Rok 1984 znamená pro Minnesengry opět několik radikálních změn. Ze skupiny odchází Jana Vejvarová, která se provdala, ale kapela již tentokrát bez zpěvačky nezůstává. Po kratší, asi čtyřměsíční pauze dámskou základnu zaplňují hned zpěvačky dvě. První z nich je tehdy ještě mladičká Pavlína Jíšová s nepřehlédnutelným, nebo spíše s nepřeslechnutelným hlasem a druhou pak Monika Klimentová, která dosud zpívala se swingovou kapelou. Poprvé za dobu existence kapely je obsazení v sestavě dvě ku dvěma. A vlastně se tak posiluje i charakteristika Minnesengrů s důrazem na sílu vokálů.

Na scénu vstupuje pořad Pěšáci, v režii dnes již populárního baviče Petra Novotného, který však tehdy patřil k Fešákům. Název Pěšáci ve zkrácené formě vycházel z jedné ze Žalmanových písniček, což signalizuje i určité repertoárové posuny. Lidovky totiž v onom údobí začínají být v menšině a převládá spíš vlastní tvorba. A to tvorba, která - ačkoliv Minnesengři důsledně odmítají jakékoliv škatulkování - má asi nejblíž k písničkářům. Však také Žalman občas využívá pro své romantické textové výpovědi melodie známých světových písničkářů. A folk se stále zřetelněji proboxovává na viditelnější místo aktuální hudební scény.

Anděl s oběma zpěvačkami 1985.

Přesto všechno ale folkový žánr nenachází milost v očích programové rady Mezinárodního folklórního festivalu ve Strážnici, který měl být rozšířen právě tímto směrem, a rada domluvené vystoupení Minnesengrů odvolává. Ideovým sítem portovního metodického dohledu neprošla pak zase Žalmanova písnička Jdem zpátky do lesů, která zřejmě podle bdělých cenzorů postrádala proklamovaný socialistický optimismus. Navíc v listopadu 1984 zemřel Honza Borkovec, a třebaže už s Minnesengry delší dobu nevystupoval, jeho naprosto nečekaná smrt skupinu citově zasáhla.

Minnesengři 1985.

Na začátku roku 1985 se pak zdá, že se začíná zase blýskat na lepší časy. Minnesengři opětně vystupují v Lucerně a nová sestava má velice příznivý ohlas u publika i u nesmlouvavých kritiků, kteří téměř shodně vysoce hodnotí jak hlasovou barevnost a vyrovnanost i celkový sound skupiny, tak obsahovou kvalitu autorských textů, v té době převážně ze Žalmanovy dílny. „Minnesengrům se podařilo dosáhnout optima. Dokonale znějí a mají stále co říci,“ tvrdí odborná kritika.

Laťku pak zvedá další ročník Písničkářů, konaný opětně v jihočeské metropoli. Téměř legendárními se mezi muzikanty stávají následné nekonečné sessiony, ať už přímo v pořadatelském městě anebo na chatové osadě na Stropnici, kde měl Žalman také chatu. Výjimkou v tomto stále se prodlužujícím řetězu jedinečných a neopakovatelných zážitků není ani hudební maraton při návštěvě Fort Hazardu. Sám Miki Ryvola, který Minnesengry pozval, spojuje tento muzikantský zážitek se slovy jako „nekonečné sejšny, tolerance muzikantů, geniální improvizace... klubka folkových, trampských nebo bluegrassových hráčů u vytržení...“ apod. Ať už se pak věci vyvíjely jakkoliv, vzpomínky na tyhle chvíle si všichni nesli do dalších štací a cest jako svou vzácnou trofej.

Minnesengři 1985. Festival Písničkáři.

Pro mnohé potom přišlo jako blesk z čistého nebe, když Žalman ohlásil, že z Minnesengrů odchází. Ti, kdož znali kuloárovou situaci v kapele, však zase až tak překvapeni nebyli, protože určité signály už tu existovaly předtím. Svou měrou k jeho rozhodnutí nesporně nahrály i koncepční neshody mezi Andělem a Žalmanem, které probíhaly v umělecké rovině. Anděl sázel víc na instrumentaci a tvrdší linku, Žalmanovi byl bližší hlasový projev a hlavně textová stránka. Navíc Žalman už paralelně působil se svým spolem a vystupoval také jako sólový písničkář, v čemž se, podle jeho tehdejších slov, více našel. Společně se Žalmanem ovšem odešla od Minnesengrů i Pavlína Jíšová.

Minnesengři v nové sestavě na výročním koncertu Poutníků.

Ačkoliv Anděl nesl Žalmanův odchod statečně a bez ventilování velkých emocí na veřejnosti, po čase přiznal, že se Žalmanem odešlo z kapely i ono charisma, které kapele dělalo jméno a které učinilo ze skupiny právě ony populární Minnesengry. „Já jsem potom hrál v dalších sestavách, ale s těmi jsem si už tolik nerozuměl. V nich jsem necítil nic, žádné fluidum,“ prohlásil Anděl upřímně v jednom pozdějším rozhovoru.

Nicméně rozchod Žalmana s Minnesengry byl pro veřejnost šokem a rozčarováním, se kterým se dost špatně vyrovnávala.

Pokračování příště