Carl Stuart Hamblen

Přestože ani zámořský gramofonový průmysl se v třicátých létech krizi neubránil, produkce country se všeobecné utahování opasku prakticky nedotklo. Ovšem v porovnání s tehdejší pop music byly průměrné prodeje katalogu country téměř k smíchu. Paul Cohen, svého času šéf nashvilleské expozitury Decca uvádí, že prodat jedné desky 10.000 kusů byl opravdový zázrak. Přesto se díky téměř zanedbatelným nákladům na nahrávání dalo na produkci country celkem slušně vydělat. Jasným dokladem je právě tehdy vznikající a vytrvale rostoucí katalog značky Decca.

Bing Crosby a Jack Kapp - zakladatel společnosti Decca Recording

Když v roce 1933 odešel Jimmie Rodgers do nebeské dvorany slávy, uplynulo téměř rovných deset let od chvíle, kdy se všestranně šikovný Fiddlin´ Joe Carson poprvé objevil na gramofonových deskách, a aniž by cokoli tušil (a vlastně aniž by za to cokoli dostal), zahájil komerční tažení country muziky. Ta byla v té době už pevným článkem zámořského zábavního průmyslu se všemi předpoklady k další expanzi. Společně s tím se z ní ovšem pochopitelně začaly vytrácet mnohé tradiční prvky, které ji dříve v celkovém hudebním spektru své doby jednoznačně vymezovaly.

Hoboes ve své nejslavnější sestavě v 70. letech minulého století. Zleva Jindřich Pedro Pitra, Miki Ryvola, Marcela Koťátková, Jarka Vrbová, Wabi Ryvola

O Wabim Ryvolovi a jeho písničkářské tvorbě toho bylo napsáno a řečeno opravdu víc než dost, ale i po dvaceti letech od jeho smrti se objevují bílá anebo zamlžená místa v popisu jeho životní pouti a rozhodujících milníků. Některá z nich nám pomohl zaplnit či upřesnit pamětník – písničkář a Wabiho souputník Míra Navara.

The Stoneman Family

Cestování historií, zvlášť tou hudební a kronikami americké country zejména, je většinou velice zajímavé i poučné. Ovšem když se dostanete až ke skutečným památkám, jimiž se to na zažloutlých stránkách přímo hemží, máte velmi často opravdu co dělat, abyste udrželi zklamání za ohradou rozpaků. A přesně tohle se mi nedávno stalo.

Kdysi koncem 60. let mne popadla troufalost, a dřív než mě opustila, jsem napsal tehdejšímu producentskému šéfovi firmy RCA panu Steve Sholesovi. Pravda, moc jsem si od toho nesliboval. Už proto, že právě tenhle pán svého času zařídil, že k této značce přestoupil Elvis Presley. Tím větší bylo překvapení, když mě uprostřed léta přepadlo avízo z celnice, a na té celnici ukrutný balík s haldou desek. Byly mezi nimi i všechny nahrávky, které pro tuhle firmu vykouzlil Jimmie Rodgers.

    Honza Dobiáš (Foto Jirka Esser)

* 3. 3.1940 Jan Dobiáš – Honza, redaktor, publicista (Mladý svět, Melodie, Portýr, Československá televize, TV Nova), porotce Trapsavce (1973, 1975, 1979, 1980, 1983, 1986, 1987); zakládající člen redakce Music Open

† 3. 3.1935 Emanuel Trojan – Eman, herec; jeden ze zakladatelů časopisu Trn, trampský publicista 30. léta, textař (text Tisíce prchají nás z města – Kamarádi je to mládí – s K. Melíškem, G. Včeličkou, hudba B. Hrachovina)

Ve věku 71 let zemřel v Praze po těžké nemoci Josef Kobra Kučera, publicista, šéfredaktor, vydavatel, výtvarník, kurátor. Novinářskou (a reklamní) dráhu začínal v šedesátých letech minulého století v Mladé frontě, v roce 1969 jsme se potkali v redakci měsíčníku Zálesák, kam Kobra nastoupil jako nový šéfredaktor, i když žurnalistiku teprve dálkově studoval.

*14.  2. 1940 Marko Čermák (60. léta T. O. Hejkalové dnes T. O. Paběrky, Praha) – člen redakce Campu, trampský písničkář a textař - písně Bílá, Briga Polina, Čekání na vlak, Dřevorubecká abeceda (s J. Mackem), Fleming star, Hardy, Hoganovo jezero, Hříva, Jsem unavený, Kamarád, Klondike, Marná cesta, Na sluneční straně hor, Nářek dívky, Pára končí, Rocky Tab, Rocky Top, Saskatchewan, Sněžní hadi, Stíny Irokézů, Toulám se, Vítr, Volám, Vrcholek světa, Zátoka, Zvony);

Byl to jeden z nejplodnějších i nejúspěšnějších hudebních skladatelů své doby. Velká osobnost českého trampingu, který ho ale neomezoval – dokázal vstoupit oběma nohama do tehdejšího showbussinesu, navázat přátelství se slavnými lidmi, s nimiž spolupracoval nejen na prknech Osvobozeného divadla. Jistě i jeho zásluhou se osada Ztracená naděje jaksi proměňovala v cíl snobských výletníků – mohli jste zde potkat filmové hvězdy, operetní zpěváky, herce…