Pavel Vrba

Jakkoliv byl úspěšný textař a básník Pavel Vrba otevřený krásám přírody a jejímu inspirativnímu kouzlu, jeho prioritním teritoriem byla vždy bezesporu Praha. Tu měl nejen načtenou a nakoukanou ve stovkách jejích proměn a nálad, ale také zažitou hluboko pod kůží. Byla de facto jeho součástí, jeho trvalou láskou i okouzlující milenkou. Laskavým spočinutím v konejšivé náruči hospůdek a vináren, magickou vůní i chutí hořko-slaných příběhů, stále se připomínajícím kouzlem  minulých věků, nostalgickým ohlédnutím i rozervanou kafkovskou výzvou. A jak napsal on sám v úvodní stati, byla pro něho i hudbou, „v níž se vznešené pozounové fanfáry mísí s agresivním zvukem rockové kytary“. To vše si čtenář uvědomí hned v první fázi, když otevře výpravnou barevnou publikaci Moje Praha, kterou vydalo prestižní nakladatelství Naše vojsko a která byla pokřtěna, za účasti dlouhé řady osobností z hudebních a hereckých kruhů, Na Lávce pod Hradčany v posledním říjnovém dnu.

Nezůstalo však jen u plasticky vystavěných obrazů ze slov Pavlových veršů a prozaických statí, větší část knihy tvoří totiž barevné fotografie Pavlova přítele - Miloše Schmiedbergera, které mají stejného ústředního jmenovatele. A tím je, jak už bylo řečeno - Praha. Praha objevovaná, Praha zapomínaná, Praha vzývaná a milovaná! Tenhle jedinečný projekt nosili oba – básník i fotograf – v hlavě a v duši celá léta a nepochybně by k jeho realizaci i došlo už před několika roky, kdyby Pavel nečekaně neodešel psát své texty na nebeskou tabuli. Naštěstí se i tohoto odloženého odkazu ujala Pavlova trpělivá a houževnatá žena Marie a zasloužila se o to, že nevšední nákladná publikace skládající hold magické, nesmrtelné Praze, spatřila světlo světa.

Schmiedbergovy fotografie však rozhodně nejsou pouhými dokumentárními ilustracemi k Vrbovým básním a prozaickým esejím - jsou jejich rovnocenným a na stejnou citovou vlnu  naladěným protějškem. Vlastně i Miloš Schmiedberger tak psal přes hledáček aparátu své verše a vyznání, ve kterých emoce okoření poutavé, proměnlivé hry světla a stínu, nezvyklý úhel pohledu, ale hlavně fotografův cit pro zachycení neopakovatelnosti chvíle a schopnost zachytit ten správný prchavý okamžik z výseče času. Jako by tím dokresloval Pavlovu niternou ódu na jeho jedinečné město měst. Krok za krokem, ruku v ruce tak kráčejí Prahou slova a obrazy, nacházející sluncem zalitou, dojímavou, staletími patinovanou omšelou krásu i stinná, tajemná zákoutí duše, a staví jí svůj nevšední papírový chrám. Sem tam se mezi tím vším mihnou i tváře anonymních souputníků či známých osobností, které vstoupily, a nejednou, do života obou autorů předními dveřmi.

A nemůžu opominout ani mimořádný bonus tohoto záslužného projektu, kterým je připojené CD s názvem Královská cesta Pavla Vrby s nahrávkami z jeho tvorby - ať už se jedná o  písničky či profesionální recitaci. Takže z tohoto záznamu uslyšíte Pavlův odkaz v podání Michala Pavlaty, Miroslava Donutila, Evy Olmerové, Oldřicha Veselého a jeho E-Bandu, Jiřího Krampola, Vladimíra Čecha, Marty Kubišové Petra Spáleného a Apolla či Lucie Bílé. Tím kniha získává v podstatě i třetí rozměr - a to zvukový. A pokud se vám bude líbit tak jako mně, můžeme mluvit ještě o rozměru čtvrtém – o ozvěně našich duší...