Vy neznáte Ádu? Ani trampskou osadu Nibowaka? Tak čtěte dál.

Dnes je to pět let, co (týden před svými 98. narozeninami) zemřel spisovatel Adolf Branald. Jako spisovatele jej musí znát snad každý středoškolák. Ale jako trampa? Jen pamětníci. Jinak málokdo. Jenže kolik žije trampů - pamětníků narozených kolem roku 1910?  A kdo z nás se s nimi alespoň potkal?

Já trampa Ádu objevil jen náhodou. Měl jsem před pár lety doma půjčené předválečné trampské časopisy a hledal v nich texty zajímavé pro čtenáře dnešních trampských časopisů. Pár jsem jich našel, ale kromě nich i slušné básně signované A. B. Ale kdo je psal? Zkuste po 80 letech hledat, kdo psal do Trampa před 80 lety verše pod literární šifrou …

Vzpomněl jsem si, při listování zažloutlými stránkami časopisu Tramp, na časy samizdatového trampského občasníku Dým. A pak mi to sepnulo – pro současnost jsou ve starých časopisech nedůležitější drby! A tam jsem to našel:…první cenu, fotoaparát, vyhrál – Áda Branald z T. O. Nibowaka. Pak už jsem jen chvíli „googlil“ a dočetl se ve Slovníku české literatury:  „Užíval šifer A. B., ab.“ Kdo?  Spisovatel Karel Adolf Branald (*4. 10. 1910 - †28.  9. 2008). Áda Branald tedy byl nejen železniční úředník, redaktor nakladatelství Československý spisovatel, prozaik, dramatik, autor próz pro mládež a mnoha románů, ale také básník a fotograf v časopise Tramp (1929 - 1931)!

Když jsem o svém pátrání vyprávěl trampskému badateli, historikovi a publicistovi Fredymu Schubertovi z T. O. Paběrky, upozornil mne na Ádovu vzpomínkovou knihu Valčík z Lohengrina vydanou před 40 (!) lety v nakladatelství Československý spisovatel - v roce 1972. Je v ní i kapitola pod názvem Vandrovali vandrovníci – což je 25 (!) stran vzpomínání na Ádovo trampské mládí…

Pod shodným názvem, Vandrovali vandrovníci, vydal v roce 1956 (nejnovější vydání je o 50 let mladší – z roku 2006) de facto svůj „cancák“ se zápisky z pěšího vandru do Alp, doprovázený nádhernými ilustracemi Cyrila Boudy. Áda si poprvé vyšlápl do světa v devatenácti. Do Alp, s tornou, kotlíkem, v kedskách a pár šilinky v kapse. S kamarádem spali na slámě ve stájích či pod širákem. Když psal tuto dětskou knihu, čerpal tedy z vlastního života, a přitom ctil dobu.  Při psaní příběhu pro mládež jej svým slohem inspirovaly staré poutnické a vandrovnické knížky, a také se snažil psát řečí, jakou dříve lidé mluvívali.  Svůj deník převedl do formy prózy pro mládež a posunul děj v čase o pár desítek let nazpět. V knize popisuje cestu plnou nástrah, překvapení a zkušeností, na kterou se vydali dva mladí tovaryši: truhlář Jakub a kožešník Martin. Většina jeho příběhů je pravdivá, a hlavně je alespoň zčásti autobiografická….

Vzpomínkovou knihu Valčík z Lohengrina koupíte v antikvariátu za cca 40 - 100 Kč, knihu pro mládež Vandrovali vandrovníci – první vydání (1956) koupíte v antikvariátu za cca 100 Kč, nejnovější vydání (2006) přes internetová knihkupectví za cca 150 Kč.

Dobrý lov a dobré čtení přeje Petr Náhlík - Vokoun

Adolf Branald