Mgr. Sava Klimeš - Slim Howard
Z Vokounova trampského kalendária
*1.1.1905 Karel Hlubuček – pseudonym Karel Zálabský , pracovník památkové péče v Trhových Svinách, regionální literatura z oboru, dramatik (Krásná trampka – opereta o 3 jednáních)
Zleva Pepa Blažejovský a Jaroslav Čvančara
Josef Blažejovský, narozen 9.9. 1949, kytarista, zpěvák, skladatel, aranžér. Milovník života a milovník žen. Odešel 22. prosince 2004, právě před deseti lety. Před časem jsme na něho zavzpomínali s kapelníkem Taxmenů Jaroslavem Čvančarou. A pak přišel tento e-mail, vlastně osobní dopis, v němž Jarda na Pepu Blažejovského vzpomíná (pozn. red.).
Jaroslav Velínský alias Kapitán Kid (Foto Máca Plíhalová)
Rozhodně není nejznámější, dokonce je známá jen docela málo – ale je to zřejmě nekrásnější písnička, kterou Kapitán Kid napsal. Žádám. Poprvé zazněla na autorské soutěži Porty v severočeských Hostomicích v roce 1971.
Zleva Jan Schneider, Václav Neckář, Kamila Moučková, Dagmar Havlová, Marta Kubišová a Jan Neckář
V březnu tohoto roku jsme gratulovali Janu Schneiderovi ke kulatým 80. narozeninám a vyslovili upřímné přání týkající se upevnění jeho zdraví. To bohužel vyslyšeno nebylo a s prvním prosincovým dnem odešel Jan Schneider na svou poslední cestu bez návratu.
Lilly Pavlak - Lilka
Z Vokounova prosincového kalendária
*5.12.1909 Josef Stelibský – absolvoval konzervatoř v Praze, působil v Turčianském sv. Martině jako ředitel kůru, od roku 1932 v Praze jako pianista, kapelník a aranžér; psal operety a filmovou hudbu – v letech 1936 - 1943 napsal hudbu k 9 operetám – např. Podej štěstí ruku (1936), Byli jsme a budem(1937), Ostrov milování (1942), Děti manéže (1943) a U veselého kamzíka (1947) a 50 filmům – např. Pozdní máj, Štěstí pro dva (1940);
Mnozí tvrdí, že byl bytostným americkým vyprávěčem, jiní ho považují za otce americké country hudby. A když se zaposlouchají do jeho nahrávek, nemůže jedněm ani druhým uniknout, jak dokonale přirozeně prochází celý jeho repertoár napříč všemi kategoriemi populární hudby své doby. Díky tomu se všichni společně a nad očekávání jednotně shodují, že byl jedním z prvních v elitní skupině interpretů, jejichž kompilační talent povýšil gramofonovou desku na nejrozšířenější formu domácí zábavy.
Carter Family
Onoho parného léta 1927 se Ralph Peer zdržel v městečku Bristol sice jen pouhých deset dní, ale i za tak krátkou dobu stihl mnohem víc, než většina jeho kolegů za celý život. Pod jeho dohledem tehdy vzniklo celkem 75 nahrávek. Nebyly sice nijak mimořádně kvalitní, ale více méně vesměs odpovídaly tehdejším možnostem. Ovšem jejich historická hodnota je nevyčíslitelná.
Na snímku zleva Mgr. Pavel Vinklát-Déčko v rozhovoru s režisérem Václavem Křístkem
*2.11.1909 Emanuel Prkno – Sally, trampský písničkář (písně Askalona, Kačák hučí jak Mississippi, Kovboj od Zlaté řeky)
†2.11.1974 František Muzika, scénograf, malíř, kreslíř, ilustrátor, grafik, typograf, pedagog
Moderátoři Martina Jandová a Miloš Skalka
Za jednu z nejzajímavějších pražských kulturních událostí lze označit říjnový křest knihy s poetickým názvem Básník na pěti linkách, který byl zároveň i půvabnou hudební vzpomínkou na textaře Pavla Vrbu. Vlastně se dá říci, že kniha a její uvedení na veřejnost v útulném prostředí Klubu Lávka byly jen o půl roku opožděnými dárky k Pavlovým zářijovým nedožitým 76. narozeninám.
Ralph Silvester Peer a Monique Peer
Od roku 1920, kdy ho jako experta a rutinovaného experta angažovala gramofonová firma Okeh, musel Ralph Silvester Peer (22.5.1892–19.1.1960) procházet systematickým a důsledně nechápavým očistcem její správní rady a celé generality. Nic neznamenalo, že pro ni doopravdy skutečně objevil dlouhou řadu zpěváků, kteří jeho plat přetavili ve slušné dividendy. Vždycky se našel někdo, kdo věděl všechno líp a snadno dokázal přesvědčit ostatní, že se vlastně celou dobu flákal.
Duke Ellington
Po prázdninové přestávce se vracíme k mimořádně zajímavému seriálu Mirka Černého o vývoji americké hudby v prvních dekádách minulého století. Abyste neztratili kontinuitu, opakujeme poslední předprázdninový díl. (red.)
„Když jsem se učil v Praze na právnické fakultě na advokáta, přišel jsem jednou do klubu Rubín. Mirek Kovářík tam dělal pořady, které se jmenovaly Zelené peří. Kdo chtěl, mohl tam přinést své věci. Mirek je probral, buď uznal, že je to dobré, a pak ten autor s nimi mohl vystoupit, nebo mu je vyřadil.