Bílé Karpaty - Lopenické sedlo

V jistém manuskriptu jsem vyslovil domněnku, že Wabiho Ryvolu jsem poprvé uviděl roku 1620. Nebylo to příliš daleko letohrádku Hvězda na Bílé hoře. Sudličník Ryvola mi tenkrát poprvé zachránil život, neboť jeho sudlice, za níž jsem utíkal, byla původně moje. Skutečností ovšem je, že někdy v polovině šedesátých let minulého věku jsem upadl v nemilost u ortodoxního trampstva, neboť se kamarádím s Wabi Ryvolou, což není trampské. K tíži mi přičetli i to, že hraju na banjo a píšu do novin.

    Honza Dobiáš (Foto Jirka Esser)

* 3. 3.1940 Jan Dobiáš – Honza, redaktor, publicista (Mladý svět, Melodie, Portýr, Československá televize, TV Nova), porotce Trapsavce (1973, 1975, 1979, 1980, 1983, 1986, 1987); zakládající člen redakce Music Open

† 3. 3.1935 Emanuel Trojan – Eman, herec; jeden ze zakladatelů časopisu Trn, trampský publicista 30. léta, textař (text Tisíce prchají nás z města – Kamarádi je to mládí – s K. Melíškem, G. Včeličkou, hudba B. Hrachovina)

Ve věku 71 let zemřel v Praze po těžké nemoci Josef Kobra Kučera, publicista, šéfredaktor, vydavatel, výtvarník, kurátor. Novinářskou (a reklamní) dráhu začínal v šedesátých letech minulého století v Mladé frontě, v roce 1969 jsme se potkali v redakci měsíčníku Zálesák, kam Kobra nastoupil jako nový šéfredaktor, i když žurnalistiku teprve dálkově studoval.

*14.  2. 1940 Marko Čermák (60. léta T. O. Hejkalové dnes T. O. Paběrky, Praha) – člen redakce Campu, trampský písničkář a textař - písně Bílá, Briga Polina, Čekání na vlak, Dřevorubecká abeceda (s J. Mackem), Fleming star, Hardy, Hoganovo jezero, Hříva, Jsem unavený, Kamarád, Klondike, Marná cesta, Na sluneční straně hor, Nářek dívky, Pára končí, Rocky Tab, Rocky Top, Saskatchewan, Sněžní hadi, Stíny Irokézů, Toulám se, Vítr, Volám, Vrcholek světa, Zátoka, Zvony);

Byl to jeden z nejplodnějších i nejúspěšnějších hudebních skladatelů své doby. Velká osobnost českého trampingu, který ho ale neomezoval – dokázal vstoupit oběma nohama do tehdejšího showbussinesu, navázat přátelství se slavnými lidmi, s nimiž spolupracoval nejen na prknech Osvobozeného divadla. Jistě i jeho zásluhou se osada Ztracená naděje jaksi proměňovala v cíl snobských výletníků – mohli jste zde potkat filmové hvězdy, operetní zpěváky, herce…

Vojta Zícha

*1. 2. 1955 Vojtěch Zícha – Vojta, multiinstrumentalista: akustické i elektrické kytary, banjo, dobro, housle, percussion; skladatel a zpěvák; kapela Minnesengři; v kapele Žalman & spol. od roku 1990; CD Hříchy Vojty Zíchy

*2. 2. 1900 Jaroslav Mottl – Jarka (T. O. Ztracená Naděje, 1918) - více 2. února v tématickém článku v Music Open

V našem článku Plná náruč přání (10. ledna) jsme připomněli sbírku novoročenek brněnského siláka a tvořitele Franty Kocourka. Náš stručný přehled začíná rokem 1977 a péefkou s typickým rukopisem Káji Saudka. O dva roky později je autorem tehdy velmi frekventovaný Jan Vyčítal, v roce 1980 trochu opomíjený génius Alois Mikulka.

Ralph Peer přivítal Rodgerse s otevřenou náručí. Sice pro něj žádné peníze neměl, ale protože úvodní obchodní signály byly slibné, obratně mu navrhl, aby připravil novou produkci. Ovšem Rodgers už tehdy věděl, že ponechávat cokoli náhodě je horší než na to zapomenout. A byl natolik prozíravý, že se na Peerovu nabídku připravil už doma.

Podobně jako mnohé jiné momenty předgramofonové životní pouti Jimmie Rodgerse, i motivace, která na začátku roku 1927 nasměrovala jeho cestu do Ashevillu v Severní Karolíně, dovoluje spoustu spekulací. Všichni se odvolávají na autentická Rodgersova sdělení, jenže ta jsou pokaždé jiná.