Karla Vosmanská s Taxmeny ve studiu Československé televize

U olomouckého hotelu Flora jsem spatřil elegantní štíhlou tmavovlásku. Za ní cupital rozpačitý bernardýn. Usedli u stolečku a její psí kamarád k ní vzhlížel jako ke světici. Napadlo mne, že nevím, jak slovo bernardýn vzniklo. Zřejmě dostalo to milé psisko jméno po jakémsi panu Bernardovi. Aby má vzpomínka úplně ladila, popíjel jsem nealkoholického polotmavého Bernarda. Nad Olomoucí se stahovala mračna. Z dálky od Dómu sv. Václava jsem zaslechl zvon.

Hlavou mi bleskla vzpomínka na osmdesátá léta. Poprvé jsem tehdy spatřil skupinu Taxmeni. Karla Vosmanská zpívala píseň Bernardýn. Před divadlem Semafor, kde Karla vystupovala v pořadu Miloslava Šimka, jsem Karlu nesměle oslovil. Tmavovlásky jsou mou slabostí. Moje Jarmila patří mezi ně. „Nemáte trému v tomhle slavném divadle?“ Usmála se: „Mám a velkou! Ale když slyším potlesk, tréma se ztratí a zůstane jen krásný pocit štěstí!“

Později, když jsem se stal stálým hostem skupiny Miloslava Šimka, jsem si na slova Karly častokrát vzpomněl. Stačilo zavřít oči. Karla zpívala s Viktorem Sodomou a Mirkem Palečkem píseň Uč své děti žít, která mne před léty dojala.

Uplynuly další dlouhé roky, než jsem znovu slyšel její jméno. V květnu 2022 se konal v Semaforu koncert Taxmenů u příležitosti padesáti dvou let jejich trvání. S Mirkem Černým, Luďkem Sobotou, Jiřím Suchým a Petrem Bryndačem jsme byli hosty tohoto slavnostního večera. Za oponou jsem se dozvěděl od Jaroslava Čvančary smutnou zprávu, že Karla Vosmanská v cizině tragicky skonala. Na pódiu dozněla píseň Jiřího Suchého Jó, to jsem ještě žil..., odměněna dlouhým potleskem diváků.

Vzpomínky z Hané 44 mne přesto neopouštěly a vrátil jsem se do hotelu Flora. Olomouc byla zahalena do dešťového závoje. Tmavovláska utíkala se svým bernardýnem a držela nad ním deštník. Pršelo, jen se lilo…

(Z knihy Karla Vosmanská Ve vzpomínkách přátel, J. Čvančara a kol., vydal Toužimský a Moravec 2022)