Rodák z Hradce Králové, avšak duší Moravan Petr Ulrych se dnes dožívá 70 let

„Ten, kdo tvrdí, že něco v životě našel na sto procent, asi nemá pravdu. Tak je to i s lidovou písničkou. Copak ji můžeme najít? Vždyť je to pouť a ta pouť někde začíná a někde končí. Někdy vede ta polní cesta, po které všichni jdeme, do kopce, někdy zase z kopce. Hodně strmě, když před tím člověk lehce vystoupá.

Hvězda éry němého filmu Mary Philbin při poslechu rádia - rok 1920.

Mám silný dojem, že žádného – ani sebeledabylejšího čtenáře některého z našich deníků a časopisů – nemohl tak úplně minout nyvý stesk tryskající z tradičně upřímných výroků většinou vysoce postavených účastníků současného gramofonového kolotoče. Desky se neprodávají! Jde to s námi s kopce! Do podobně bídné situace, i když pravděpodobně z jiných důvodů, se zčistajasna dostali jejich mnohem starší předchůdci před nějakými 90 lety.

Přesto, že žijeme ve světě, ve kterém měníme hodnoty slov i činů tak, aby jak slova, tak činy vyhovovaly, zapadaly do mozaiky našich programů — tj. přesněji našich těch kterých ideologií, těch kterých hospodářských situací, plánů, výhledů, záměrů, prostě kdy říkáme a tiskneme všechno, jen jak se nám to hodí — zbyla tu jedna instituce v civilizovaném světě, jedno údobíčko, kdy se nám v mysli vynoří pojem „lidi dobré vůle“.

Lenka Slabá a Jaroslav Samson Lenk v roce 1989

Patřila mezi naše nejtalentovanější zpěvačky bez rozdílu žánrů, ale to velké štěstí, ten velký úspěch, nějak pořád nepřicházel, je-li tedy úspěch trvalou příčinou štěstí. 

Svět je spravedlivý. Tohle opovážlivé tvrzení si dovoluji předestřít nikoliv pod vlivem nějaké vánoční nálady, nostalgie či podobných stavů. Důvod je prostý: člověk Kobra má devátého ledna roku 2014 sedmdesát roků !

Před sto lety se narodila hvězda českého meziválečného filmu Hana Vítová

* 4. 1. 1934 ing. Richard Švandrlík (Mariánské Lázně), skladatel, historik; porotce Porta (1968)

* 4. 1. 1944 Miloš Houdek – Kim (T. O. Paběrky, Kolín), výtvarník, grafik, básník, fotograf, organizátor, porotce Trapsavce 2006

Greenhorns v roce 1966. Zleva Jan Plivník Jedlička, Petr Bryndač, Josef Šimek, Honza Vyčítal, zcela vpravo Marko Čermák. Stojí na začátu úžasné kariéry.

Patřil do party Hejkalů, kteří tehdy v první polovině 60. let hrávali u ohýnků písničky, z nichž se pak vyvinul masově rozšířený žánr. Potom na čundru snad na Brdech potkali Marko Čermáka s banjem – a na světě byli Greenhorns, na dlouho nejvýznamnější kapela české country. Jan Jedlička řečený Plivník. Byl té pohádkové bytosti opravdu podoben, i jeho život byl plný neuvěřitelných až pohádkových příhod.

Poprvé jsem se s ním sešel v roce 1969 u pomníku amerických vojáků na Ypsilonce u Chebu.  V padesátých letech se pokoušel režim tento památník zbourat, ale nemohl. Pozemek, na kterém stojí, je totiž majetkem americké vlády. Tak jej alespoň kolem dokola osadili keři a stromy, aby nebyl ze silnice vidět, a silnici posunuli o něco dál. Přímo pár metrů od památníku po pravé straně stála vždy „dělnická“ maringotka, o kterou byla opřena lopata s krumpáčem. Okna byla tmavá a přes ně Státní tajná bezpečnost sledovala a fotografovala lidi, kteří se tam scházeli.

K narozeninám Hany Hegerové vydává Supraphon album nazvané Zlatá kolekce 1957 – 2010, obsahující na třech discích celkem 67 nahrávek. Ty jsou rozděleny tématicky, takže disk prvý, nesoucí název Srdcovky, obsahuje výběr toho nejlepšího, co paní Hegerová natočila. Jsou tam písně Jiřího Šlitra a Pavla Kopty Dnes naposled a Černá Jessie, ze semaforského působení nemůže chybět Barová lavice, z převzatého repertoáru česky otextovaného Pavlem Koptou tu je například Maestro Tango, Lásko prokletá a Milord, je tu samozřejmě i Hapkova a Horáčkova Levandulová a poslední album Mlýnské kolo v srdci mém zastupuje píseň titulní a slovensky zpívaný hit Léo Ferého Ten zlodej čas.

Ani se nechce věřit, že ještě existují nahrávky s Janem Werichem, které nebyly dosud publikovány. A přece se jich Robertu Tamchynovi podařilo najít tolik, že to vydalo na další album. Jmenuje se BABÍ LÉTO JANA WERICHA, vyšlo v Radioservisu a obsahuje osm vstupů, z nichž ten prvý přináší Janem Werichem čtený dopis Williamu Shakespearovi, známý dosud jen v tištěné podobě jako předmluva ke knize Falstaffovo babí léto.

Velký rum do kafe jsem si dával, když jsem dělal závozníka v Uhelných skladech. Už proto mi kapela, která se objevila na festivalových prknech v počátcích Porty, byla sympatická. VERUMKA. Rozšifrováno: VElký RUM do KAfe. Půvabná dívenka, Rudolf senior, Rudolf junior a „strejda“, že aby to byla v každém případě rodinná kapela. Byli z Kadaně. To jsem ještě netušil, že se v Kadani narodila moje budoucí žena Růžena. A že tam s ní po mnoha letech pojedu zahajovat výstavu obrazů kapelníka Verumky a učitele Rudolfa Koblice. Ježíš, to byla jízda. Lidi si svého Rudu hejčkali, všude nás vítali slovy: Jo, vy jste ti Rudovi kamarádi…