Dnes má svátek Drahomíra Zítra má svátek Čeněk

Minnesengři s Monikou Vodičkovou

Když na podzim 1985 odešel z kapely Žalman s Pavlínou Jíšovou, zbyla z dosavadních Minnesengrů jen polovina – Anděl a zpěvačka Monika Klimentová. Ale velice záhy byla sestava doplněna o multiinstrumentalistu Vojtu Zíchu a kytaristu Jiřího Smrže.

Bylo snad údělem Minnesengrů, že nejčastěji frekventovaným postem ve skupině se stalo právě místo zpěvaček. Jenom v průběhu této etapy se jich totiž v sestavě vystřídalo ještě dalších pět. Některé v kapele zakotvily na delší čas, jiné se v ní jen mihly. Tvář kapely však drželo pánské trio, které sound Minnesengrů v souladu s dobou poněkud přitvrdilo. Postupně začal vznikat také nový repertoár, který rychle prorůstal dosavadním koncertním programem Minnesengrů. Přispívala k tomu především tvůrčí vlna, zastoupená právě touto trojicí, díky níž vznikla řada nových, viditelně odlišně laděných písniček. Po hudební stránce se na nich podíleli všichni tři, ale největší sousto z tohoto krajíce patřilo tehdy Andělovi, kterého dodnes odborníci hodnotí jako nespornou muzikantskou veličinu.

„Nutno podotknout, že velkou úlohu u folkových kapel té doby hrál jihočeský rozhlas, kde měly skupiny možnost natáčet, a to je nutilo k dalším krokům ve vývoji a k neustálým změnám. Anděl byl velký komponista, ale textově byl závislý na dalších spoluautorech. Moje skladby v kontextu s celkovou linií Minnesengrů, jak bylo patrné z výsledků nahrávek, vypadaly moc country. No a Jirka Smrž – to bylo zjevení z jiného světa. Časem se pak ukázalo, že právě on byl největší skladatelská osobnost kapely. Ale byla polovina osmdesátých let a on předběhl dobu. Loni na Folklokové Hluboké hrála skupina Folklok jeho píseň Ještě ne a bylo to sakra moderní ještě teď,“ vrací se k minulosti Vojta Zícha. Ostatně jeho slova o spoluhráči dokládá i fakt, že později, již dávno po rozpadu skupiny, získal Jirka Smrž hudební cenu - Anděla Allianz za rok 2005 v oblasti folk a country.

Odklon k tvrdšímu folkrockovému ladění a prosazovaný důraz na textovou výpověď písniček vnesly s sebou nutnost přesvědčit o opodstatněnosti tohoto kroku publikum, zvyklé na minnesengrovský poetický folk a lidovky. A to nebylo zrovna snadné, i když Minnesengři měli už v hudebním světě své jméno. Ovšem stojaté vody nesvědčí ani muzice a změna je život. Tohle tvrzení bezpochyby dokumentuje, jak už bylo řečeno, i střídání minnesengrovských zpěvaček.


Anděl 1985

Monika Klimentová, která zažila jak dobu se Žalmanem, tak část etapy po jeho odchodu, říká: „Hrávali jsme ve všech možných kulturních zařízeních, v klubech, na různých akcích a také, zejména v předvánočním čase, po vojenských útvarech. Pro mne osobně občas nebylo právě lehké postavit se třeba před dvě stovky vojáků a zpívat. Ale zvykla jsem si a později mi dodatečně došlo, že to byla pro mne opravdu dobrá škola. Byly samozřejmě i hubenější měsíce, kdy jsme měli třeba jen dvě, tři hraní. Ale intenzivně jsme tenkrát natáčeli v budějovickém studiu Českého rozhlasu, a tak se spolehlivě zachovaly písničky i z téhle doby.“

Paralelně s Monikou nějakou chvilku zpívala s Minnesengry také Lenka Slabá. Krátce před Moničiným odchodem z kapely v roce 1988 přišla ze SemTamu, kde mimochodem předtím působil také Vojta Zícha, Pavlína Braunová, která kromě zpěvu hrála i na klávesy. Bohužel neměla dost časového prostoru k rozvinutí svých nepochybných hudebních schopností, protože v srpnu 1988, právě při cestě na zkoušku s Minnesengry, se ztratila a dodnes nebylo její zmizení nijak vysvětleno.

