Pětadvacátého února, dvanáct let před údajným vítězstvím pracujícího lidu, se v Praze narodil Jiří Černý. Vystudovaný novinář, v průběhu let hudební publicista, autor první čs. rozhlasové hitparády Dvanáct na houpačce, poslechový disc-jockey, hudební kritik, nakonec největší postava české hudební kritiky i publicistiky. Rovněž sportovec, lukostřelec, později Železný muž. Spoluzakladatel Občanského fóra, moderátor listopadových protestních demonstrací, autor nápadu, aby z balkonu Melantrichu nad zaplněným Václavským náměstím společně zazpívali národní hymnu Karlové Gott a Kryl. Přestože Kryl toho bizarního spojení později litoval, bylo v tomto činu neobyčejně silné poselství jednoty národa proti hroutícímu se režimu.

Jiří Černý je nepochybně jedna z největších osobností českého kulturního života posledních desetiletí. Navzdory tomu není nositelem žádného významnějšího (třeba i státního) vyznamenání. V rozhlase mu zrušili pořad, který úspěšně tvořil několik desetiletí, na televizních kanálech plných kašparů Jiřího málokdy zahlédnete. Jednou z výjimek je dokument Zdeňka Gawlika, který v roce 2020 odvysílala veřejnoprávní Česká televize. Jmenuje se Když se řekne Jiří Černý. Česko – slovenská filmová databáze ho ohodnotila 85 procenty. Doporučujeme.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/12350490526-kdyz-se-rekne-jiri-cerny/