulváru se objevuje článek Cizácká šlechta drancuje naše lesy. Není to dobře.

(Ňuf)

Ilustrační foto: Vladislav Guri Kapoun