Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Marian Zítra má svátek Emanuel

Psal se rok 1965, pro mne zásadní a zlomový: v březnu toho roku jsem definitivně opustil svoji původní profesi – geologii - ke které mne vázala za komunistů nezrušitelná tzv. umístěnka (závazek, že absolvovanou školu si v daném oboru nutno odpracovat, v případě střední školy a v mém případě zčásti na příbramském Bytízu, uranové šachtě, mezi „mukly“ tři roky) a nastoupil do tiskového oddělení naší největší cestovní kanceláře – Čedoku.

Za tento osudový krok jsem z největší části vděčil Jirkovi Tunklovi, o deset staršímu novináři, kterého jsem poznal díky trampování jako člena redakce Mladý svět, kde v době našeho prvního setkání pracoval. On se později přesunul právě do Čedoku, kde vytvořil tiskové oddělení a v něm zaměstnal hned dva členy osady Zlatý klíč: Mikiho Ryvoly ženu Libku a mne.

Mám před sebou tištěný program, vydaný u příležitosti návštěvy a vystoupení Louise Armstronga, zvaného Satchmo, světově proslulého a oblíbeného jazzmana, v Praze. A hádejte, jaké datum tento program nese? 12. – 18. 3. 1965. Tedy ten měsíc, o kterém tu hovořím jako o svém mezním. Jirku Tunkla, novináře s hlavou plnou nápadů, nepříliš typických pro dobu hlubokého totáče, napadlo: co kdyby Čedok jazzovou superstar pozval na večeři a poté toho využil ke své propagaci? Kupodivu, byť za totáče, se tenhle nápad podařilo uskutečnit. Louis si pochutnal, čirou „náhodou“ u stolu s vlaječkou Čedoku, já jsem se díky tomu dostal dvakrát do Lucerny na jeho koncerty a fotografie Satchma s vlajkou Čedoku cestovní kanceláři opakovaně posloužila jako nástroj – řečeno reklamní řečí současnosti – velmi účinného působení v oblasti Public Relations. Na ty koncerty se nedá zapomenout, originální zvuk Satchmovy trubky mi zazní v uších, kdykoli si na ty večery vzpomenu. Jak se praví ve zmíněném programu: „...pro milióny lidí se Louis Armstrong stal živoucím symbolem jazzu, ...stal se člověkem, který této hudbě získal největší počet přátel, jednou z vynikajících postav, charakterizujících svou dobu a tlumočících hluboce lidské poselství, podobně, jako se to podařilo třeba Charliemu Chaplinovi, nebo Josefině Bakerové...

 

 

Návštěva Louise Armstronga v Praze splňuje dávný sen jeho nesčetných přátel v celém Československu“.

Atmosféru, jakou měly Satchmovy koncerty v Lucerně, těžko popsat. Publikum bylo na jeho vlnovou délku naladěno dřív, než zazněl první tón jeho kornetu. A co s námi udělala první slova první písně jeho chraplavým hlasem, to byla exploze nadšení. Měl nás „na lopatě“ a my byli šťastni – do jednoho z přítomných posluchačů. Program jeho vystoupení s podpisy všech jeho „all stars“ - co muž, to jazzová legenda – mi kdykoli na něj pohlédnu připomene zážitky, které opravdu stály za prožití – a to nedokázal pokazit ani tehdy panující totáč...

 

 

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8795042

Melanž

  • Rodina Čvančarova, sto let součást českého filmu

    Přijměte srdečné pozvání na zajímavou filmovou projekci dokumentárního filmu absolventů písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka Petry Stráníkové a Daniela Drábka.

    Film pojednává o žižkovské rodině Čvančarových, zapsané do dějin české kinematografie od počátku minulého století, až po současnost. Bratři Miroslav a Jaroslav Čvančarovi a zástupce nové generace Jiří Čvančara, provedou unikátními archivními materiály z doby prvorepublikových i protektorátních biografů. Bratři dodnes žijí na stejném místě, kde měla počátky i jejich rodinná filmařská kolébka.

    Těšíme se na vás ve čtvrtek 30. 3. 2023 od 18.00 hodin v Infocentru MČ Prahy 3, Milešovská 846, Praha 3 - Vinohrady.

    Celý článek...  
  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz