Vzkazy

  • Čeští lednoví jubilanti

    * 16. 1. 1931 se narodil Vladimír Škutina, humorista, publicista, spisovatel

     

    * 16. 1. 1941 Marie Zábranská – výtvarnice, manželka významného českého ilustrátora Adolfa Zábranského, zakládající členka skupiny pražských výtvarnic Femina. Za svoji celoživotní tvorbu obdržela Cenu Evropského kruhu umění Franze Kafky (2009) a Aliance Salvadora Dalí (2011).

     

    * 17. 1. 1941 se narodil Vašek Souček, novinář, glosátor. moderátor, dlouholetý člen a speaker kapely Lokálka.  Redaktor regionálního studia Českého rozhlasu v Hradci Králové, kde má vlastní pořad Glosa Václava Součka. V roce 2006 spolu s Jiřím Fraňkem a Adamem Černým získal Cenu Ferdinanda Peroutky.

     

    * 20. 1.1946 se narodil jeden z nejvýznamnějších tuzemských písničkářů Vladimír Merta. Vystudovaný architekt, absolvent hrané režie na FAMU, publicista, spisovatel, fotograf, dramatik a filmový režisér. Muž, o kterém se dozvíte jinde mnohem víc, a pořád to bude málo.

     

    *23.  1. 1891 František Smolík – český herec a zpěvák. Vytvořil řadu vynikajících divadelních a filmových rolí. Nazpíval řadu písní pro firmu Homocord (např. Maminko mámo, Až na světě hochu budeš sám)

     

     

    * 26. 1. 1951 se narodila Jarmila Kratochvílová – nejlepší běžkyně v dějinách země. V roce 2020 vstoupila do rekordmanské Síně slávy za 37 let nepřekonaný světový rekord v běhu na 800 metrů, který zaběhla časem 1:53,28 v Mnichově v červenci 1983.

     

     

    * 28. 1. 1961 narodil skladatel, textař, aranžér a publicista Vladimír Kočandrle. V osmdesátých letech zakládal skupinu OK Band a byl jejím kapelníkem, spoluzakládal a byl ředitelem společností Monitor, později se stal ředitelem EMI pro Česko a Slovensko. V současnosti stojí Vladimír Kočandrle v čele české pobočky Warner Music

     

    *29.  1. 1931 Miroslav Raboch – akademický sochař, keramik a pedagog. Autor tzv. „keramického  nesmyslu“, neboli hlavní ceny festivalu Porta.

     

    Sen několika generací mladých muzikantů - porta, cena pro nejlepší skupiny, autory i interperty na legendárním festivalu Porta, jehož fenomenální éru ukončila listopadová revoluce.

     
  • Kronikář zámořského trampingu z Vancouver Islandu

    Aleš Klestil (1940 – 2020)

    Nejsem zastáncem pompézních monumentů či pění oslavných ód na „zasloužilé umělce“, spíše bych zastával biblické Prach jsi a v prach se obrátíš či nebiblické Všechna sláva – polní tráva, ale pokud si v trampském světě vděčnou vzpomínku někdo zaslouží, pak je to bezesporu Aleš. On si ten pomník vlastně nevědomky vybudoval sám - svým postojem k jeho - Maruš promine -  největší lásce - trampingu. Tady bych se opakoval použitím věty ze závěru posledního (98.) čísla Stopy... tam, kde jiní jen blafali, Aleš konal!

    Celý článek...  
Dnes má svátek Zora Zítra má svátek Ingrid

Hvězda éry němého filmu Mary Philbin při poslechu rádia - rok 1920.

Mám silný dojem, že žádného – ani sebeledabylejšího čtenáře některého z našich deníků a časopisů – nemohl tak úplně minout nyvý stesk tryskající z tradičně upřímných výroků většinou vysoce postavených účastníků současného gramofonového kolotoče. Desky se neprodávají! Jde to s námi s kopce! Do podobně bídné situace, i když pravděpodobně z jiných důvodů, se zčistajasna dostali jejich mnohem starší předchůdci před nějakými 90 lety.

Vlastně na tom byli podstatně hůř. Zatímco rok 1922 jim přinesl slušný příjem ze zhruba milionu prodaných desek, najednou se odbyt nejen zastavil, ale začal, potvora, prudce klesat, a v letech 1927–32 se snížil na téměř čtyřicetinu. Těm, kteří snili o brzkém bezstarostném poflakování, se najednou začala svítání pořádně kalit. Ale protože to většinou nebyli líní kluci, a protože tam za mořem nářek nikoho moc nezajímá, a když už někdo náhodou zakňučí, je v tom pořádný kus vzdoru a v tom vzdoru setsakra síly, dokázali si poradit. Někteří sbalili kufry a vyrazili za naftou, jiní se ještě přiživili na pašování kořalky, někdo vsadil na auta, jiný na letadla a někdo si prostě koupil bouchačku a po cestě si v některé bance vyzvedl pár milionů. Ale někteří se nevzdali a začali přemýšlet, jestli to všechno není náhodou tím, že někde udělali chybu. A zjistili, že skutečně dost dlouho šlapali jaksi mimo.