Na čas se v kapele mihla Lenka Halamová z Ostravy, která Minnesengrům učarovala svými nahrávkami s cimbálovou muzikou Technik, a ke konci pak také Erika Řičicová. Ovšem mezitím se mezi Minnesengry objevuje ještě Lenka Jakschová, rovněž z úrodného muzikantského hnízda SemTamu. „Ta také s námi vystupovala na našem ruském turné na jaře v roce 1989, kdy jsme hráli dokonce i v okolí Černobylu. Zhruba do této doby zapadá i poměrně krátká minnesengrovská epizodka s bubeníkem Lubošem Klimešem, kterému jsme říkali Šobul,“ listuje ve vzpomínkách Jirka Smrž.

Čas ale neodvratně spěje k rozpadu kapely, který se naplnil v roce 1990. Z uváděné pětileté etapy však zůstalo kolem půl stovky nahrávek v rozhlasovém studiu a singl ze Supraphonu Otevři deštník nad mým srdcem a Mladý pán v klobouku. A také nikdy nevydané album s Pavlínou Braunovou nahrané ve studiu Honzy Friedla a nazvané Bílá místa. Novinkou je, že se díky Jirkovi Smržovi vynořila určitá naděje na dodatečné vydání tohoto titulu.


Minnesengři s Pavlínou Braunovou

Anděl a Žalman se v loňském roce pokoušeli o malé, dočasné znovuvzkříšení Minnesengrů v rámci Žalmanova půlkulatého jubilea. Dokonce už proběhly úspěšné zkoušky, ale tragická Andělova smrt udělala nesmlouvavou čáru i přes tuto snahu. Minnesengři však přesto zůstávají v povědomí široké veřejnosti a zásluhou četných nahrávek nezůstali zapomenuti ani pro současné folkové publikum. Doufáme, že k tomu svou měrou přispěl i tento seriál.


Otevři deštník

Jiří Smrž


Otevři deštník nad mým srdcem

když zavřít oči není nač

co včera ještě bylo deštěm

to dneska jmenuje se pláč


Otevři deštník nad mým srdcem

neříkej zítra bude líp

není zítra v tomhle dešti

kolem jen nudí tváře ryb


Rf. Cesty samej kámen a začíná lít

to je ten jedinej ráj kde můžem žít


Otevři deštník nad mým srdcem

jak noční nebe plné hvězd

když bude svítit aspoň jedna

zkusím to ještě chvíli snést


Otevři deštník nad mým srdcem

prší už takhle tolik let

tenhleten déšť nepadá z nebe

i když v něm tone celej svět


Otevři deštník nad mým srdcem

a můžeš klidně ztišit hlas

na vztek tu dávno není místo

přísahat nezbývá už čas


Otevři srdce před mým deštěm

a spolkni se mnou ten můj pláč

není-li zítra v tomhle dešti

tak zavřít oči není nač


Nevěra

Hudba a text: Jiří Smrž


Jak mraky obloze, jak mlha hladině,

jak vítr osikám, jak hvězdy noční tmě

byls mi nevěrný a já nevěrná,

tys šel za jinou, já s jiným ležela.


Ref.: Sluncem jsi mi byl,

bez slunce není stín,

hladem jsi mi byl,

neživ se z mých vin.


Jak zmije ve stráních, jak v mém pláči smích

jak lásku zrazenou v cizích postelích

nehledej mě tam, kde já tě nehledám.

nech mě odletět, jak tě létat nechávám.


Ref.: Nepřibíjej má křídla v tajnosti

na vrata domovní rezavými hřeby žárlivosti.

Foto týdne

Jste náš host číslo

9756748

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz