Svět je spravedlivý. Tohle opovážlivé tvrzení si dovoluji předestřít nikoliv pod vlivem nějaké vánoční nálady, nostalgie či podobných stavů. Důvod je prostý: člověk Kobra má devátého ledna roku 2014 sedmdesát roků !

Tu spravedlnost si vysvětluji blízkým  časovým souběhem dvou zpráv – ta jedna je o smrti mladé slonice v pražské ZOO, ta druhá o narozeninách člověka, který má sloní paměť a triko se slony z Ceylonu, kterou jste si přečetli v předchozí větě.

Kobra – to je téma na diplomovou práci, ale k naroďkám snad stačí jen pár vzpomínek. Ta moje nejstarší patrně sahá do šedesátých let minulého století, kdy můj mateřský časopis Mladý svět vydal magazin o trampech Šest strun v údolí a na jedné z četných fotografií Mirka Hucka je mladičký holobrádek, evidentně čerstvě oholený, nějaký tramp Kobra. Druhá moje vzpomínka na Kobru je z roku 1974, kdy jsme spolu ve Svitavách dělali na Portě festivalový zpravodaj Portýr. Začali jsme ve středu a do neděle jsem nespal, protože večer byly koncerty, ráno jsem donesl vylepenou maketu do svitavské tiskárny na obaly cigaret Sparta (cestou zpátky se zastavil v pekárně pro teplé rohlíky), dopoledne a odpoledne byly recitály, večer zase soutěžní koncert atd. Kobra už nebyl holobrádek, nýbrž se pyšnil plnovousem, kterým se rozšafně probírá dodnes, když přemýšlí, naučil mě pít rum, který nám nosily Hanka Jupka Konečná a Květa Radostová s namazanými chleby, ale hlavně vylepoval sloupce textu budoucího zpravodaje a měřil fotografie ,  a tak jsme pracovali od vidím do nevidím a zase znova.

Mladý svět nás zase dal dohromady, když grafik MS Jarda Weigel (dnes už léta známý herec divadla Járy Cimrmana) vymyslel prostřední dvoulist časopisu jako skládací zpěvníček a Kobra k celé řadě svých novinářských aktivit, které měly papírovou podobu, začal kreslit záhlaví k jednotlivým písničkám a ilustrovat případný kousek volného místa.

Po mnoha letech jsme se sešli v proslulé Propasti, kde u ohně kousek od studia Petra Jandy náš kamarád Fedor Skotal-Ňuf natáčel rozhovory s řadou trampů, kteří zažili nevlídnost komunistického režimu. Kobra přijel  v něčem, co připomínalo pískovou uniformu, ale hlavně v čepici ahojce, která byla nepřehlédnutelná. Když jsme se v noci chystali na lože, nabídl Ňuf  Kobrovi , že mu půjčí stan, ale Kobra s díky odmítl, že má svůj vlastní přístřešek. A taky ho zbudoval na kraji zahrady pod vzrostlým smrčkem. My zbylí jsme vzali zavděk chatou, která byla vedle. K ránu přišla průtrž a když jsme se začali shánět dohromady, zjistili jsme, že pod smrčkem je přístřešek, kterým protéká potůček a v tom potůčku spí Kobra

 Jen už dodám, že tenhle člověk pamatuje památný Krvavý potlach v Jetřichovicích, památný příjezd Jardy Hutky s osmdesátém devátém z emigrace a spoustu jiných památných okamžiků         naší historie, jak se na člověka se sloní pamětí sluší a patří a že má na svědomí stovky Salonů kresleného humoru, které vyvrcholí zanedlouho Salonem č. 400, věnovaným nositelům úctyhodného výtvarnického titulu HuDr – Humoru doktor.

Nevím, jestli sám Kobra tenhle titul má (byl jedním z prvních HuDr, pozn. red.), zato vím, že jestli je někdo doktor humoru v téhle zemi, jmenuje se Kobra. Pardon – Josef Kučera.

Kresba Pavel Hanák