 

Prodejna gramodesek rok 1922

Všechny zlatokopy všech forem hudebního podnikání, ať už to byla hudební nakladatelství, gramofonové firmy nebo prostě manažerská koncertní činnost, zajímaly v první čtvrtině 20. století výhradně hustě osídlené městské oblasti, protože právě tady mohli očekávat nejrychlejší a největší zisky. Jen málokdo z nich si všiml, že existuje ještě obrovský venkov, kde by se možná dal vydělat ještě nějaký ten milion navíc. A už vůbec nikdo se nezajímal o „umělce“, kteří tam působili. Jejich muzika jim připadala (a vlastně také byla) primitivní, naivní a vůbec podivná. Navíc byli skálopevně přesvědčeni, že stejně jako oni by ji přijímali i posluchači bydlící ve městech. Takže vlastně ani netušili, co se na tom obrovitém venkově děje. A zejména co se děje na rozsáhlém území amerického Jihu.

S touhle muzikou je to vlastně stejné jako nás se švestkami. Taky rostou všude, ale jenom na Moravě z ní dokážou udělat tu pravou slivovici (a možná proto jim říkají trnky). Podobně se po celých USA rozletěly písničky, které sem přivezli evropští přistěhovalci. Ale pouze značně izolovaný a téměř zaostalý Jih jimi žil každý den na každém kroku. Jeho obyvatelé, především ti z podhorských vesniček, tyhle lidovky vlastně na každé tancovačce nebo pohřbu kousíček po kousíčku proměňovali (mnohdy pouze tím po kolika panácích naladili své nástroje), až tady najednou byla lidovka nová, dočista jiná než všude jinde. Nerozlučně a pevně spojená pouze a právě s těmito lidmi, s jejich krajem a jejich životem. Pro ty, kteří ji hráli, i pro jejich posluchače a především pro tuhle muziku byl příchod rádia doslova božím darem.  

 

 

Na snímku z roku 1923 je farmář ladící vzdálenou rozhlasovou stanici při dojení krávy. Velký přístroj na levé straně je anténa. 

Rozhlasové stanice, v převážné míře mrňavoučké a s nepatrným výkonem, se objevily na americkém Jihu ve stejné době jako kdekoli jinde v USA. Ale bylo jich strašně málo. Z 510 aktivních rozhlasových stanic, vysílajících na konci roku 1922 na vlnové délce 360 metrů, jich tady bylo pouze 89. Ale místní muzikanti, dychtící blýsknout se svým kumštem nejen při rodinných oslavách a roznést svoji slávu i do vedlejší vesnice (v jejímž názvu ovšem nikdy nechyběl „Town“), okamžitě pochopili svoji šanci. Drtivá většina rozhlasových stanic na Jihu vysílala už od prvního dne živá vystoupení místních muzikantů.

Prvním vysoce výkonným rádiem na Jihu byla stanice WSB v Atlantě. Startovala 16. března 1922 se 100 W, ale za tři měsíce už měla výkon pětinásobný. Její největší hudební „hvězdou“ byl Fiddlin´John Carson.

 

Další významnou stanicí byla WBAP v texaském Fort Worthu. Ta sice zpočátku vysílala výhradně populární hudbu, jazz a odlehčené kousky klasiky, ale 4. ledna 1923 překvapila všechny své posluchače jeden a půlhodinovým koncertem muziky venkovských tancovaček – square-dance – string bandu Fred Wagner´s Hilo Five Hawaiian Orchestra pod vedením houslisty M. J. Bonnera. Vysílání mělo mimořádný ohlas a jako vlastně první pořad s názvem „Barn dance“, který se kdy objevil v éteru, se okamžitě stal nedílnou součástí programu.

Zasáhl i posluchače v Kanadě, na Havaji i v New Yorku a tak se další „Tance na mlatě“ začaly objevovat i na dalších stanicích jako houby po dešti. Ten po všech stránkách nejvýznamnější na rozhlasové stanici WLS (World´s Largest Store) v Chicagu, která se přihlásila svým posluchačům poprvé 12. dubna 1924, vstoupil do historie country muziky pod názvem National Barn Dance. Ten byl od svého začátku tak mimořádně populární, že její majitel – proslulá zásilková firma Sears-Roebuck – dal pouze pro jeho účely postavit vlastní koncertní divadlo.

