Carlisle Brothers

Dvacáté čtvrté pokračování rozhlasové Country pohody

Americká country se od svých začátků významně lišila prakticky od všech ostatních hudebních směrů mimo jiné i počtem rodinných a sourozeneckých skupin. Od dávno zapomenuté Jenkins Family přes podstatně slavnější a dodnes uctívanou Carter Family až k současným Bellamy Brothers.

A právě 30. léta minulého století byla na bratrské sestavy mimořádně plodná. Do jisté míry mezi ně patří i J. E. Mainer´s Mountaineers, které jsem vám představil minule, ale na rozdíl od houslisty Josepha E. a bendžisty Wade Mainerových, kteří spojili své síly i hudební cíle s dalšími dvěma kamarády, ti, o nichž bude řeč tentokrát, si většinou vystačili docela sami.

K nesporně nejvýznamnějším patří bratrská kytarová dvojice Rabon (3.12.1910 –4.12.1952) a Alton (25.12.1908 – 8.7.1964) – Delmore Brothers.Stejně jako většina jejich konkurentů i tihle alabamští kluci hráli především notoricky známé lidovky, ale na rozdíl od nich jako první na scéně country zpívali i černošské odrhovačky a velkou část svého zpěvníku prosytili právě jejich rytmem. První desky nahráli pro Columbii v roce 1931, v dobách angažmá v nashvilleském rádiu bylo slavné jejich „Brown´s Ferry Blues“ a největší gramofonové slávy se dočkali díky skladbě „Blues Stay Away From Me“, která byla v country hitparádě 1949 plných 23 týdnů a navíc vklouzla i do katalogu mnohých hvězd tehdejšího amerického popu. V roce 1971 byli uvedeni do Songwriters Hall Of Fame a od roku 2001 jsou členy Nashvilleské dvorany slávy.

Ve stejné době se na spolehlivou cestou k úspěchu vydali z Kentucky hráč na dobro bratři Cliff (6.5.1903 – 5.4.1983)  a doprovodný kytarista William Toliver "Jumpin´"Bill (19.12.1908 – 17.3.2003) – Carlisle Brothers. Zpočátku se opírali především o předchozí popularitu Cliffa, který – podle většiny historiků – jako vůbec první hrál na dobro steel kytarovým stylem a v roce 1930 společně s kytaristou Wilburem Hallem byl první gramofonovou „smutně jódlující“ dvojicí. Hrál i na některých snímcích „blue yodel“ krále Jimmie Rodgerse. Se svým bratrem Billem se objevil na scéně v roce 1933 a společně působili až do roku 1947. Mezitím stačili nahrát zaručeně nejpůsobivější verze country evergreenů „The Girl In The Blue Velvet Band“, „Hobo´s Fate“ ,nebo „Ramblin´ Jack“, ovšem největší oblibu si vysloužili díky vlastním písničkám nahuštěným velice syrovým humorem, kterému dnes už nikdo nerozumí („Wild Cat Woman And Tom Cat Man“).  Po odchodu Cliffa založil Bill skupinu Carlisles a díky písničkám „Rainbow At Midnight“ (1946), „Too Old To Cut The Mustard“ (1951), „No Help Wanted“ (1953) a „What Kinda Deal Is This“(1963) se poměrně elegantně motal na výsluní country i v dalších letech. Krátce před svou smrtí, na podzim 2002, byl uveden do Nashvilleské dvorany slávy.

Když už jsem se zmínil o tom, že Cliff Carlisle byl prvním hráčem na dobro, hrajícím stylem steel kytaristů, byl by hřích nezmínit se o muzikantovi, který použil naprosto stejný fígl pro svoji kytaru. Navíc patří rovněž do téhle doby. Narodil se v Jižní Karolíně, jmenoval se Jimmie Tarlton (8.5.1892 – 29.11.1979) a údajně tenhle styl odkoukal od skutečné havajské skupiny někdy v časech 1. světové války. Jeho hudebním společníkem byl dlouhá léta kytarista Tom Darby (28.5.1881 – 20.8.1971). Jako dvojice Darby & Tarlton nahráli pro nejrůznější značky 75 snímků. Z historického hlediska byla jejich nejvýznamnější frekvence 10. listopadu 1927 v Atlantě, kdy v Tarltonově přepracování a aranžmá vznikly staromilskými odborníky dodnes velebené verze „Columbus  Stockade Blues“ a „Birmingham Jail“.

Další významnou dvojicí, s níž se na chvíli vrátíme do chicagského rozhlasového „National Barn Dance“ 30. let,  byli Mac & Bob. Rodáci z Kentucky, kytarista Lester McFarland (1902–1984) a mandolinista Robert A. Gardner (1897–1978) z Tennessee byli od narození slepí a oba byli celý život s hudbou pevně spojeni. Mac byl učitelem zpěvu na základní škole a Bob se živil jako ladič pian. Společně vystupovali už od roku 1915 o sedm let později se stali profesionály a v letech 1926– 32 přinášeli téměř pravidelně každým rokem do gramofonového katalogu 10 nových nahrávek („Knoxville Girl“ – 1926, „Twenty One Years“ – 1930). Jejich společným znakem byla absolutní srozumitelnost textu. Jak tvrdí soudobý komentář „každé jejich slovo bylo jako křišťál“.

Velkou pozornost ve své době poutali další bratři. Houslista Howard Britten (19.6.1903 – 24.3.1961) a kytarista Dorsey Murdock (14.10.1897 – 18.4.1968) z Jižní Karolíny – Dixon Brothers. Na hudební scéně objevili v roce 1932 a v létech 1936–38 nahráli pro značku Bluebird 60 písniček. Ta nejslavnější se jmenovala „I Didn´t Hear Anybody Pray“ a byla nejspíš vůbec první písní z kategorie „nepij, když chceš jet“. O pár let později si ji trošku přisvojil a pod názvem „The Wreck On The Highway“ dokonale proslavil Roy Acuff. 

Zatímco bratři Dixonové za celý svůj život nevytáhli paty z domu, další dvojice roznášela svoji muziku z rodné Jižní Karolíny přes Kentucky, Západní Virginii, Ohio, Missouri, Oklahomu až v roce 1941 pevně zakotvila v Texasu. Tvořili ji bratři kytarista Homer (27.3.1912 – 12.9.2002) a Walter (27.1.1910 – 10.9.1971), střídající kytaru s mandolínou – Callahan Brothers, uvádění po roce 1941 jako Bill & Joe. Jejich zpěvník byl silně ovlivněn Jihem, ale příjemně do sebe nechal proudit vliv oblasti, v níž koncertovali. Možná také díky tomu se v jejich repertoáru a v dubnu 1935 i na deskách objevila písnička „Rounder´s  Luck“. Vůbec první známá gramofonová nahrávka balady, kterou o spoustu let později proslavili britští Animals jako „House  Of  The Rising Sun“.