Dnes má svátek Alois Zítra má svátek Pavla

Velký rum do kafe jsem si dával, když jsem dělal závozníka v Uhelných skladech. Už proto mi kapela, která se objevila na festivalových prknech v počátcích Porty, byla sympatická. VERUMKA. Rozšifrováno: VElký RUM do KAfe. Půvabná dívenka, Rudolf senior, Rudolf junior a „strejda“, že aby to byla v každém případě rodinná kapela. Byli z Kadaně. To jsem ještě netušil, že se v Kadani narodila moje budoucí žena Růžena. A že tam s ní po mnoha letech pojedu zahajovat výstavu obrazů kapelníka Verumky a učitele Rudolfa Koblice. Ježíš, to byla jízda. Lidi si svého Rudu hejčkali, všude nás vítali slovy: Jo, vy jste ti Rudovi kamarádi…

 Pamatuju si, že jsem s nimi jel z Ústí nad Labem vláčkem, já měl vystupovat v Teplicích, ale VERUMKA vytvořila ve vagonu takovou atmosféru, že jsem s nimi přejel až do Mostu. Ostatně Jamajka Koblicová je pořád ještě hvězdou českého folku a vždycky v partě, která umí inteligentní humor. Ruda byl vynikající muzikant, autor, malíř a vypravěč. V době tvrdé normalizace mu, jako učitelovi, svěřili okresní komunisté vlak, i když on komunista nikdy nebyl. Organizátor ovšem ano. Vlak byl družební. Vlaky družby vyjížděly po okupaci Československa do Sovětského svazu družit se.

 

Na snímku z roku 1974 Ruda Koblic s dcerou Jarmilou

Ruda to po návratu komentoval: „Firmy z regionu se předháněly v tom, kolik jejich tovaru nám dají na rozdávání a reprezentaci. Naplnili jsme zbožím jeden nákladní vagon v ceně více než milion korun a zpátky jsme dovezli vagon plný hlíny. Země, kterou posvětili svoji krví rudoarmějci. Probíhalo to tak. Zastavili jsme v gorodu a politická reprezentace nechala z našeho suvenýrového vagonu přinést tři televizory. Místní funkcionáři nám pak dali bednu prsti, posvátné země. Byla to hlína skutečná, i v přeneseném smyslu slova. Rozdali jsme milion a za to si celý okres mohl zadarmo naplnit květináče vzácným sprašem.“

 

 

VERUMKA vždycky patřila do porťácké extraligy, byla oceňována, ale to jak rozdávala radost, jak kolem sebe šířila pohodu, se nedalo docenit. A to ani nemluvím o vztazích v rámci rodiny. Napadá mě jenom, že všichni byli k sobě laskaví. Měli se rádi. My je taky.

Má žena Růžena má nad postelí povětší olej od Rudy, kde mráčky na obloze míří vzhůru, asi do nebe, a nás tam vede vytýčení červenobílými tyčkami. Na obraze nejsou žádní lidé, ale jsme tam všichni a stoupáme vzhůru, abychom se někde někdy s Rudou setkali.

 

  

Rudolf Koblic  

 

Foto archiv a ZŠ Rudolfa Koblice

 

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9685587

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz