Přesto, že žijeme ve světě, ve kterém měníme hodnoty slov i činů tak, aby jak slova, tak činy vyhovovaly, zapadaly do mozaiky našich programů — tj. přesněji našich těch kterých ideologií, těch kterých hospodářských situací, plánů, výhledů, záměrů, prostě kdy říkáme a tiskneme všechno, jen jak se nám to hodí — zbyla tu jedna instituce v civilizovaném světě, jedno údobíčko, kdy se nám v mysli vynoří pojem „lidi dobré vůle“.

A v tom je zbytek naděje na lepší svět. Filosofie vystavěná na lásce bližního k bližnímu trvá několik tisíc let. Prošla mnohýma rukama. Špinavýma rukama lidí zlé vůle, kteří ji překrucovali, vulgarizovali, ale ona, ta základní myšlenka — už všechno přežila.

Člověk nemusí být křesťan, stačí být než člověk — aby při vzpomínce na bezbranné a chudé nemluvně v jeslích kdesi v chlévě — aby se nezamyslil. Aby se nerozpomněl, že ten človíček se narodil na útěku před brutální mocí. Na útěku před blbostí — rodnou sestrou moci.

A že všechny krásné a lidské věci, myšlenky, kumšt, svoboda, se musí skrývat před mocí, že se rodí na útěku, ale že se nepřestanou rodit - protože se rodí z lásky.

Když řekneme lidstvo, lidi — co máme na mysli? Koho vidíme? Vlastně to, co jsme viděli, svoje rodiče — sourozence — příbuzné — svůj národ — svoji rasu. Svou barvu — atd.

Přiznejme si, že vidíte bílé lidi, že nevidíte odstíny — necítíte pachy — vždyť jeden druhému smrdíme.

A přece říkáme lidstvo — že můžou žít spokojeně — je to rozumné. Tak mluví rozum.

A všude to slyšíme, čteme — a teď přijde zrada rozumu: Válčí se, bouří se, rozkazuje se, nařizuje se, dovoluje se, cenzuruje se — a píše se:

Na jednom konci světa noviny píšou — včera padlo 100 vlastenců a bylo likvidováno 100 agresorů (čísla jsou namátková, můžete si dosadit větší, nebo menší, jste-li nenapravitelní optimisté).

Na druhém konci světa čtete, že bylo likvidováno 100 vzbouřenců a padlo sto našich chrabrých. Háček je v tom, že co jsme na jednom konci světa likvidovali co agresory, na druhém konci jsme oplakali co naše chrabré bojovníky. Zatímco na druhém konci likvidovaní vzbouřenci jsou vlastně vlastenci a naši chrabří jsou agresoři. Nikde však nečtete, že 200 mladých lidí se pobilo, připravilo o život.

Válka začala, protože to velel rozum. Tentýž rozum, který nám rozumným velí chtít lepší život všude a pro všechny. A najednou na všech koncích světa z nás dělají blbce. V tomto století, které si s falešnou pýchou říká materialistické — kdy víme pozitivně, že láska není hmota, a kdy nevíme, co je hmota.

Láska — to nejdůležitější v životě, nepodléhá přitažlivosti zemské. Rodná sestra svobody, štít, který uchránil pokolení lidí dobré vůle, že zachrání svět.

Bez lidí dobré vůle by život byl než nákladné a nebezpečné dobrodružství.  Tak tedy Pokoj lidem dobré vůle.

Z posmrtné sbírky autorových kratších útvarů Listování (2003) vybral Tomáš Koloc.

*(Zdroj: http://www.blisty.cz/art/71535.html .)

Foto: Supraphon