 

 

Nelenili ani výrobci rozhlasových přístrojů. Statistiky dokazují, že zatímco v roce 1922 utržili za své krystalky 60 milionů, o sedm let později bylo těch milionů téměř 850 a podle oficiálních údajů byl přijímač v každé třetí rodině.

Najednou už toho bylo prostě tolik, že to pomalu začínalo docházet i některým gramofonovým producentům. A protože byli zvyklí na pohodlí a teplo, nezamířili za zlatem k Severu, ale tenkrát moudře přímo na Jih.

 

Rok 1925. Tato továrna na výrobu rádií používala stejný typ montážní  linky a montážní techniky jakou používal Henry Ford  při výrobě automobilů. Všimněte si, že rádia montovaly většinou ženy, jejichž hlavy zdobil krátký "houpavý" účes z té doby.


 (pokračování za týden)

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

6873044

Melanž

  • Slavní světoví oslavenci

     

    * 19. 1. 1931 se narodila herečka Tippi Hedren, blonďatá kráska z Hitchcockových Ptáků nebo z filmu Marnie. Matka herečky Melanie Griffith (Podnikavá dívka, Konec Divokého západu) a babička herečky Dakoty Johnson (Padesát odstínů šedi, Black Mass: Špinavá hra).

     

    * 19. 1. 1946 se v Sevierville v americkém státě Tennessee narodila královna americké country, zpěvačka, skladatelka a herečka Dolly Rebecca Parton.

     

    * 20. 1. 1946 se narodil David Lynch - americký filmový scenárista, režisér, producent, malíř, hudebník, skladatel a performer. Významný představitel postmoderní kinematografie. Byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší režie za filmy Sloní muž (1980), Modrý samet (1986) a Mulholland Drive (2001). Sloní muž byl také nominován v kategorii nejlepší scénář. Vyhrál hlavní cenu na Filmovém festivalu v Cannes a v Benátkách.

     

     

    * 21. 1. 1941 se narodil Placido Domingo - tenorista, operní pěvec a dirigent, který se spolu s Lucianem Pavarottim a José Carrerasem podílel na zrození legendy Tíí tenorů a přesunu operních árií na fotbalové stadiony.

     

     

    * 21. 1. 1956 se narodila herečka Geena Davis, (Thelma z Thelma a Louise, paní Littleová z Myšáka Stuarta Little),

     

    * 24. 1. 1941 oslaví osmdesátiny Neil Diamond. Celým jménem Neil Leslie Diamond. americký písničkář a skaldatel, který měl především v šedesátých až osmdesátých letech celou řadu hitů. Mnohé z nich známe i z českých verzí.

     

     

    * 25. 1. 1981 Alicia Keys

    Alicia Augello Cook se narodila na Manhattanu v New Yorku a pod jménem Alicia Keys je jednou z nejznámějších amerických osobností Rhythm and blues a soulu. Zpěvačka, skladatelka, klavíristka, hudební režisérka a producentka, filantropka, příležitostná herečka a spisovatelka.. V žilách jí koluje irská i italská krev po matce a jamajská po otci. Talentované děvče ve dvaceti opustilo vysokou školu a stalo se hudební profesionálkou. Debutovala albem Songs in A Minor (Písně v a moll - 2001) a za první týden se ho prodalo 235,000 kousků. Kritika byla nadšená, prodejci spokojeni. Následovalo album The Diary of Alicia Keys (2003), a následná velkolepá žeň Grammy v roce 2004: Nejlepší R&B Album, nejlepší ženský vokál v R&B (za If I Ain't Got You), nejlepší píseň R&B (za You Don't Know My Name) a nejlepší vystoupení v duu nebo skupině v R&B (za My Boo). Alicia je uznávanou umělkyní, která prodala 28 milionů alb a singlů a vyhrála mnoho cen - čtrnáct cen Grammy, jedenáct cen Billboard Music Award a tři ceny American Music Award.

     

     

    * 26. 1. 1961 se narodil fenomenální hokejista Wayne Gretzky

     

     

    * 27. 1. 1756 se narodil Wolfgang Amadeus Mozart, geniální sladatel, kterému jeho Pražané tak rozumějí...

     

    * 28. 1. 1936 se v New Yorku narodil herec, režisér a scenárista Alan Alda, který se zapsal do širokého povědomí televizních diváků na celém světě nezapomenutelnou rolí chirurga Benjamina Franklina Pierce s přezdívkou Hawkey v seriálu M*A*S*H (1972 – 1983).

     

     

    * 30. 1. 1951 se v Londýně narodil zpěvák a bubeník Philip David Charles „Phil“ Collins, zpěvák, držitel prestižních cen Grammy a Oscar. Obrovskou popularitu si získal už jako lídr hudební skupiny Genesis, kterou poté dokázal zužitkovat i coby sólový zpěvák.

     

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Kontakt: musicopen@email.cz