Dnes má svátek Antonín Zítra má svátek Roland

Minnesang – je středověká rytířská, často milostná lyrika, píseň zpívaná minnesängry. Minnesängři byla vlastně hornoněmecká obdoba trubadúrů a truvérů - básníci, skladatelé a zpěváci zároveň. Upravený název těchto rytířských muzikantů a interpretů vlastních písní – Minnesengři - převzala v hektických 60.letech českobudějovická folková skupina, která jej proslavila po celé republice i za hranicemi.

Začalo to všechno naprosto všedně a nenápadně... Parta kluků a děvčat si u táboráků a na chatách, zejména v údolí Stropnice, jako tisíce jiných hrála na kytary a zpívala trampské a country (tehdy ještě označované jako westernové) písničky, občas prokládané tehdy se rozbíhajícím folkem. V průběhu času ale začali svůj hudební rejstřík rozšiřovat i o své vlastní písničky. Zprvu nesmělé a neumělé, ale psané srdcem a ovlivňované intenzivní atmosférou právě prožívaných chvil. Postupně však zákonitě zkvalitňovala jejich textová náplň i melodická linka a mnohé z těchto písniček žijí na hudební scéně i v současnosti.

V té době přišel ke své životní přezdívce Pavel Lohonka. Tenhle zadumaný kluk z Pohůrky, s výrazným obočím a delšími světle hnědými vlasy, si vždycky někde v koutku pobrnkával své první písničkářské pokusy, stejně zádumčivé a lyricky laděné jako jejich autor. Jeden z kamarádů se jednou na něj obrátil s památnou větou, v níž nazval jeho písničky v legraci „žalmy“ – a tak vznikl, zcela nezávisle na české literární klasice, Žalman. A vydržel mu dodneška.

O písničkovou tvorbu se tehdy pokoušela většina z téhle širší party, rekrutující se převážně z početné českobudějovické trampské osady Hvězda jihu. A občas se zapojili i další trampští muzikanti, kteří se postupem roků pak uplatnili v jiných hudebních formacích nebo i sólově. Někteří se v onom tvůrčím období omezovali na tvorbu melodií, jiní na texty, další byli schopni produkovat kompletní písničky, prezentované zatím ale pouze v kruhu kamarádů. Vznikaly ovšem i české textace na americké lidové melodie. A písničky se tenkrát šířily od ohně k ohni, od lokality k lokalitě, od úst k ústům - pouze odposlechem. Není tedy divu, že mnohé pak měly několik verzí, jak se při předávání mírně pozměňovaly. A nejednou byl sám autor po čase přesvědčován při různých setkáních trampským muzikantem třeba z Brna, že právě jeho verze je ta správná.

Žalman byl už v této předminnesengrovské době činný jak na textařském, tak na hudebním poli a po stránce muzikantské a aranží se zase maximálně zapojoval Pavel Anděl Pokorný. Když Žalman nastoupil službu vlasti, k československému námořnictvu do Bratislavy, posílal odtud kamarádům své nové textace, a ti k nim skládali hudbu anebo si počkali na Žalmanovo hudební zpracování při některém z jeho „opušťáků“. Tohle hudební pouto přes celou republiku vydrželo přes celou jeho vojenskou základní službu, a když se vrátil do rodných Českých Budějovic, pokračovalo se dál v rozběhnuté cestě. Několikrát jsem se s nimi setkala ve vlaku, když vyráželi na víkendové vandry, ale i venku na kempech a u ohňů a vždycky jsem odcházela naplněná silným hudebním zážitkem.

Zhruba do téhle etapy náležejí dodnes zpívané písničky ze Žalmanovy dílny, inspirované exotickými kraji, jako třeba Virginie, Hawaia, Drsnej chlap anebo nostalgicky poetické Padá soumrak bledý či Ztracený ráj.

Zmiňované uskupení, zatím ještě bez názvu, se pak ale začalo prezentovat i na veřejnosti a získávat své příznivce a obdivovatele nejen na jihu Čech. Zákonitě se tedy uvažovalo o tom, dát skupině jasně vyhraněnou formu a název. Díky nápadu Jaroslava Dvořáka, redaktora Československého rozhlasu v Českých Budějovicích, se tak zrodili Minnesengři. První sestavu pod tímto názvem tvořili kromě Pavla Žalmana Lohonky a Pavla Anděla Pokorného, uměleckého vedoucího skupiny, ještě zpěvačka Eva Zichová a její manžel Ivan Zicha. To bylo na podzim vypjatého roku 1968. A protože v té době každé oficiálně vystupující hudební těleso muselo mít svého takzvaného zřizovatele, stal se jejich zaštiťovatelem Park kultury a oddechu (PKO) České Budějovice. A jak to bylo dál, se dozvíte v dalším díle.

Pokračování příště

Ho ho watanay

Text: Pavel Žalman Lohonka

 

Spinkej, můj maličký,

máš v očích hvězdičky,

dám ti je do vlasů,

tak usínej, tak usínej.

 

Rf. Ho ho watanay, ho ho watanay,

ho ho watanay, kiokena, kiokena.

 

Sladkou vůni nese ti

noční motýl z perleti,

vánek ho kolíbá,

už usíná, už usíná.

 

V lukách to zavoní,

rád jezdíš na koni,

má barvu havraní,

jak uhání, jak uhání.

 

V dlani motýl usíná,

hvězdička už zhasíná,

vánek, co ji k tobě nes,

až do léta ti odlétá.

Foto týdne

Jste náš host číslo

9670328

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz