Byl to jeden z nejplodnějších i nejúspěšnějších hudebních skladatelů své doby. Velká osobnost českého trampingu, který ho ale neomezoval – dokázal vstoupit oběma nohama do tehdejšího showbussinesu, navázat přátelství se slavnými lidmi, s nimiž spolupracoval nejen na prknech Osvobozeného divadla. Jistě i jeho zásluhou se osada Ztracená naděje jaksi proměňovala v cíl snobských výletníků – mohli jste zde potkat filmové hvězdy, operetní zpěváky, herce…

Vojta Zícha

*1. 2. 1955 Vojtěch Zícha – Vojta, multiinstrumentalista: akustické i elektrické kytary, banjo, dobro, housle, percussion; skladatel a zpěvák; kapela Minnesengři; v kapele Žalman & spol. od roku 1990; CD Hříchy Vojty Zíchy

*2. 2. 1900 Jaroslav Mottl – Jarka (T. O. Ztracená Naděje, 1918) - více 2. února v tématickém článku v Music Open

V našem článku Plná náruč přání (10. ledna) jsme připomněli sbírku novoročenek brněnského siláka a tvořitele Franty Kocourka. Náš stručný přehled začíná rokem 1977 a péefkou s typickým rukopisem Káji Saudka. O dva roky později je autorem tehdy velmi frekventovaný Jan Vyčítal, v roce 1980 trochu opomíjený génius Alois Mikulka.

Ralph Peer přivítal Rodgerse s otevřenou náručí. Sice pro něj žádné peníze neměl, ale protože úvodní obchodní signály byly slibné, obratně mu navrhl, aby připravil novou produkci. Ovšem Rodgers už tehdy věděl, že ponechávat cokoli náhodě je horší než na to zapomenout. A byl natolik prozíravý, že se na Peerovu nabídku připravil už doma.

Podobně jako mnohé jiné momenty předgramofonové životní pouti Jimmie Rodgerse, i motivace, která na začátku roku 1927 nasměrovala jeho cestu do Ashevillu v Severní Karolíně, dovoluje spoustu spekulací. Všichni se odvolávají na autentická Rodgersova sdělení, jenže ta jsou pokaždé jiná.

Trampská kapela Smolaři v letech 1945-48

Vzpomínka na Františka Procházku z českobudějovických Smolařů       

Třináctého ledna tohoto roku by František Procházka, zakladatel legendárních českobudějovických  Smolařů, oslavil ze všech stran kulatou devadesátku. Bohužel se toho nedožil - jeho životní pouť skončila před více než třemi roky. Nicméně je to příležitost si tohoto muzikanta, zpěváka, skladatele a také výtvarníka alespoň ve stručnosti připomenout. Tím spíše, že díky jeho skromnosti se o něm toho zase příliš neví.

Elvis Aaron Presley, narozen 8. ledna 1935, Tupelo, Mississippi, USA, zemřel 16. srpna 1977, Memphis, Tennessee, USA. 

Překvapivá spousta lidí ne zcela šílených věří, že Elvis tehdy v létě roku 1977 ve svém Gracelandu v Memphisu nezemřel. Existuje řada svědectví, že Elvis Presley byl viděn v různých časových horizontech na různých místech planety. Myslím, že i já jsem jednou s vědomou nadsázkou nadepsal článek Elvis přece nikdy nezemřel, šlo mi však o jeho dílo. V tom se ostatně povětšinou shodujeme – Elvisův život nebyl prost kotrmelců, ale to, co zanechal, je mimořádné.

Mgr. Sava Klimeš - Slim Howard

Z Vokounova trampského kalendária

*1.1.1905 Karel Hlubuček – pseudonym Karel Zálabský , pracovník památkové péče v Trhových Svinách, regionální literatura z oboru, dramatik (Krásná trampka   – opereta o 3 jednáních)

Zleva Pepa Blažejovský a Jaroslav Čvančara

Josef Blažejovský, narozen 9.9. 1949, kytarista, zpěvák, skladatel, aranžér. Milovník života a milovník žen. Odešel 22. prosince 2004, právě před deseti lety. Před časem jsme na něho zavzpomínali s kapelníkem Taxmenů Jaroslavem Čvančarou. A pak přišel tento e-mail, vlastně osobní dopis, v němž Jarda na Pepu Blažejovského vzpomíná (pozn. red.).

Jaroslav Velínský alias Kapitán Kid    (Foto Máca Plíhalová)

Rozhodně není nejznámější, dokonce je známá jen docela málo – ale je to zřejmě nekrásnější písnička, kterou Kapitán Kid napsal. Žádám. Poprvé zazněla na autorské soutěži Porty v severočeských Hostomicích v roce 1971.

Zleva Jan Schneider, Václav Neckář, Kamila Moučková, Dagmar Havlová, Marta Kubišová a Jan Neckář

V březnu tohoto roku jsme gratulovali Janu Schneiderovi ke kulatým 80. narozeninám a vyslovili upřímné přání týkající se upevnění jeho zdraví. To bohužel vyslyšeno nebylo a s prvním prosincovým dnem odešel Jan Schneider na svou poslední cestu bez návratu.