Wabi Ryvola

Byla osmdesátá léta, byl komunismus, byli jsme na střední škole a počítali jsme se do širokého proudu trampského hnutí. Neměli jsme klasické trampské vybavení, usárny nám přišly děsivě nepraktické, ale jezdili jsme ortodoxně ven. Každý víkend. A chodili jsme po různých festivalech trampských písní a písničkových ligách. Poslouchali jsme a třídili. Ne podle kvality. Podle toho, jestli ta kapela jezdí nebo nejezdí. Poznali jsme to šestým smyslem a nikdy se nemýlili.

Moderátor Petr Pěknic (zleva), František Hacker, Fedor Skotal

Zatímco se jevy blízké trampingu vyskytovaly na území Českého království už před první světovou válkou, za oficiální vznik trampingu bývá označován konec války v roce 1918. Je to nesprávné tvrzení, pozdější zakladatelé první trampské osady (a nejen oni) jezdili do Svatojánských proudů už začátkem druhé dekády 20. století, a tamtéž pak založili (nepochybně první) trampskou osadu Ztracená naděje. Jenže – jak říká v následující epizodě úspěšného televizního cyklu emeritní šerif Ztracenky František Hacker, osada vznikla na přelomu jara a léta 1918, tedy ještě před rozpadem Rakouska - Uherska. Je to detail, ale zajímavý.

V nedožitých jednaosmdesáti letech zemřel trampský písničkář Tony Linhart

Těch chytrých písniček napsal snad sto padesát. Jsou rozeznatelné – mají dokonalou harmonickou stavbu, inteligentní texty, a hlavně – jsou melodické. Hrával je se skupinou Pacifik, s níž se poprvé objevil na celostátní Portě, která už vlastně ani být neměla – na té v Karviné v roce 1971.

O australské Botany Bay se zpívá v mnoha písních. Do této zátoky nedaleko dnešního Sydney totiž směřovaly první lodní transporty zločinců z Velké Británie.

Na podzim 2015 byl po dvouletém natáčení odvysílán na programu ČT2 třináctidílný dokumentární cyklus Zvláštní znamení touha, věnovaný století trampingu. Cyklus měl mimořádný ohlas ve veřejnosti, vysílán byl skoro tři měsíce a každý díl měl v následujících dnech dvě reprízy. V roce 2016 byl nominován na Českého lva jako nejlepší televizní dokument roku.

Sandy Nosek první zleva, uprostřed mezinárodní bluegrassová činitelka Lilly Pavlak ze Švýcarska, vpravo Petr Kuklík, hoteliér a dlouholetý organizátor hudebního dění. Snímek z archívu Sandyho Noska je z Bluegrass Jamboree v Čáslavi.

Jak se natáčí v australské buši, jak se točí na Klondiku nebo v Rocky Mountains? A jak se o tom povídá na břehu Sázavy kousek nad pekelnými Stvořidly?

Herec Frantisek Hanus a básník a textař Ivo Fischer (1963)

* 1. 12. 1905 Oldřich Vrtiška – Vrtule (T. O. Lone Star; 60. léta - marshall T. O. Údolí oddechu, Beroun) – skladatel a trampský písničkář (hudba k písni V. Fliegla Lodnická, spoluautor písně Mládí, hudba k písním J. Kordy – My jsme kluci očkovaní satanem (1935), Nechtěj děvče trampa ani kovboje, Vzpomínka na Svatojánské proudy; text k písni J. Muchy Za osadou, spolu s J. Muchou text k písni Máňo Máničko - hudba O.Petránek

Jan Werich

2. 10. 2005 RNDr. František Vlasák (T. O. Proudy – Svatojánské proudy, Sázava) – ekonom a politik KSČ, od 50. let ministr vlád Československa, v době „pražského jara 1968“ představitel reformního proudu v KSČ, za normalizace pronásledován, po sametové revoluci místopředseda vlády České republiky a autor nerealizovaného alternativního scénáře ekonomické reformy

Tento snímek je víc než padesát let starý, vznikl na Velikonoce 1967. Vedle krásné dívky pětadvacetiletý tramp a kulturista Habešan, nazývaný tak podle permanentního stupně opálení.

Jak už jsem jednou napsal, Honza Habešan má životů asi jako kočka – možná až devět. Už třikrát byl  na odchodu, ale vždy se vrátil. Jak sám vzpomíná, v roce 1982 to byla prasklá lebka, o pět let později spáleniny 73 procent povrchu těla (!), v roce 2011 roztržená ledvina. Nedávno oslavil v mrazivém lese sedmasedmdesát let. V textu Causa Jiří Wabi Ryvola vzpomíná Stanislav Motl mj. na druhou příhodu z roku 1987. Poprvé ale zmínil toto drama ve fejetonu Promiň, Wabi v roce 1988. To úžasné drama lidského kamarádství, jež se těžko popisuje slovy. (fsk)

Najednou jsem cítil, že mi zpěv skýtá velké potěšení. A tak nastalo období, kdy jsem začal zpívat doslova všude. Na ulici, v koupelně, v továrně. A tam se mi poprvé dostalo pozvání, abych veřejně vystoupil před publikum. Moji noví kolegové se totiž každou sobotu proměnili v šatně z ušmudlaných tovaryšů a učňů v ostré hochy v polovysokých botách a širácích a začali hovořit  v řeči, které jsem dosud nerozuměl, neboť se v ní vyskytovala slova „potlach“,  „osada„  a  „Luka pod Medníkem“.

Frank Nykl

V polovině roku 1990 se otevřely hranice a tak jsem dostal nápad, podívat se tam, kam jsem celý život nesměl. Za kopečky. Sehnal jsem si pas, oblékl si čistou zelenou košili s domovenkou, připíchl si sheriffskou hvězdu, na opasek si připnul velký nůž, vzal si bundu a stetson a vydal se vlakem k hraniční čáře do Aše. Od nás z Chodova to není vlakem daleko, ale přesto to byl příliš vzdálený svět. Ten trampský mundůr jsem si vzal proto, abych se odlišil od ostatních „mastňáků“, kteří tam do Němec šli za nákupem zlevněného zboží a taky proto, že pro mne znamenal to, za co jsem celý život bojoval - svobodu.