Dnes má svátek Antonín Zítra má svátek Roland

Přesto, že žijeme ve světě, ve kterém měníme hodnoty slov i činů tak, aby jak slova, tak činy vyhovovaly, zapadaly do mozaiky našich programů — tj. přesněji našich těch kterých ideologií, těch kterých hospodářských situací, plánů, výhledů, záměrů, prostě kdy říkáme a tiskneme všechno, jen jak se nám to hodí — zbyla tu jedna instituce v civilizovaném světě, jedno údobíčko, kdy se nám v mysli vynoří pojem „lidi dobré vůle“.

A v tom je zbytek naděje na lepší svět. Filosofie vystavěná na lásce bližního k bližnímu trvá několik tisíc let. Prošla mnohýma rukama. Špinavýma rukama lidí zlé vůle, kteří ji překrucovali, vulgarizovali, ale ona, ta základní myšlenka — už všechno přežila.

Člověk nemusí být křesťan, stačí být než člověk — aby při vzpomínce na bezbranné a chudé nemluvně v jeslích kdesi v chlévě — aby se nezamyslil. Aby se nerozpomněl, že ten človíček se narodil na útěku před brutální mocí. Na útěku před blbostí — rodnou sestrou moci.

A že všechny krásné a lidské věci, myšlenky, kumšt, svoboda, se musí skrývat před mocí, že se rodí na útěku, ale že se nepřestanou rodit - protože se rodí z lásky.

Když řekneme lidstvo, lidi — co máme na mysli? Koho vidíme? Vlastně to, co jsme viděli, svoje rodiče — sourozence — příbuzné — svůj národ — svoji rasu. Svou barvu — atd.

Přiznejme si, že vidíte bílé lidi, že nevidíte odstíny — necítíte pachy — vždyť jeden druhému smrdíme.

A přece říkáme lidstvo — že můžou žít spokojeně — je to rozumné. Tak mluví rozum.

A všude to slyšíme, čteme — a teď přijde zrada rozumu: Válčí se, bouří se, rozkazuje se, nařizuje se, dovoluje se, cenzuruje se — a píše se:

Na jednom konci světa noviny píšou — včera padlo 100 vlastenců a bylo likvidováno 100 agresorů (čísla jsou namátková, můžete si dosadit větší, nebo menší, jste-li nenapravitelní optimisté).

Na druhém konci světa čtete, že bylo likvidováno 100 vzbouřenců a padlo sto našich chrabrých. Háček je v tom, že co jsme na jednom konci světa likvidovali co agresory, na druhém konci jsme oplakali co naše chrabré bojovníky. Zatímco na druhém konci likvidovaní vzbouřenci jsou vlastně vlastenci a naši chrabří jsou agresoři. Nikde však nečtete, že 200 mladých lidí se pobilo, připravilo o život.

Válka začala, protože to velel rozum. Tentýž rozum, který nám rozumným velí chtít lepší život všude a pro všechny. A najednou na všech koncích světa z nás dělají blbce. V tomto století, které si s falešnou pýchou říká materialistické — kdy víme pozitivně, že láska není hmota, a kdy nevíme, co je hmota.

Láska — to nejdůležitější v životě, nepodléhá přitažlivosti zemské. Rodná sestra svobody, štít, který uchránil pokolení lidí dobré vůle, že zachrání svět.

Bez lidí dobré vůle by život byl než nákladné a nebezpečné dobrodružství.  Tak tedy Pokoj lidem dobré vůle.

Z posmrtné sbírky autorových kratších útvarů Listování (2003) vybral Tomáš Koloc.

 

*(Zdroj: http://www.blisty.cz/art/71535.html .)

Foto: Supraphon

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9670297

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz