Hanka Hosnedlová s Číší Petra Voka, kterou přebrala z rukou primátora města České Budějovice Jiřího Svobody

Cenu Jihočeského klubu Obce spisovatelů získala spisovatelka a novinářka Hana Hosnedlová, zakládající členka redakce Music Open

Už plný tucet symbolických Číší Petra Voka předal Jihočeský klub Obce spisovatelů literátům z jižních Čech, za nimiž zůstává čitelná stopa jejich písemného díla. Tu dvanáctou číši v pořadí si odnesla publicistka a novinářka Hanka Hosnedlová, mimo jiné také dlouholetá předsedkyně Jihočeského klubu Obce spisovatelů.

Svou pečlivou, systematickou a obětavou prací značnou měrou přispěla k dobrému jménu tohoto literárního uskupení, které aktivně pracuje již víc než sedmnáct roků a patří k trvalkám jihočeského kulturního života. Tak nějak symbolická je i skutečnost, že převzetí tohoto krajského literárního ocenění je víceméně spojeno rovněž s jejím kulatým životním výročím, které oslavuje jen pár týdnů poté.

„Číše Petra Voka je pro mne opravdu prestižní cenou a velice si jejího udělení vážím. Na poličce s mými trofejemi z literárního světa se báječně vyjímá, ale podstatnější pro mne je to, že představuje uznání za veškerou mou dosavadní tvůrčí činnost. V posledním období jsem sice hodně času, sil a invence věnovala práci pro Jihočeský klub Obce spisovatelů, ale nyní se zase víc vrhnu na psaní,“ konstatovala čerstvá držitelka číše.

Hance pogratuloval i spisovatel František Niedl, místopředseda Jihočeskéhop klubu Obce spisovatelů 

Hančin pestrý život, s výjimkou pětileté novinářské epizody v Plzni, byl spojen především právě s Českými Budějovicemi, ve kterých se narodila a ve kterých žije a tvoří. Ačkoliv neměla na růžích ustláno, nikdy neustoupila ani od literární činnosti. A to ani v dobách, kdy publikovat nesměla a byla nucena psát spíš do šuplíku, pokud její básně, povídky a úvahy nenašly zrovna uplatnění v některém tuzemském samizdatovém časopise, vesměs trampského ražení. Díky tomu, že se v roce 1968 aktivně angažovala proti vstupu spojeneckých vojsk, byla pak nástupem normalizační politiky vyřazena z novinářské činnosti, ale i z jakékoliv jmenovité kulturní prezentace včetně zaměstnání. Zažila tedy dobu bez místa, později vystřídala různé posty od vykupovačky lahví přes prodavačku, reklamní textařku až po inspektorku v Klenotech. Mezitím se stačila vdát a porodit dva kluky. Časem k jejímu rodinnému zázemí přibyla i tři vnoučata. Nevzdala se však ani kultury a literární tvorby.

Hned v roce 1990 se vrátila k novinařině, v níž vlastně pokračuje i nyní. Je plodnou autorkou desetitisíců článků a reportáží, fejetonů, esejů, sloupků, povídek, básní, ale i řady knih, cestopisných seriálů nebo scénářů. Vytvořila také několik desítek písničkových textů, moderovala a moderuje pódiové nebo klubové pořady, autogramiády, recenzuje knihy a píše předmluvy či doslovy pro nově vydávané knihy svých kolegů, pravidelně spolupracuje s českobudějovickým studiem Českého rozhlasu.

V minulosti se mimo jiné také účastnila mnoha celorepublikových literárních soutěží, odkud si odnesla slušnou řádku ocenění. V polistopadové době pak připravovala a natáčela pravidelné rozhlasové týdenní pořady o trampingu a příbuzných aktivitách i o hudebním dění na této scéně pod názvem Kotlík romantiky a později Studna romantiky. Dva roky rovněž redigovala celostátní měsíčník Portýr. Jako novinářka vystřídala několik redakcí, ale nejdéle bylo její jméno propojeno s jihočeským Deníkem, do kterého přispívá i v současnosti.

 Od prvního posametového roku je členkou Syndikátu novinářů a řadu let pracuje ve výboru Syndikátu jihočeských novinářů. Funguje rovněž v Radě Obce spisovatelů ČR a je dlouholetou členkou i v kulturních sdruženích Hortensia a Avalon. Průběžně spolupracuje s několika kulturními agenturami, redakcemi a nakladatelstvími, internetovými servery apod. Byla a je členkou řady literárních a kulturních porot, ve své pracovní náplni má kromě jiného i provádění korektur knih, časopisů a jiných tiskovin. V tomto stručném výčtu by nemělo chybět ani uvedení početné šňůry prologů, doslovů, anotací, recenzí a dalších krátkých útvarů ve vztahu k publikovaným knihám jiných autorů, k hudebním albům a nahrávkám. Výjimkou v tomto bohatém rejstříku není ani spolupráce s emigrantskými autory, jimž pomáhá k časopiseckému i knižnímu publikování, a zahraničními časopisy.   

 „Ačkoliv jsem jinak systematik, svoji literární tvorbu jsem si bohužel příliš neevidovala, ale kdybych měla uvést nějaká čísla, myslím, že publikovaných povídek mám za ty uplynulé roky na kontě tak zhruba oko tří stovek, méně pak básní, několik cestopisných nebo povídkových seriálů. Literárně jsem se zapojila odhadem asi do půl stovky společných povídkových a poetických sborníků a co se týká samostatných knižních titulů, těch mám, myslím, přes dvacítku,“ snaží se Hanka svědomitě odpovědět na otázku, kolika publikovanými literárními počiny se může pochlubit.

 Dodává, že vedle literatury s potěšením sleduje i kulturní dění - hudbu, filmy, divadlo, výtvarné umění... A kdo Hanku zná osobně, ví, že také miluje volnost, přírodu a dobrodružství. Proto už od dob puberty náleží k trampskému společenství (také v této linii se průběžně a intenzivně autorsky uplatňuje) a trampingu zůstává věrná i nadále. S batohem, občas stopem, pod stanem nebo pod širákem cestuje nejen v tuzemsku, ale třeba i do zámoří, kam vyráží za dobrodružnými cestami.

„Cestuji většinou s nějakou kamarádkou, ve dvou je to přece jen lepší a také svým způsobem i bezpečnější. A kde všude už jsem byla? Kromě Evropy třeba ve Spojených státech, Kanadě, Mexiku, Jižní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu, v několika zemích v Asii včetně úžasné Indie, v severní Africe, ale ještě je velká spousta míst a zemí, kam bych se ráda podívala. Třeba do Číny, Vietnamu, střední Afriky. I když děkuji bohu, že jsem tuhle šanci v cestování ještě v životě dostala, mělo to přece jen přijít trochu dřív,“ vyznává se Hanka ze svých improvizovaných cest.   

„A co bych si přála do dalších let? Především zdraví, abych toho ještě hodně zvládla - jak v cestování, tak ve psaní, a abych nebyla nikomu na obtíž. A samozřejmě jako každý, aby zase zavládl v naší zemi, v Evropě a na celém světě zdravý rozum,“ říká nová laureátka Číše Petra Voka na závěr.

František Tylšar, Jižní Čechy Teď

Foto: Jan Toms