Lenka Slabá a Jaroslav Samson Lenk v roce 1989

Patřila mezi naše nejtalentovanější zpěvačky bez rozdílu žánrů, ale to velké štěstí, ten velký úspěch, nějak pořád nepřicházel, je-li tedy úspěch trvalou příčinou štěstí. 

Svět je spravedlivý. Tohle opovážlivé tvrzení si dovoluji předestřít nikoliv pod vlivem nějaké vánoční nálady, nostalgie či podobných stavů. Důvod je prostý: člověk Kobra má devátého ledna roku 2014 sedmdesát roků !

Před sto lety se narodila hvězda českého meziválečného filmu Hana Vítová

* 4. 1. 1934 ing. Richard Švandrlík (Mariánské Lázně), skladatel, historik; porotce Porta (1968)

* 4. 1. 1944 Miloš Houdek – Kim (T. O. Paběrky, Kolín), výtvarník, grafik, básník, fotograf, organizátor, porotce Trapsavce 2006

Greenhorns v roce 1966. Zleva Jan Plivník Jedlička, Petr Bryndač, Josef Šimek, Honza Vyčítal, zcela vpravo Marko Čermák. Stojí na začátu úžasné kariéry.

Patřil do party Hejkalů, kteří tehdy v první polovině 60. let hrávali u ohýnků písničky, z nichž se pak vyvinul masově rozšířený žánr. Potom na čundru snad na Brdech potkali Marko Čermáka s banjem – a na světě byli Greenhorns, na dlouho nejvýznamnější kapela české country. Jan Jedlička řečený Plivník. Byl té pohádkové bytosti opravdu podoben, i jeho život byl plný neuvěřitelných až pohádkových příhod.

Poprvé jsem se s ním sešel v roce 1969 u pomníku amerických vojáků na Ypsilonce u Chebu.  V padesátých letech se pokoušel režim tento památník zbourat, ale nemohl. Pozemek, na kterém stojí, je totiž majetkem americké vlády. Tak jej alespoň kolem dokola osadili keři a stromy, aby nebyl ze silnice vidět, a silnici posunuli o něco dál. Přímo pár metrů od památníku po pravé straně stála vždy „dělnická“ maringotka, o kterou byla opřena lopata s krumpáčem. Okna byla tmavá a přes ně Státní tajná bezpečnost sledovala a fotografovala lidi, kteří se tam scházeli.

K narozeninám Hany Hegerové vydává Supraphon album nazvané Zlatá kolekce 1957 – 2010, obsahující na třech discích celkem 67 nahrávek. Ty jsou rozděleny tématicky, takže disk prvý, nesoucí název Srdcovky, obsahuje výběr toho nejlepšího, co paní Hegerová natočila. Jsou tam písně Jiřího Šlitra a Pavla Kopty Dnes naposled a Černá Jessie, ze semaforského působení nemůže chybět Barová lavice, z převzatého repertoáru česky otextovaného Pavlem Koptou tu je například Maestro Tango, Lásko prokletá a Milord, je tu samozřejmě i Hapkova a Horáčkova Levandulová a poslední album Mlýnské kolo v srdci mém zastupuje píseň titulní a slovensky zpívaný hit Léo Ferého Ten zlodej čas.

Ani se nechce věřit, že ještě existují nahrávky s Janem Werichem, které nebyly dosud publikovány. A přece se jich Robertu Tamchynovi podařilo najít tolik, že to vydalo na další album. Jmenuje se BABÍ LÉTO JANA WERICHA, vyšlo v Radioservisu a obsahuje osm vstupů, z nichž ten prvý přináší Janem Werichem čtený dopis Williamu Shakespearovi, známý dosud jen v tištěné podobě jako předmluva ke knize Falstaffovo babí léto.

Velký rum do kafe jsem si dával, když jsem dělal závozníka v Uhelných skladech. Už proto mi kapela, která se objevila na festivalových prknech v počátcích Porty, byla sympatická. VERUMKA. Rozšifrováno: VElký RUM do KAfe. Půvabná dívenka, Rudolf senior, Rudolf junior a „strejda“, že aby to byla v každém případě rodinná kapela. Byli z Kadaně. To jsem ještě netušil, že se v Kadani narodila moje budoucí žena Růžena. A že tam s ní po mnoha letech pojedu zahajovat výstavu obrazů kapelníka Verumky a učitele Rudolfa Koblice. Ježíš, to byla jízda. Lidi si svého Rudu hejčkali, všude nás vítali slovy: Jo, vy jste ti Rudovi kamarádi…

František Dostál

Díky činorodému pražskému fotografovi Františku Dostálovi se rozšíří téma života v přírodě i ve sbírkách respektované  Moravské galerie v Brně. A to prostřednictvím černobílých fotografií, které František v poslední době galerii věnoval. Zachycují totiž trampské dění z Údolí Bílých skal a z potlachu této staré, ale stále ještě aktivní osady. 

Prvního října 1931 se narodil Jiří Suchý.

Mí vrstevníci asi přiznají, že z jejich hlediska tady byl Suchý vlastně vždycky. Když jsme na začátku šedesátých let začali chodit do školy, už existoval Semafor a písničky dvojice Suchý – Šlitr si zpívali naši rodiče i prarodiče. A dokonce, když jsme na konci šedesátých let devítiletku opouštěli, byl už Tulipán ve školní učebnici hudebky.

Vy neznáte Ádu? Ani trampskou osadu Nibowaka? Tak čtěte dál.

Dnes je to pět let, co (týden před svými 98. narozeninami) zemřel spisovatel Adolf Branald. Jako spisovatele jej musí znát snad každý středoškolák. Ale jako trampa? Jen pamětníci. Jinak málokdo. Jenže kolik žije trampů - pamětníků narozených kolem roku 1910?  A kdo z nás se s nimi alespoň potkal?